Útlak, nesvoboda, teror - slova označující totalitní systém, v němž zpravidla jedna osoba prosazuje svoji vůli, ať již je jakákoli, na úkor ostatních. Obyčejní lidé a zaslepení jedinci si toho obvykle nevšimnou a vedou dál svoje životy se stejnými každodenními problémy. Bohužel však ti, jež si troufli chránit svoji osobu, svoje blízké či si uchovat svůj pohled na svět a názory, které se v mnohém liší od názoru vládnoucí junty, nezřídka za svoji opovážlivost trpí a často končí v dřevěné bedně pod nánosem hlíny.
Engeor je mladý muž, student věhlasné university v Moharnu, městě ležícím v říši Arte. Již delší dobu si uvědomuje co se kolem něj děje. Lidé jsou den ode dne tišší, smutnější, někteří z nich znenadání mizí neznámo kam a všude panuje podivné napětí, strach z jedné osoby - Wahargema a jeho pohůnků. Tento hrdina doby minulé patřil před více než deseti lety k partě dobrodruhů, která zastavila plány pěti zvrácených mágů na otevření brány do Dimenze Zohar. Všichni měli za to, že těchto pět učedníků nejvyššího mága Nimetha během napadení věže Skeldal zemřelo. Navrátivšího se Wahargema tedy oslavovali jako zachránce, netuše, že již na něj nemá vliv rituál Krow Krane a je z něj znovu obyčejný vrah jakým byl, než jej rituál přeměnil kvůli zastavení mágů ve spasitele všeho živého.
Zpět k Engeorovi. Ten se po dni plném učení vydal se svými přáteli do hostince na korbel dobrého piva. Zábava rozhodně nevázla a začalo se diskutovat o aktuálních událostech. Došlo i na situaci v Moharnu. Na jedné straně Alisk bránící Wahargema jako nositele pořádku a na straně druhé Engeor posílen pivem, odvážně a nahlas prohlašující pravdu, jenž všichni dávno tušili. Nemohlo to skončit jinak než hádkou, mezi přáteli zcela běžnou věcí, která se navíc brzy urovnala. Bohužel vše vyslechl zvěd a Engeor za svá opovážlivá slova putoval do vězeňského tábora v bažinách Korvi Trikoli, kde celý příběh vlastně teprve začíná.
Ač byl první díl Bran Skeldalu čistokrevný dungeon, rozhodli se tvůrci obrátit o více než 180 stupňů a vytvořit kombinaci adventure a RPG. Ve skutečnosti však vytvořili hru, které se žádná jiná nepodobá, jenž se na poli interaktivní zábavy ještě neobjevila a počítám, že také pěkně dlouho neobjeví. Jediným titulem, který snese žánrové srovnání je klasika od Sierry - Hero Quest, ale i ten je trošku někde jinde, co se herního konceptu týče.
Adventurní část je zpracována víceméně v duchu ostatních dobrodružných her na trhu. Narazíme tedy na spoustu problémů a bezedné kapsy budou obtěžkány řadou předmětů, pro něž je třeba najít místo či jiný předmět k použití. RPG prvky zde jsou zastoupeny vývojem postavy (zvyšování max. hranice many a zdraví) a získáváním trofejí (obdoba zkušenostních bodů) za vyhrané souboje a úspěšně provedené akce v adventure čísti. To je vše k RPG prvkům, nečekejte tedy žádný výběr postavy a její specializace. Hlavní hrdinou je a po celou dobu hraní zůstane Engeor a o jeho specializaci je také jasno od začátku. Je to přeci student věhlasné magické univerzity, tedy aspirant na budoucího mocného mága.
Z toho plyne, že i v soubojích používá pouze magii a na hrubou sílu dojde pouze zprostředkovaně, vyvoláním jednoho z několika pomocníků (golem, kostlivec, medvěd). Kouzla jsou přehledně rozdělena do pěti magických tříd podle jednotlivých živlů (voda oheň, vzduch, země a mysl), přičemž v každé z těchto tříd je k dispozici pětice kouzel. Najdeme mezi nimi kouzla útočná (fireball, blesk) obranná (magický štít, ohňová bariéra) a pomocná, mezi něž patří dočasné zvýšení síly, odolnosti a například uzdravení.
V souvislosti s tím je třeba poznamenat, že rychlou orientaci v kouzlech zajišťuje přehledné a velice příjemné ovládání. Lišta s inventářem, která je umístěna na spodní okraj obrazovky, sice vypadá nepřehledně, ale navigace v ní je rychlá a navíc lze jednotlivými předměty rotovat za pomocí kolečka myši.
