Na dvě tuny hmotnosti je tohle volvo podivuhodně obratné, a chuť zatáčet má jak auto se zadním pohonem. Však to taky trochu zadokolka je, jako volva kdysi. Hybridní diesel-elektrické Volvo V60 je hračka pro bohaté, nadšené volvisty. Ti ocení sedmilitrovou spotřebu (to je na 280koňové auto dobrý výkon) a jedenapůlmilionová cenovka jimi nezamává.
Volvo V60 plug-in hybrid
pohotovostní hmotnost: 2058 kg Objem kufru: 305 / 1126 l Základní cena: 1 539 000 Kč
|
Pihou téhle vlajkové lodi šedesátkové modelové řady je její obyčejnost. Zvenku vypadá parádně, jen na něm znalé oko nepozná, že má neobyčejný pohon. Zevnitř je to klasické volvo, chce vám dát pocit tradičního modely automobilky. S čistým umírněným tvarováním a jemnými detaily. Volvisté to čekají, ale svět je občas dál.
S uměle vypadající pravou kůží se dá poradit objednávkou jiného čalounění. Přečudlíkovaný středový panel si musíte osahat, všechno úplně logické není, ale velké plus dostává za to, že si odpustili dotykové displeje, které jsou v autě většinou pro zlost a o nehodu z nepozornosti. Telefon spárujete hned, parádní je mechanická klasická klávesnice na volbu telefonního čísla. Kaplička s navigací a dalšími funkcemi je hluboko zapuštěná do přístrojovky, při noční jízdě se ale stejně zrcadlí v čelním skle. Z auta je taky dost mizerně vidět, ale kompenzují to všeljaké kamery a senzory.
Kabina je hodně stísněná, na rodinné ježdění to není, spíš pro dva a dvě malé děti. Že to není rodinné auto, ale spíš šmrncovní manažerský kočár potvrzuje i kufr, baterky zabraly místo pod jeho podlahou a ještě ji trochu zvedly. Takže je z toho objem 305 litrů. To je tak na nákup, nebo kočár, obojí tam nedostanete. Sklopením opěradel zadních sedadel se dostanete na 1126 litrů. Černý puntík zaslouží za prehistorickou roletku, kterou ovládáte oběma rukama, moderní běhající v lištách mají i auta s pětinovou cenou. Baterky a elektromotor také ubraly místo nádrži, namísto původní 67litrové má auto 45litrovou.
Kabině dává sportovní atmosféru nízký strop. Velmi pohodlné jsou sedačky. K pozici za volantem ještě jedno podstatné varování. Předkloněné opěrky hlavy jsou sice superbezpečné, ale taky pro zlost, kdo je zvyklý sedět za volantem hodně nakolmo, bolí ho za krkem.
Elektromobil i dieselový letec
Je to auto několika tváří. Když chcete, umí být výhradně elektromobilem. Nebo naopak, zmáčknete tlačítko, auto šetří energii schovanou v baterkách a jedete po dálnici jen na naftu, elektřinu pak využijete při courání po městě.
Dojezd na baterky je kolem 40 kilometrů, výhradně na elektřinu se dá jet až stodvacítkou. Vodou chlazené lithium-iontove baterie s kapacitou 11,2 kWh (400 V) Z 16amperové zásuvky nabijete už za tři hodiny, z normální domácí kolem osmi.
Naftový pětiválec 2,4 litru pohání přední kola, sílu přenáší šestistupňový automat. Ke standardním až 215 koním (158 kW) dieselu se přidává plná síla elektromotoru (50 kw/68 koní) na zadní nápravě. Výsledkem je celkový výkon 206 kW (280 koní) a ohromný točivý moment 640 Nm (440+200). To znamená, že při razantním zrychlení dovede V60 plug-in hybrid posádku hezky zatlačit do sedaček a na stovku se dostane za 6,2 sekundy. Maximální rychlost 230 km/h ale hybridní ústrojí neovlivní, elektromotorům s rostoucí rychlostí (a otáčkami) dochází postupně dech a ve 120 km/h se odpojují.
