Za 12 minut z Francie do Itálie. Tunel pod Mont Blankem slaví 50 let

Na začátku 20. století trvalo překonání Mont Blanku z Francie do Itálie plné tři dny chůze, po otevření tunelu se cesta autem pod nejvyšší evropskou horou zkrátila na asi 12 minut. Stavba, která byla slavnostně otevřena před půl stoletím, byla tehdy oslavována jako projekt století a symbol Evropy bez hraničních bariér.

Jedenáct a půl kilometru dlouhý silniční tunel byl přes 13 let nejdelším silničním tunelem světa. Nyní je ve světovém žebříčku až na dvanáctém místě, přičemž ještě před pěti lety byl pátý (za deset let jej přeskočilo sedm tunelů vybudovaných v Asii).

Tunel mezi francouzským městem Chamonix a italským městem Aosta byl řadu let považován za nejbezpečnější přechod Alp. Až do 24. března 1999, kdy zde při požáru zahynulo 39 lidí. Hned na to se strhla diskuse o bezpečnostních opatřeních v dosti úzkém tunelu (šířka 8,6 metru) a o příčinách požáru. Osudnou chybou údajně bylo, že ventilace na italské straně byla nastavena tak, aby hnala vzduch dovnitř, což pomohlo rozdmýchat vražedný požár.

Stavba byla poté tři roky, do 9. března 2002, uzavřena. Obnova tunelu stála 350 milionů eur (asi 11,2 miliardy korun) investovaných zejména do výstavby únikových východů a do vylepšení evakuačního, poplašného a signalizačního systému.

První diskuse o stavbě tunelu pod Mont Blankem spadají do konce 40. let, dohoda o stavbě mezi Francií a Itálií byla uzavřena v březnu 1953. Tunel se stavěl téměř osm let, stavební práce začaly v květnu 1959. Během nich muselo být odvezeno kolem milionu krychlových metrů horniny a stavbařům trvalo tři a půl roku, než z obou stran provrtali Mont Blanc a přiblížili se k sobě s odchylkou 13 centimetrů. Na stavbě odpracovalo pět inženýrů a 350 dělníků plných 4,6 milionu hodin.

Profil tunelu pod Mont Blancem

Tunel, který umožnil celoroční provoz vozidel přes Alpy, slavnostně otevřeli 16. července 1965 prezidenti Charles de Gaulle a Giuseppe Saragat. Dopravě byl zpřístupněn o tři dny později. Tunel zkrátil cestu z Francie do Turína o 50 kilometrů a do Milána o asi 100 kilometrů.

Stavba, která odpovídala na prudký rozvoj silniční sítě v Evropě v 60. letech, patří k první generaci tunelů pod Alpami. O rok dříve byl otevřen velký tunel svatého Bernarda (dlouhý 5,8 kilometru), v roce 1967 malý tunel svatého Bernarda (6,6 km) a v roce 1980 prvně projely automobily tunely Fréjus (12,9 km) a Gotthardský (16,9 km).

Tunel pod Mont Blankem byl nejdelším silničním tunelem světa až do prosince 1978, kdy jej s délkou 13,9 kilometru překonal rakouský tunel Arlberg.
První z tunelů v Alpách dal vyrazit již v roce 1475 Ludvík II., markýz ze Saluzza, pod vrcholem Monviso. Tunelem Buco di Viso dlouhým 75 metrů mohl projet plně naložený mezek.

Podívejte se na propagační video tunelu pod Mont Blankem:

Tunel pod Mont Blankem v číslech

Délka: 11 611 metrů
Šířka: 8,6 metru (dva jízdní pruhy o celkové šířce sedmi metrů)
Výška: 4,35 metru
Doba průjezdu: asi 12 minut; denně jím projede přes pět tisíc aut
Nejvyšší bod v tunelu: 1395,5 metru nad mořem
Výška skály nad tunelem: více než dva kilometry
Ostatní: V tunelu je od 90. let zřízen každých 100 metrů telefon, každých 300 metrů odstavné místo a každých 600 metrů nouzové prostory s čerstvým vzduchem. V tunelu se musí jet rychlostí mezi 50 a 70 km/h, se zapnutým rádiem a vzdálenost mezi vozidly musí být nejméně 150 metrů.