Vývoj automobilů, které nepotřebují řidiče, určoval v posledních letech hlavně Google ve spolupráci s Toyotou. Jejich bezpilotní vozy brázdí silnice v reálném provozu už několik let a mají za sebou statisíce kilometrů bez nehod. Přečtete si Auto které jezdí bez řidiče, bouralo. Může za to řidič.
Antikolizní systém vyvíjejí i v Číně a ani jejich výsledky nejsou k zahození. Bezpilotní sedan s názvem Hongqi HQ3, který je majetkem Čínské vojenské univerzity, už má za sebou například trasu mezi dvěma provinciemi dlouhou 248 km, kterou zvládl za tři hodiny a dvacet minut při průměrné rychlosti 87 km/h. Naposledy otestoval auto, které nepotřebuje šoféra, v běžném provozu Mercedes.
Další automobilkou, která chce na trh uvést bezpilotní vozy, je Nissan. Systém s názvem Autonomous Drive by se měl stát realitou během několika let. Minulý měsíc jej prezentovala na akci Nissan 360 v kalifornském Irvine.
"V roce 2007 jsem sliboval, že od roku 2010 budeme masově prodávat automobil s nulovými emisemi. Dnes je Nissan Leaf nejprodávanějším elektromobilem," říká Carlos Ghosn, výkonný ředitel aliance Renault-Nissan. "A teď slibuji, že Autonomous Drive uvedeme v roce 2020."
Systém využívá spolupráce laserových skenerů, čidel a kamer sledujících dění okolo vozidla. Řídicí jednotka pak dokáže ve velice krátkých časech vyhodnocovat všechny možné údaje a přizpůsobit jízdu momentální situaci na silnici.
Testování za hranicemi reality
Na konferenci Nissan názorně předvedl, jak leaf vybavený systémem Autonomous Drive dokáže plynule předjíždět, sám zastavit na semaforu nebo na značce Stop, sám vyhodnocuje situaci na křižovatce a vyhýbá se pevným překážkám stejně jako chodcům, kteří náhle vstoupí do vozovky.
K dispozici má řidič i nouzové tlačítko SOS, s pomocí kterého vůz bezpečně zastaví na co nejkratší vzdálenosti u krajnice, nebo parkování s pomocí dálkového ovládání. Při příjezdu na parkoviště stačí, když řidič vystoupí, zmáčkne tlačítko na dálkovém ovládání a vůz sám najde volné místo. Po návratu si majitel vůz zavolá zpět.
Prezentace v Kalifornii byla jen pouhou ukázkou možností systému. Automobilka teď pracuje na výstavbě testovacího parku, kde papírové atrapy nahradí skutečné zdi a překážky. Komplex by měl být hotový do konce roku 2014 a Nissan pak na něm bude testovat systém daleko za hranicemi reálného silničního provozu. Testování v extrémních podmínkách by pak mělo být zárukou, že si systém bezpečně poradí se všemi reálnými nástrahami.
V roce 2020 by pak Autonomous Drive měl být připravený k uvedení na trh. Japonci slibují, že systém bude adaptabilní napříč modelovým portfoliem a jeho cena bude reálná pro všechny zákazníky.
Rybí robot
Hlavní úkol všech "samořídících" aut je jediný: nenabourat. Elektronice nahrazující člověka se ovšem lidem moc věřit nechce. A sami bourají. I když jsou jasně dané předpisy a ulice plné značek. Všimli jste si, že lidé a zvířata do sebe nenarážejí a značky k tomu nepotřebují? Vývojáři se tomu snaží přijít na kloub a napodobit chování živých tvorů.
Nissan se intenzivnímu výzkumu svých aut budoucnosti věnuje několik let ve spolupráci s prestižními univerzitami jako MIT, Stanford, Oxford, Carnegie Mellon nebo Tokijskou univerzitou. Jedním ze systémů, který vznikl z podobné spolupráce, je i Eporo, šest malých robůtků, kteří mají jednu základní vlastnost: nikdy do sebe nenarazí.
Inženýři se při vývoji inspirovali u Matky přírody, kde podle svých slov našli nejvyšší formy antikolizních systémů přímo v v akci. "Konkrétně šlo o vzorce chování u ryb," říká Toru Futami, vedoucí výzkumného týmu Nissanu.
Největší výhodou epora je, že se nemusí spoléhat pouze na dopravní značky nebo jízdní pruhy nakreslené na silnici. "Hejna ryb mají tři základní pravidla: nikdy se nevzdaluj daleko, nedostaň se moc blízko a nevrážejte do sebe," doplňuje Toru Futami. "Když se tato pravidla ryby učí, nemají žádné nalinkované čáry, podle kterých se mají pohybovat, ale i tak dokážou plavat velice těsně vedle sebe."
Robůtci využívají k výzkumu okolního terénu technologii LRF (Laser Range Finder), která byla pro změnu inspirována čmeláky. Ti totiž mohou pozorovat okolní prostředí v úhlu přes 300 stupňů a stejné schopnosti mají i senzory epora.
Roboti dokáží komunikovat sami mezi sebou tak, aby zjistili vzájemnou pozici a dokázali se tak vyhnout kolizi. Během "jízdy" pak mohou cestovat vedle sebe nebo za sebou. Záleží na okolním prostředí. Jejich jediným posláním je vyhnout se za každou cenu kolizi.
