Max není úplně obvyklé jméno. Podle čeho jste vybírala?
Taťána: Maxmilián byl jeden hrdina ve filmu, který jsem viděla v těhotenství. To jméno se mi líbilo.
Co po vás syn zdědil?
Taťána: Výšku a jsme si i trošku podobní. Vidím se v něm i povahově. Máme spolu moc hezký vztah. Pokud se někdy hádáme, je to spíš jen klidná výměna názorů, nic jiného.
Max: Po mamce mám určitě černé vlasy, které hodně rychle rostou, což mám stejně i s vousy. Tedy nevím jak mámě, ale mně rostou rychle.
Taťána: Jojo, vlasy mi taky rostou rychle, ale vousy mě nerostou vůbec. Zatím (smích).
Vždy jste měli hezký vztah?
Max: To jo. S mámou se hodně nasměju. Jinak vztah máme opravdu od začátku moc pěkný. Samozřejmě v pubertě jsem byl spíš parchant, se kterým to neměla zase až tak lehké, ale většinou se mi podařilo to špatné ututlat.
Prozraďte nějaký průšvih.
Max: Třeba jsem pár dní nepřišel domů. To byl asi takovej můj největší průser.
Taťána: No ale to bylo jen jednou. Já jsem měla vždycky starost o Maxe a chtěla mít přehled o tom, co kde dělá a kde se vůbec pohybuje. Každopádně jsem ho i trochu nechala vyvíjet se samotného, protože mi to připadalo, že to prostě potřebuje takhle mít.
A do holek máma mluví?
Max: Většinou je schválí, protože si docela vybírám fajn holky.
Taťána: To je pravda.
Trávíte společně i dovolenou?
Max: Často jsme společně na dovolené a fajn to je. Většinou jezdíme do Řecka.
Taťána: Jsem ráda, že můžeme společně trávit volný čas. Který rodič má to štěstí, že se za to jeho dítě nestydí?
Max ale už v dnešní době může působit na okolí i jako váš partner.
Taťána: To taky mnohdy působí. Jednou se nám stalo, že když jsem šla z bigram jógy, Max za mnou přišel, že se objednáme na masáž. Paní mi pořád nabízela, jestli bych nechtěla nejdříve společnou koupel a pak i masáž. Pořád jsem nechápala, proč nám to nabízí. No a ona se pak omlouvala, že si myslela, že jsme partneři. Mně to samozřejmě polichotilo, zato Max byl naštvanej.
Taťána Kovaříková se synem Maxem. Meke up Zdeněk Fencl
Maxi, nemáte problém se nechat s mámou fotit?
Max: Ne, je to už po několikáté. Jak se máma věnuje módě, neustále s ní musím chodit na přehlídky a tak podobně. Pokud budu mluvit o rodinných foceních, tak těch už bylo taky požehnaně.
Taťána: Max se prostě rád a dobrovolně s maminkou fotí (smích). V podstatě je to přesně naopak. Já se totiž strašně ráda fotím se svým synem, už jen kvůli vzpomínkám. Jsem ráda, že je zatím ochotný se vedle mě postavit a říct, že jsem jeho máma.
Řešíte spolu oblečení?
Max: Občas mi máma do toho mluví, to ano. Asi abych jí neudělal ostudu nebo abych se k ní třeba vizuálně hodil. Ale v poslední době se už snažím trošku vymanit z jejího vlivu. Chtěl bych mít víc svůj osobní styl.
Taťána: Nikdy mi neudělal syn takovou věc, že by řekl: Tohle si nevezmu. Max má prostě dobrej vkus. On když si něco koupí, nebo něco vybere, tak se spíš shodujeme.
Navrhujete dámskou módu. Udělala jste někdy kolekci inspirovanou vaším synem?
Taťána: Dělám dámské oblečení, které je vysloveně s důrazem na ženskost. Po mužích jen ty kolekce pojmenovávám. Nedávno jsem skutečně udělala šaty, které nesou jméno Max. Jsou černé a dávají krásný důraz na ramena.
To jste Maxovi neušila ani kostým do školy?
Taťána: Myslíte na maškarní? Tak to jo. Medvídek, tučňák nebo i godzilla. To jsem si vyhrála.
Taťána Kovaříková se synem Maxem. Meke up Zdeněk Fencl
Kdy jste si, Maxi, uvědomil, že maminka je známá a dělá celkem nestandardní práci?
Max: Vlastně hned, jak jsem se narodil. Máma už tehdy vodila domů modelky, nebo známější lidi. Taky mě pořád brala sebou na výběr látek. Jak já to nesnášel.
Taťána: Když jsem začínala jako módní návrhářka, Maxíkovi mohl být rok. Můj ateliér byl doma, a tak jsem mohla při Maxovi pracovat. Proto měl syn vždy pocit, že jsem ho tahala do práce, ale já jsem ho v podstatě tahala jen do vedlejší místnosti bytu. Je pravda, že vyrůstal s mou módou a na módních přehlídkách.
Max: Já si nejvíce pamatuju na jednu úžasnou příhodu, kdy mě máma táhla právě pro látky a já jsem se zasekl ve dveřích a křičel: „Látky už ne, látky ne!“
Taťána: Na to si pamatuju taky.
Před narozením Maxe jste dělala i modelku.
Taťána: Když jsem začínala, skončila jsem zrovna střední průmyslovou školu v Brně a toužila se vydat směr Praha. Jenže nikoho v Praze jsem neznala a ani vyhlídky práce žádné nebyly. To víte, na sedmnáctiletou návrhářku nebyl nikdo zvědavý. Nakonec souhrou náhod jsem dostala nabídku být modelka. Psal se rok 1984 a byla jsem rok přímo zaměstnaná jako profesionální manekýnka v Úboku. Tu práci mi zařídila moje kamarádka Hanka Havelková. Byla jsem strašně šťastná, protože tam byly krejčovské dílny a já sice byla na druhé straně barikády, ale mezi svými. V Úboku jsem se pak seznámila s Kateřinou Markovou, což je teď Kateřina Kornová. Ta v té době začala Jirkou Kornem chodit a on potřeboval někoho na kostýmy. Jirka si mě najal a tím začala moje kariéra módní návrhářky.
