Původní Super Mario 3: Yoshi‘s Island se na 16-ti bitové konzoli SNES od Nintenda objevil v roce 1995 a podle názoru mnoha hráčů se jednalo o jasně nejlepší titul v sérii her s Mariem, který je jednak symbolem a také největším komerčním tahounem výše zmíněné japonské firmy. Od ostatních počinů v sérii se třetí díl odlišoval variabilitou úrovní, množstvím skvělých miniher, pohybovými možnostmi hlavní postavy, nepolevující hratelností a v neposlední řadě také skvělým grafickým zpracováním, které využívalo čipu FX2 implementovaného v cartridgi. Hra Yoshi's Island prostě a jednoduše neměla v žánru 2D plošinovek na SNESu - dle mého osobního názoru - srovnatelnou konkurenci.
Nyní se i Super Mario 3: Yoshi‘s Island po konverzích předchozích dílů objevuje na GBA, kde jej čeká stejně kvalitní, ne-li kvalitnější konkurence než na SNESu, na mysli mám především herní sérii s Wariem v hlavní roli, jejíž čtvrté pokračování si získalo a stále získává stále větší množství fanoušků.
Takže vítejte v Super Mario Advance 3. Všechno začíná, když Maria a Luigiho nese za čekajícími rodiči čáp. Náhle jsou však přepadeni přisluhovači zlého Koopy, Luigi je unesen a Mario spadne na jeden z ostrovů, který kromě mnoha jiných stvoření obývají Yoshiové. Jeden z nich se malého Maria ujme a vydává se s ním na dlouhou cestu domů, během níž je nutné
ještě zachránit Luigiho. Cesta to nebude pouze dlouhá, ale také zábavná. Hra obsahuje sedm světů (jeden z nich je tajný, ale o tom až později), každý po osmi úrovních, přičemž v každém světě jsou dvě úrovně, kde narazíte na finální potvoru - bosse. Jelikož jsou Yoshiové národ společenský a pomáhají jeden druhému, vždy na konci úrovně je Mario svěřen do opatrování jinému - barevně odlišenému - Yoshimu.
Možná je to však kvůli tomu, že putování skrze jednotlivé levely rozhodně není žádný med. Jsou totiž plné zákeřných posluhovačů Koopy, masožravých květin a jiných nástrah. Yoshimu se sice nic stát nemůže, ale při každém střetu s nepřátelsky naladěnou postavou či objektem ztrácí Maria sedícího na jeho hřbetu a má pouze několik sekund na to, aby jej znovu chytil a pokračoval dál v cestě. Standardní časový limit je deset sekund, který lze ovšem prodloužit díky speciálním předmětům (v tomto případě jsou to malé hvězdičky - jak roztomilé :o). Speciální předměty tady vůbec hrají velice důležitou úlohu. Pokud se v každé z několika desítek úrovní podaří sesbírat všech pět květin, dvacet někdy velmi rafinovaně schovaných červených mincí a nepoužít přídavný čas pro znovu nabrání spadnuvšího Maria (to znamená, že na konci úrovně musí hráč mít 30 sekund k dobru), otevře se právě onen zmiňovaný sedmý svět, který byl speciálně přidán pro GBA verzi.
Vraťme se však nyní k nepřátelům a hlavně ke způsobům, jakými je může Yoshi zneškodnit. Nejklasičtější, nicméně stále účinnou, alternativou je prostě na danou potvoru skočit a pak ji po Mariovsku "odšťouchnout" pryč. Mnohem zábavnější a také užitečnější je však soupeře polykat a vytvářet z takto odstraněných protivníků vajíčka. Ta nejenom že nádherně poskakují za Yoshim s Mariem, ale také slouží jako střelivo proti potvorám a nedosažitelným objektům, jako jsou například okřídlené mráčky, jež obyčejně zpřístupní dříve nedostupnou část, buď nutnou k dalšímu pokračování v úrovni, nebo pouze plnou blyštivých mincí. Kromě výše zmíněných pohybů však Yoshi umí také rozbíjet bedny a křehkou podlahu - když je třeba. Dále zvládne rychle se rozeběhnout, krátkou chvíli dokonce díky zběsilému mávání končetinami letět (velice užitečná aktivita, která mnohokrát dokáže zachránit život ), a díky výše zmiňovaným speciálním předmětům se dokáže na určitý čas kompletně proměnit v helikoptéru, nebo v zem prorážejícího krtka. Zkrátka škála pohybů je široká a bohatě stačí na zneškodnění jakéhokoliv nepřítele. Ostatně Yoshimu se až na pády do bezedných hlubin ostrova nic stát nemůže. V ohrožení je především malý Mario a na něj je třeba dávat bedlivý pozor.
Dalším velkým lákadlem hry je její grafické zpracování a speciální efekty, které nemají na GBA v této době (tedy dle mého subjektivního názoru) konkurenci. Napjatě se očekávalo, jak
si vývojáři od Nintenda poradí právě s grafikou, kterou na SNESu mohli náležitě vyšperkovat díky uvedenému FX2 čipu, který však GBA samozřejmě nemá. Zvládli to však jako praví profíci na jedničku. Vizuální stránka obecně je jako vystřižená z obrázkové knihy. Vypadá to, jako by ji grafici nakreslili přímo na obrazovku GBA, přitom je však v jednotlivých úrovních použit rozličný styl a vůbec to nepůsobí kýčovitě a příliš dětsky, jako u jiných titulů. Kapitolou sama pro sebe jsou speciální efekty, například realtime proměna Yoshiho v již zmíněnou helikoptéru a krtka, nebo efektní a na procesor GBA nesmírně náročná transparentnost objektů. Handheld se však s těmito náročnými operacemi vyrovnává velice dobře a je schopen je provádět ve stejné kvalitě a hlavně rychlosti jako SNES. Jedinou výjimkou jsou chvíle, kdy je obrazovka skutečně přecpána pohybujícími se objekty, které častokrát ještě mění svoji velikost (a tím i počet pixelů potřebných k jejich vykreslení), což se však dá omluvit a navíc se to stává pouze zřídka.
K ozvučení není příliš co dodat, snad jen, že hudba je výborná a mění se s každou tématicky novou úrovní. Yoshiho ostrovy jsou také plné tajných dveří, za nimiž se schovává jedna z mnoha miniher, v nichž lze získat například další život nebo speciální předmět. Nejdříve je však třeba nalézt od dveří klíč (někdy důmyslně, až téměř neviditelně ukrytý).
Hlavně pro potřeby Nintendem tolik proklamovaného multiplayeru je na cartridgi jako druhá
hra také klasický Super Mario Brothers, jehož snad všichni znají již z 8-bitové konzole NES a jeho pirátských napodobenin vietnamského anebo čínského původu.
Z předchozího textu jasně vyplývá, že konverze se povedla na jedničku a to bez nutnosti vypustit z originálu jakékoli prvky. Na druhou stranu by více změn a nových motivů - kromě jedné extra úrovně - určitě potěšilo zejména ty, kteří hráli a mnohokrát dohráli původní SNES verzi. Ale i tak se jedná o jednu z nejlepších plošinovek pro GBA, kterou si jistě moc rádi zahrají i pamětníci původní verze (což je právě můj příklad). Super Mario Advance 3 však nemůže dostat lepší hodnocení než , který ke skvělé hratelnosti přidal značnou dávku originality!
| Yoshi's Island: Super Mario Advance 3 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