Vraťme se však ještě na chvíli k magii. Jelikož tento předmět Engeor studuje teprve prvním rokem, nezná prakticky žádná kouzla. Během hry se to však změní a buď od určité osoby, nebo skrze magické svitky se všech 25 možných postupně naučí. Žádné z kouzel však nebude ihned moci používat stejně, jako několik set let zkušený mág. Musí trpělivě sbírat trofeje, které se poté dle přání hráče distribuují mezi jednotlivá kouzla. Zpočátku bude jistě nejpoužívanější fireball, ale s postupem času a přibývajícím počtem kouzel, přibude daleko více možností, jak dosáhnout vítězství v boji. Ostatně možnost zvítězit použitím pokaždé jiné kombinace různých kouzel je také důvod, proč jsou souboje částí nadmíru zábavnou a to po celou dobu hraní.
Adventurní část a souboje se vůbec perfektně doplňují, aniž by se, až na jednu výjimku (použití kouzel pro plnění úkolů), navzájem míchaly. Zpravidla to funguje tak, že hráč postupuje hrou jako v ostatních adventurách, až narazí na část, kde po sobě následuje několik soubojů, v nichž lze využít právě získaná nová kouzla a nakoupené lektvary obnovující zdraví a manu. 
Peníze na tyto lektvary je však třeba získat pomocí lehčích soubojů s medvědy, nebo leopardy za jejichž kůži ve druhé kapitole platí kožešník celkem slušné peníze. Než se tedy po splnění všech úkolů přesunete do další kapitoly, je dobré podstoupit několik extra soubojů a nakoupit do zásoby lektvary, budou se hodit a peněz bude poměrně dost.
Velice příjemným způsobem jsou zpracované všemožné adventurní problémy a několik málo hlavolamů, které pro nás autoři připravili. Všechno jde po logické úvaze a zvážení všech okolností vyřešit. Je však nutné si uvědomit jednu podstatnou věc. Engeor je mág a jako takový může používat kouzla všude. Tedy nejen v soubojích, ale také k řešení problémů. Je to jasné, je to logické, ale ve většině fantasy her, kde se používá magie to možné není. Stačí se podívat na množství RPG her, kde se přímo nabízí použití magie a přesto je hráč nucen téměř si zavařit mozek přemýšlením o tom, jak se na druhou stranu toho proklatého kaňonu dostat.
Zkrátka a dobře po stránce hratelnosti jsou na tom Brány Skeldalu více než skvěle. Napomáhá tomu také fakt, že většina předmětů nutných k vyřešení určitého problému je k nalezení v té samé lokaci, stačí jen mít oči a mysl otevřenou. Smiřte se s tím, že Brány Skeldalu 2 patří u nás v České republice k absolutní špičce. Záleží samozřejmě na žánrových preferencích každého hráče, ale snad kromě milovníků akčních her si na své přijde téměř každý.
Nedílnou součástí dobré hry je však také její technické zpracování, tedy grafika a zvuky. Začneme hudbou, která je opravdu na vysoké úrovni a bez diskuse se vyrovnává a v některých pasážích spolehlivě překonává hudbu, jež se objevila v jakékoli domácí a ve velké většině zahraničních her, včetně Morrowindu a Icewind Dale. Nejenže je krásná na poslech a výtečně dotváří atmosféru jednotlivých scén, ale ve správný moment ubírá, či přidává na hlasitosti a emotivním výrazu. Hudba v S2 je skutečný klenot, který by si své kupce našel i v podobě soundtracku.
Co se týče zvuků - potěší jejich prostorovost a také různorodost. Jinak zní Engeorova chůze po dlažbě v Moharnu, nebo Tisíciletém městě a jinak po trávě na palouku Větrné hory. Zmiňovaná prostorovost se projevuje v tom, že jinak zní zvuky a rozhovory pokud se odehrávají na pravé, levé straně, nebo uprostřed obrazovky.
Dabing, který bývá Achillovou patou mnoha her, si také drží vysokou úroveň. Hlavní postavu namluvil Jakub Sajc a je poznat jeho profesionalita. Ví kdy má zvýšit hlas, kdy přidat více emocí a tak je Engeorův dabing jednoznačně nejlepší v celé hře. Ostatní postavy jsou na tom, až na výjimky (Hostinská v Moharnu a starý vězeň v táboře) také velmi dobře (pozn. Na dabingu se podílel také Jan Přeučil).
Problematičtější, alespoň pro některé hráče, to však bude s grafickým zpracováním. Určitě nemám na mysli grafiku pozadí, která je stylová, ručně kreslená a překrásná. Jde o postavy a hlavně jejich rozpohybování. Když se nic nehýbe je všechno v pořádku. Jakmile však dojde k akci, poznáte, že více animačních fází by postavám neuškodilo. Druhým sporným momentem jsou nezřetelné a rozmazané kontury postav pokud se přiblíží k okraji obrazovky. To se však stává jen zřídka a obvykle na malou chvíli. Osobně jsem však tyto nedostatky vůbec nevnímal. Výtvarný styl celé hry je mi totiž natolik blízký, že jsem v klidu a bez osobních námitek přijal i zpracování postav. Dalším prvkem, který dnes nesmí chybět prakticky v žádné hře jsou nehratelné sekvence (intro, outro, mezisekvence). Způsob jejich zpracování a hlavně množství mi udělalo velkou radost. Prakticky ve všech případech se jedná o nájezdy kamery na statický obrázek, to celé je pak doprovázeno mluveným Engeorovým slovem. Celé to působí nesmírně atmosféricky a hlavně to nechává dostatek prostoru pro vlastní fantasii, což mnoha hrám chybí.
