Podíl těch, kteří se identifikují s křesťanstvím, se v Norsku a v Belgii snížil o 28 procent. Kdysi silně katolické Španělsko vykázalo pokles o 26 procent. Stejný propad zaznamenalo i Nizozemsko. Francie má 11procentní a Německo osmiprocentní úbytek.
Pew Research Center (PRC) ale neřeší, zda či nakolik se do změn v podílu křesťanů promítá zvyšování podílu muslimů. Hovoří o řadě důvodů „odpadlictví“ od křesťanství, z nichž krátce zmiňuje tři.
Většina těch, kteří byli vychováni v křesťanství, ale už se k němu nehlásí, uvedla, že se postupně od náboženství odklonili. Mnozí také přestali věřit náboženské nauce a/nebo nesouhlasili s názory církve na otázky, jako jsou homosexualita a potraty.
Zbožnost přežívá hlavně na Kavkaze, Balkáně a v Polsku. Přírůstky v podílu křesťanů se může pochlubit zejména Ukrajina (o 12 procent), Bělorusko (o 11 procent) a Rusko (o osm procent).
Zvláštní případ představuje Česko, kde je nejvyšší procento ateistů v populaci – 66 procent. Druhé místo připadá Švédsku (60 procent) a třetí Belgii (54 procent), napsal švýcarský list Basler Zeitung.
Jako nejzbožnější vyšla ze studie Arménie, kde 79 procent občanů jednoznačně věří v Boha. Druhá je Gruzie (73 procent) a třetí Bosna (66 procent). Česko skončilo na 30. místě s 13 procenty.
Podíl obyvatel, kteří nevěří v Boha
Zdroj: PRC dle Basler Zeitung |
Česko je předposlední v pořadí států podle podílu obyvatel, pro které je náboženství v životě velmi důležité. V Česku tato skupina tvoří jen sedm procent populace, v prvním Řecku 55 procent.
Podle PRC se v Česku denně modlí devět procent obyvatel. V Rakousku a Švýcarsku osm a v poslední Británii šest. V tomto ohledu vychází Česko jako mírně religióznější než Rakousko, kde se lidé běžně zdraví Grüß Gott (pozdrav pánbůh).
Jednoprocentní rozdíl mezi Českem a Rakouskem je však na hranici statistické chyby, takže jej nelze přeceňovat.
Známý washingtonský institut provedl svůj výzkum v letech 2015 až 2017. Vyzpovídal téměř 56 000 lidí ze 34 zemí. Není však jasné, proč srovnání nezahrnuje všechny evropské státy. Chybí například Lucembursko, Slovinsko, Albánie a Island.
Ve všech zkoumaných zemích se věřící hlásí hlavně ke křesťanství, ať už katolické, protestantské či ortodoxní větve. Výjimkou je Bosna, kde přibližně polovinu populace tvoří muslimové.
Nekonzistentní křesťané i ateisté
Otevřenou otázkou zůstává pravověrnost těch, kteří se prohlašují za křesťany. PRC upozorňuje, že téměř ve všech středoevropských a východoevropských zemích se většina lidí domnívá, že jejich život je zcela či z velké části předurčen. Víru v osud lze přitom s autentickým křesťanstvím stěží sloučit.
Kolik obyvatel jednoznačně věří v Boha
Zdroj: PRC dle Basler Zeitung |
V ateističtější západní Evropě je víra v osud mnohem méně rozšířená. Například ve Švýcarsku se týká jen 28 procent lidí, poznamenal Basler Zeitung.
Také někteří ateisté smýšlejí ne úplně konzistentně. Za příklad může posloužit Švýcarsko, kde jednoznačně věří v Boha 11 procent lidí. Jasně sekulární stát chce ale jen 54 procent Švýcarů. Až 45 procent se domnívá, že by stát měl podporovat náboženské hodnoty. A 42 procent uvedlo, že „pravý Švýcar“ musí být křesťan.
Mimořádný český ateismus zase doprovází překvapivě velká netolerance. PRC uvedl, že jen dvanáct procent Čechů je ochotno přijmout představu, že by měli v rodině muslima. Menší procento zjistil institut jen v Arménii. Česko tak vyčnívá nejen ve srovnání se Západem, ale i na mapě střední a východní Evropy. Téměř polovině Čechů by vadil i příbuzný s židovským vyznáním.
Ústup křesťanství bude pokračovat
Sociolog náboženství Roman Vido vidí ve studii potvrzení silné vazby mezi socio-ekonomickou a politickou modernizací a sekularizací čili oslabováním významu tradičních forem náboženství. „Přetrvávající obecné rozdíly mezi západní a východní částí Evropy lze vysvětlit skrze tuto souvislost s modernizací,“ uvedl.
Kolik obyvatel se denně modlí
Zdroj: PRC dle Basler Zeitung |
Vido považuje za vysoce pravděpodobné, že trend sekularizace bude pokračovat. „Znovuoživení tradičního náboženství v jeho projevech a funkcích by vyžadovalo proměnu celé společnosti – a to nelze předpokládat,“ napsal. Očekává také, že východ Evropy se v útlumu křesťanství postupně přiblíží současné západoevropské realitě.
Vido však zároveň zdůrazňuje, že modernizace nutně neznamená konec jakéhokoliv smyslu pro duchovní rozměr světa a věci, které člověka přesahují. „Existenciální otázky ze života nemizí, jen se mění způsob, jak je lidé uchopují a vyrovnávají se s nimi,“ poznamenal.
Vido označil za nepravděpodobné, že by roli křesťanství převzal například islám. „Nebudou-li výrazně narušeny socio-ekonomické a politické základy evropských společností, nelze předpokládat nahrazení jedné formy tradičního náboženství jinou jeho formou,“ míní pedagog brněnské Masarykovy univerzity.
Vido nicméně dodal, že ačkoli rozšíření islámu jako většinového náboženství v Evropě není pravděpodobné, nelze vyloučit možnost, že se nějaká islámská strana nebo hnutí stane v některé evropské zemi silným politickým aktérem s potenciálním vlivem na řízení státu (podle jiné studie PRC bude islám do konce století nejrozšířenějším náboženstvím).