To je v kostce život Toma Tjaardy, jak ho v roce 1975 popsal americký magazín Road&Track. Utajený velikán automobilového designu zemřel ve čtvrtek 1. června.
Jenže v roce 1975 byla Tjaardova kariéra jen v polovině, ještě další desítky let navrhoval auta, která se stala ikonami.
Fiat 124 Spider
Mimořádný talent
Už jen přehled Tjaardových raných realizací svádí k tvrzení, že naopak právě Giugiaro měl to štěstí spolupracovat se samotným Tomem Tjaardou.
Podpis Toma Tjaardy nese 84 aut a automobilových studií
|
Mimořádně talentovaný, ovšem i mimořádně skromný „italský designér s americkým pasem“ byl dlouho jen „tím druhým“. Když pak v roce 1984 založil vlastní studio, pojmenoval je Dimensione Design, a jezdil ve Volkswagenu Golf – protože „to nepůsobí povýšeně“. Značka Tjaarda Design se oficiálně objevila teprve rok před sedmdesátými narozeninami zakladatele.
Dědičné zatížení
Tom Tjaarda, narozený v Detroitu 23. července roku 1934 jako Stevens Thompson Tjaarda van Starkenburg, je neodmyslitelně spjatý s moderním italským automobilovým designem.
Jeho otec John Tjaarda van Starkenburg, původně letecký inženýr, přišel do Spojených států počátkem dvacátých let z Nizozemí - a sehrál podobnou roli v designu americkém.
Karosoval podvozky prestižních značek Pierce-Arrow a Duesenberg, vytvořil novátorské projekty samonosných automobilů a stal se šéfdesignérem stejně novátorské firmy Briggs. Ve třicátých letech byl jeho tvůrčí záběr opravdu značný, od „kuchyně budoucnosti“ po karoserii dvanáctiválcového Lincolnu Zephyr.
Seat Ronda
Ford Fiesta první generace
“Vždy hleděl do budoucnosti, vždy hledal nové myšlenky a cesty v designu technických výrobků,“ charakterizoval Johna Tjaardu jeho syn. Také on překvapil okolí svým novátorstvím. Jeho semestrální práci z designu – model sportovně „střiženého“ kombi – doporučil ohromený pedagog předmětu profesor Aare K. Lahti výkonnému řediteli italské karosárny Ghia Luigi Segremu. „Byl to model, který mi změnil život,“ říká Tjaarda.
Američan v Turíně
Turínská Carrozzeria Ghia měla tehdy již více než čtyřicetiletou tradici a platila za jednu z nejvlivnějších karosáren. Její oploutvený koncept Gilda z roku 1955 ovlivnil na několik dalších let snažení automobilových stylistů na obou stranách oceánu. Tu americkou znal Luigi Segre už důvěrně, hlavně díky spolupráci s Chryslerem prostřednictvím Virgila Exnera.
Tom Tjaarda tedy nastoupil do firmy Ghia v létě roku 1959. Turín, jak sám říká, byl světovým centrem designu. Turín – to byla Ghia, Pininfarina, Bertone, Vignale, Olivetti...
Novopečený designér ze zámoří dostal záhy mimořádnou příležitost: kompletní design malého sportovního Innocenti 950 Spyder na podvozku Austin-Healey Sprite, prvního typu této značky s původní karoserií.
Ferrari 330 GT 2+2
Následovala futuristická studie rychlého automobilu s krátkou přídí, dlouhou zádí, krátkým rozvorem a „leteckým“ volantem Ghia Selene a bez účasti mladého Američana se neobešlo ani elegantní kupé VW Karmann Ghia Typ 3. Ostatně dobře zvládnuté americké stylistické prvky tohoto vozu mluví za vše.
Spolutvůrce módy
Tjaarda na žádost vedení proti plánu u Ghie setrval. Jistě nelitoval – Turín, historicky první hlavní město Itálie, se chystal na velkolepou výstavní akci „Italia ́61", připomínající sté výročí sjednocení země. Komisařem se nestal nikdo menší než Battista Pininfarina, tehdy již téměř národní symbol.
