Matku cest, jak ji nazval ve svém románu Hrozny hněvu spisovatel John Steinbeck, Hlavní třídu Ameriky či Cestu slávy poté nahradilo pět nových dálnic. Určité úseky Route 66 pak převzaly jednotlivé státy, některé soukromníci, jiné byly opuštěny úplně.
Hlavní zásluhu na vybudování východozápadní diagonály měl podnikatel Cyrus Avery. Na jeho popud se v roce 1921 začalo uvažovat o stavbě silnice, která měla zejména přitáhnout pracovní sílu na západ země. Trasa zprovozněné Route 66 vedla z Grand Parku v Chicagu do Los Angeles (od roku 1936 do Santa Moniky), měřila 3940 kilometrů, procházela třemi časovými pásmy a osmi státy.
Podle Averyho přání měla nést číslo 60. Stejné pojmenování si však přáli stavitelé pro silnice v jiných částech USA. Nakonec Avery navrhl číslo 66, i když se s takovým označením nepočítalo. Dvě šestky měly výhodu v tom, že se snadno pamatují a také při vyslovení mnohem lépe zní.
Jeden z prvních úkolů, který Route 66 připadl, souvisel s lety hospodářské krize, velkého sucha a prachových bouří ve 30. letech. Mnoho rodin z Oklahomy, Texasu či Kansasu tehdy přišlo o obživu a nezbylo jim, než se vydat na západ do Kalifornie, země „mléka a medu“, po Route 66.
Počet aut na dálnici stále stoupal. Začalo se jí říkat Hlavní třída Ameriky, často ji využívali řidiči kamionů. Protože silnice kopírovala všechny nerovnosti terénu, získala časem přezdívku krvavá. Větší bezpečnosti pomohlo postupné vyasfaltování. To bylo dokončeno v roce 1938 a nahradilo původní štěrk. Route 66 se stala první americkou silnicí svého druhu pokrytou asfaltem.
Během druhé světové války znovu mířily tisíce lidí po Route 66 na západ. Jejich cílem byly kalifornské podniky zaměřené na válečnou výrobu, dálnici však využívala k přesunům i armáda.
Po válce přispěl k rostoucímu věhlasu Route 66 slibně se rozvíjející turistický průmysl a podnikatelům v okolí dálnice nastaly zlaté časy. Podél Route 66 se například objevila první rychlá občerstvení (například v kalifornském San Bernardinu byla otevřena první restaurace McDonald’s).
Začátek konce
Prapůvod úpadku Route 66 spadá do roku 1956, kdy prezident Dwight Eisenhower podepsal zákon o novém systému amerických dálnic. Eisenhower se totiž jako velitel spojeneckých vojsk v Evropě za druhé světové války zhlédl v německých dálnicích, které umožňovaly rychlejší a plynulejší jízdu než americké. Trasa Route 66 byla upravována tak, aby se vyhnula velkým městům a vedla pokud možno přímým směrem. Některé úseky byly rozšířeny na čtyři pruhy, podél jiných byly vybudovány zcela nové silnice a 27. června 1985 přestala sloužit jako dálnice. Jak se po Route 66 jezdí dnes, čtěte zde.
Route 66 se stala trvalou součástí americké kultury. Kromě Steinbecka ji proslavil kupříkladu jazzový pianista Bobby Troup, jenž napsal píseň Route 66, která se stala hitem a hráli ji i Chuck Berry, The Rolling Stones nebo Depeche Mode. Dálnice vystupovala i ve filmu Bezstarostná jízda či v animovaném filmu Auta.
1. dubna 2015 |
