Skořepová zemřela v pátek v jedné z pražských nemocnic. Smutnou zprávu přinesla její přítelkyně Helena Váňová. Emeritní členka Národního divadla během svého téměř sedmdesátiletého působení na české první scéně vytvořila na 160 rolí. Více než stovku dalších rolí ztvárnila ve filmu a v televizi. Hrála po boku slavných herců a pod vedením věhlasných režisérů.
Lubu Skořepovou, zároveň autorku několika knih, diváci znali jako neúnavnou herečku. Na české první scéně se poprvé objevila už v roce 1945 ve Vančurově hře Učitel a žák a členkou činohry byla plných 65 let. „Když ve ‚zlaté kapličce‘ vystoupila poprvé, byla to zkrátka ještě novostavba,“ uvedl již dříve s nadsázkou její kolega David Prachař.
Hostovala však i na dalších scénách. Například v Divadle v Řeznické, kde 16 let slavil úspěchy její ženský trojobraz Mydlibaba a ty druhé. Na stejném jevišti uvedla monodrama Pomluva, přibližující život francouzské královny Marie Antoinetty, jak se o něm v učebnicích nikdo nedočte. Další monodrama s názvem César a Drana uváděla sedm let na komorní scéně v Městských divadlech pražských. Hrála i v divadlech Metro a U Valšů. Podle Váňové hrála Skořepová ještě před dvěma lety ve třech divadlech.
Skořepová se narodila v Náchodě jako Libuše, ale odmalička byla pro každého Luba. Po absolvování pražské konzervatoře v roce 1945 začala hrát ve „zlaté kapličce“. Desítky postav vytvořila i v televizních filmech či seriálech, z poslední doby například v seriálech Šípková Růženka, Náměstíčko, Náves, Příkopy či Cukrárna. Léčitelku, která vyrábí zázračné lektvary, ztělesnila ve filmu Tomáše Vorla Cesta z města.
Když v září 2013 slavila Skořepová devadesátiny, věnovala jí činohra reprízu Našich furiantů, kterou sledovala jako divák. Když ji před přestávkou kolegové Ondřej Pavelka a David Prachař vyvolali před oponu, odtajnila, jak to je ve skutečnosti s jejím věkem. „Ani jsem nevěřila, že mi bude tolik. Víte, jsem z Náchoda a tam byla porodní bába, která pila rum. Když jsem se narodila, byla prý láhev skoro prázdná. A tak mě napadlo, že do matriky napsala něco jiného,“ rozesmála tehdy celé hlediště.
Sama Skořepová o sobě s nadsázkou mluvila jako čarodějnici, a nejen proto, že vědmy a bylinkářky patřily k jejím častým rolím. Zajímala se o mystiku, léčitelství a tajemství přírody. „Chtěla bych jim přijít na kloub,“ přiznávala. Ač točila od 40. let, ráda připomínala naplněné proroctví jednoho ze svých kolegů, že teprve v pozdějším věku dostane nejlepší šance. A také říkávala, že se nebojí smrti, jen kdyby prý věděla, kam se potom vlastně jde.
Takhle oslavila Luba Skořepová devadesáté narozeniny:
24. září 2013 |