Chevrolet Rondine Coupé
A Tom Tjaarda, syn nizozemského přistěhovalce z USA, navrhl jak exteriér a interiér futuristického dopravního prostředku – monorail pro dopravu návštěvníků, tak i architektonické řešení výstavy módy, designu a životního stylu (Mostra della Moda, Stile e Costume). Bylo to více než půl roku vyčerpávající práce; výstava byla otevřena v květnu roku 1961 – a v září už Tjaarda nastoupil do designérského oddělení u samotného Pininfariny. To vše dva roky po příletu z Ameriky.
Skromně mluví jen o svých „největších podílech“ (“greatest contributions“) na práci studia Pininfarina – konceptech Chevrolet Corvair Coupé, Fiat 2300 Coupé, Chevrolet Corvette Rondine nebo Mercedes 230 SL Pininfarina a sériovém Ferrari GTC 330 2+2 i exkluzivním roadsteru Ferrari 465 California Spyder.
Ital narozený v AmericeNazývat jej americkým designérem by jistě nebylo příhodné. Přestože má americké občanství, Tom Tjaarda cítí, mluví, jí, pije a tvoří design jako Ital. Říká dokonce, že dělal „italský“ design ještě předtím, než do Itálie odjel z Ameriky. Giancarlo Perini, Car Styling, 1985 |
Elegantní, dynamické tvary s citlivě volenými křivkami i hranami, charakteristické formy přídě i zádě, výrazně klenuté čelní i zadní sklo – to vše prochází jako červená nit od Volkswagenu Karmann Ghia přes Fiat 2300 Coupé Ghia až po zmíněné kreace s typickým „f“ na boku. A nezůstalo jen u exkluzivit. Od Rondine už byla přímá cesta k mimořádně dlouho vyráběnému Fiatu 124 Spider, který se dnes dočkal znovuzrození díky spolupráci italské značky s Mazdou.
Fiat 2300 S Ghia
Nevstoupíš dvakrát
V roce 1964 Tjaarda uskutečnil dlouho odkládaný návrat do USA. Bez problému získal místo ve studiu známého amerického průmyslového designéra Eliotta Noyese, kde navrhoval dieselové motory Cummins i prezentaci firmy Westinghouse pro světovou výstavu v New Yorku. Zjistil však, že Itálie je lepší místo k žití, alespoň pro talentované designéry.
Vrátil se do Turína, kde pro změnu „dodatečně“ zjistil, že USA mohou být lepším místem k práci. alespoň pro Američany. S cizím občanstvím měl u renomovaných firem šanci jen na externí spolupráci. A tak rok navrhoval automobilová kola a výstavní pavilony pro firmu Fergat. Vlastnila ji firma OSI, společnost s velkými ambicemi na poli vývoje a výroby automobilů. Ta začátkem roku 1967 otevřela designérské studio, kam Tjaarda hned nastoupil. A po půl roce OSI zkrachovala.
Chrysler LeBaron
Ghia Selene
Tjaarda dostal velmi cennou nabídku, práci u čerstvě osamostatněného Giorgia Giugiara. Zanedlouho však Argentinec Alejandro de Tomaso, majitel stejnojmenné automobilky a „záchranář italského průmyslu“, kupuje krachující firmu Ghia, a nabízí Tjaardovi návrat, tentokrát na pozici šéfdesignéra.
Giugiarova reakce byla více než velkorysá: „Sám mě povzbuzoval, abych odešel, protože vedle něj nemám žádné vyhlídky. To bylo od Giugiara velmi čestné a přátelské gesto,“ vzpomínal Tjaarda. Spojení karosárny Ghia a mladé exkluzivní automobilky De Tomaso mu vyneslo postavení srovnatelné s Giugiarem, Marcellem Gandinim nebo Leonardem Fioravantim. Jediný rozdíl je, že o tom dodnes mnoho lidí neví.
Stejně jako o Tjaardově podílu na zrodu první generace Fordu Fiesta nebo později na počátcích vývoje fiatů Tipo a Croma. Když v roce 1977 nastoupil do designcentra Fiatu, dostal mimo jiné k supervizi ikonickou Lancii Y10. A to je jen malá část pestrého výčtu realizací Toma Tjaardy jako zaměstnance i spolupracovníka několika italských automobilek a studií.
Konečně přichází výše zmíněný rok 1984 a Tjaardova zasloužená samostatnost. Jediné, čeho mohl litovat, je, že nevystoupil z anonymity dříve. Tom Tjaarda zemřel 1. června ve věku 82 let.
Článek vyšel ve specializovaném magazínu AutoDesign&Styling.