Vznětový pětiválec je pozůstatkem vývoje hybridu, který začal před řadou let, dnes už u Volva přezbrojují na nové čtyřválce, starší motor s příjemným projevem ale vůbec není na škodu. Dieselelektrický hybrid u Volva navíc budou nahrazovat benzinoelektrickým.
Baterie totiž pod podlahou zavazadlového prostoru tvoří těžkému dieselu protiváhu. Oproti standardní verzi totiž auto přibralo 300 kilogramů a váží něco přes dvě tuny. Z tohoto nárůstu připadá plná polovina na baterie (150 kg), něco si vezmou elektromotory a kabeláž, uložení baterií a další systémy. Kila navíc při jízdě cítíte, není ale těžkopádné.
Elektromotor umístěný na zadní nápravě dává autu pozoruhodnou obratnost. Do zatáčky se auto stáčí s obrovským elánem. A když jedete jen na elektřinu, máte čistokrevnou zadokolkou. Nájezd do zatáčky je občas opravdu hodně razantní, naučíte se toho i využívat. Kromě zadního pohonu tomu pomáhá taky těžká hmotná záď. Na kluzké zimní silnici je tedy hybridní volvo spíš přetáčivé.
Auto jede plavně a jistě, po volvím stylu, nerozumí si ale s hlubšmi dírami, na těch se od kol ozývají výrazné rány a drncání.
Naftový pětiválec je hodně slyšet, na prémiově vystupující auto proniká jeho hlas do kabiny vcelku výrazně. Elektrická jízda je tichá, ve městě pozor na chodce. Díky charakteristikám dvou motorů pokrývají jejich výkony velký rozsah otáček a jízdních režimů. Elektromotor zajistí silu od nízkých otáček, později se přidá turbodiesel. Že chybí otáčkoměr vám tedy vadit nebude.
Toky energií můžete sledovat na obrazovce na palubce, ta funkce je v menu trochu schovaná, ale najít se dá. Graficky je ztvárněná hezky, ale mohla by být přehlednější. To se víc hodí speciální ukazatel v digitálním přístrojovém štítu, který ukazuje v závislosti na nabití baterek nakolik můžete sešlápnout plyn, než se nastartuje spalovací motor.
V zimě se hodí přídavné naftové vytápění. Můžete si nastavit přípravu auta před vyjetím, na určený čas se natemperuje interiér, předehřeje třeba i volant a hlavně baterky.
Kouzelné tlačítko když nechcete elektřinu
Trochu tréninku vyžaduje obsluha hybridního systému. Samozřejmě můžete taky všechno nechat na mozku auta. Anebo si osahat pět tlačítek pro různé režimy - čistě elektrický je jasný, stejně tak hybridní. Hodí se režim AWD, třeba pro jistotu a trakci na sněhu. Divy umí režim power, ten jako by i tak výkonově dostatečné auto polil živou vodou, změna odezvy plynu je opravdu výrazná. Specialitou je tlačítko „save“, to zmáčknete třeba když chcete jet svižně po okresce a hybridování by nemělo smysl. Schováte si tak elektřinu až pojedete skrz město, v tomto režimu také auto nejintenzivněji dobíjí baterky, hodně k tomu používá motor, to pak samozřejmě také o něco vzroste spotřeba nafty (asi o litr).
Z ostatních aut na elektřinu by ještě mohli vývojáři Volva okoukat režim intenzivní rekuperace, který umí částečně nahradit brzdění. Třeba Toyota Prius na to má speciální polohu joysticku volby jízdních režimů, nekteré elektromobily mají tuto funkci dokonce vícestupňovou. U Volva ovšem říkají, že úkolem není dobít jízdou baterky do plna, ale dojet na elektřinu co nejdál. Baterky pak volvu dobijete doma.
Na elektřinu ujedete kolem 40 - 50 kilometrů. Spotřeba nafty se pohybovala pod sedmi litry a to jsme jezdili hodně a svižně po dálnicích. Je to taky proto, že auto má skvělou aerodynamiku.