A závěr? Brány Skeldalu 2: Pátý učedník je hra, která se určitě nebude líbit všem. Hráči akčních her ji neocení stejně jako ti, jenž vyhledávají 3D grafiku. Pro hráče adventur a milovníky inteligentních fantasy příběhů to je jasná volba. Krásná stylová grafika, vynikající hudba a dobrý dabing, na jedničku zvládnuté skloubení adventure, soubojové části a postupného vylepšování postavy, jednoduché ovládání
a doufejme, že přátelská cena, to vše dohromady dává skvěle hratelnou, originálně pojatou hru, která bude skvělým dárkem pod vánoční stromek.
Jiný názor – Ondřej Zach
První díl Bran Skeldalu byl stylizován do podoby klasického krokovacího dungeonu s perfektními tahovými souboji, příjemnou grafikou a zajímavým příběhem. Byl jsem nadšen. Ohlášení druhého dílu s sebou nicméně přineslo i jednu věc - neříkám dobrou, neříkám špatnou - a tou je změna žánru. Brány Skeldalu II proto lze charakterizovat jako čistokrevnou adventuru s chytlavým RPG systémem vývoje postavy, která se zúčtuje především v opět bezvadných tahových soubojích. Ty probíhají na kola, trošičku připomínají Heroes of Might & Magic a s novými kouzly se stávají čím dál tím více přitažlivější. O tom, že hlavní hrdina není bojovník s mečem, ale mág, se již Petr zmínil v recenzi a z tohoto důvodu se spoléhá pouze na magii. S přibývajícími kouzly vzrůstají i možnosti taktiky, což oceňuji. Potěší forma vyprávění příběhu, zejména pak dabing, jenž jde ruku v ruce s kvalitní hudbou. Tím se postupně dostávám k tomu, co mě na druhém díle zklamalo – animace. Hlavní postava se v některých obrazovkách rozmazává, pohyby nevypadají příliš přirozeně a celkový dojem je spíše špatný. To naštěstí neplatí o kvalitě grafického zpracování, které tak ostře kontrastuje s nic moc animací. Na druhou stranu, musím do hodnocení započítat sníženou cenu a podotýkám, že i přes počáteční skepsi (uvažoval jsem o hodnocení kolem 50%), mě hra chytla vším ostatním – příběhem, atmosférou, logikou a skvělými souboji.
Hodnocení: 70%
Na hraně – Pavel Dobrovský
Brány Skeldalu II jsem neočekával s nedočkavým mrazením jako zbytek redakce. Do hry jsem vstoupil tendenčně se záměrem „vyzkoušet a odinstalovat,“ jenže jsem narazil na staromládeneckou grafiku (a to bylo špatně) a inteligentně naroubované kombinování předmětů na taktické souboje (a to bylo dobře). Herní problémy zůstávají pochopitelné a logické, předměty spolu vždy nějak souvisí a až na několik zádrhelů obvykle stačí zdravá selská úvaha. Jindřich Rohlík tím svůj souboj vyhrál. Udělal si opět hru především podle sebe a pro sebe, ale naštěstí společně s ním existuje pár tisíc lidí, kteří si u hry – a to je to správné slovo – odpočinou. Možná se také budou těšit ze špatně definovatelného „pocitu patřičnosti“. Svět Bran Skeldalu 2 je důvěryhodný, každý předmět nebo kus nábytku zapadá do kompozice obrazu jako poslední dílek do puzzle detailního obrázku Tří tisíc tučňáků (to fakt existuje). Plynulý rytmus příběhu, vykreslování nepříliš čestného hrdiny, nové lokace a radost z dosažených levelů jsou zábavné. Kamenem úrazu zůstávají disproporciální postavy (jestli jde o stylizaci, tak je můj vkus slepej jako čerstvě narozená myš) a to je asi tak vše mínusové. Ve chvíli nudy z přemýšlení stačí vyrazit za město na potvory, při otravě z tahových soubojů se zase stačí vrátit k ději. Přepnutí z jednoho žánru do druhého není mínus: představte si skrolovací polygonové Brány Skeldalu II, kde by nešlo o nic jiného než mlácení a mlácení. Brrr. BRRRRR.
Hodnocení: 75%
| Brány Skeldalu 2: Pátý Učedník | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
