Má za sebou stovky řízení před soudním dvorem Evropské unie, ale nyní ho čeká nová právnická zkušenost. A hned v jedné z nejsledovanějších kauz posledních let. Devětatřicetiletý náměstek ministra zahraničí Martin Smolek má před norskými soudy pomoci Evě Michalákové, aby se zase mohla vídat se svými odebranými syny.
Soud byl odročenNesehnal tlumočníky Jednání norského okresního soudu, o kterém je v článku řeč, bylo odročeno. Soud měl původně proběhnout ve dnech 23. - 26. února. Podle Petičního výboru na podporu rodiny Michalákových je důvodem odročení nedostatek tlumočníků. Náhradní termín jednání zatím není znám. |
Smolek bude jako vůbec první právník v severské zemi v rodinném sporu hájit zájmy cizího státu – České republiky. Je přesvědčen, že do pět let trvajícího sporu přináší úplně nové argumenty. A také jeden trumf.
Podrobně totiž studoval poslední rozhodnutí krajské komise v Norsku, které Michalákovou zbavilo rodičovských práv a zakázalo jí styk se syny. A právě v tom vidí pro matku šanci.
„Místo toho, aby komise prozkoumala, jestli je matka schopná starat se o děti, a poměřila to s nejlepším zájmem dítěte, zkoumali jen nejlepší zájem dítěte spočívající v tom, co by se stalo, kdyby byly děti po více než čtyřech letech v náhradní péči předány matce. Komise tak podle nás nerespektovala hned dva mezinárodní dokumenty – Evropskou úmluvu o lidských právech a Úmluvu OSN,“ tvrdí Smolek.
V tuto chvíli totiž Michalákové jde hlavně o to, aby syny ještě někdy mohla vidět. Kdyby se to podařilo a vláda by mu dala mandát na případu dál pracovat, pak by se teprve začetl do pět let starých protokolů spletitého případu a vyrazil do Norska udělat si představu, zda se Denis a David vůbec mají k matce vracet.
„Nevím, jestli měli Norové důvod odebrat paní Michalákové děti. Nezkoumal jsem to, ani jsem nechtěl. Abych nebyl ovlivněn,“ neváhá přiznat.
Když pomoc teď, tak na dálku
Do Norska k řízení ani nepojede, což mu hlasitě vyčítají členové petičního výboru Michalákové. „Jezdit tam teď by nemělo smysl,“ je přesvědčen. Místo sebe poslal desetistránkový dokument.
K tomu, aby se mohl řízení osobně účastnit, by totiž do Norska nejdřív musel poslat žádost. „Skončilo by to tak, že bychom poslali jedno lejstro a oni by ho s největší pravděpodobností odmítli, protože nejsme ani nadace, ani soukromá osoba, které tam do sporů vstupují a obhajují veřejný zájem,“ vysvětluje, že Česko se do případu zkouší zapojit tak, jak to dosud žádná cizí země v Norsku neudělala.
Taktika české obhajoby je tedy následující: doručit norskému soudci, který v případu rozhoduje, podrobný soupis argumentů. A i kdyby je formálně nepřijal, přinejmenším ho zkusit ovlivnit tím, že si je přečte.
Nebude to tak efektní jako v amerických soudních dramatech, při nichž porota váží každé slovo výpovědi. „Ale písemná fáze je stěžejní, soudce se k ní může vracet. Ústní fáze je pro doplnění dokazování a v tomto konkrétním případě, aby se soudce mohl osobně seznámit s rodiči a udělat si vlastní obrázek,“ tvrdí Smolek.
Zemanova smlouva? Bez šance
Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek má v muže, který před lety třeba hájil Česko ve sporu s Rakouskem o provoz Jaderné elektrárny Temelín, velkou důvěru. Na rozdíl od návrhu mezistátní smlouvy, kterou chce děti do Česka přivézt prezident Miloš Zeman.
„Ten návrh je v rozporu s jinými smlouvami, které Česká republika už podepsala,“ říká ministr o Zemanově návrhu, který předpokládá, že Norové děti na vyžádání do devadesáti dnů automaticky pošlou k nám. A Zaorálkův náměstek Smolek je ještě ostřejší.
„Je to úplně stejné, jako kdybychom si udělali vnitrostátní zákon, podle něhož obec Praha musí na požádání, bez jakéhokoli zkoumání, v jaké je dítě situaci, jaké má kořeny a zázemí, ho vydat jiné obci, například Plzni,“ popisuje právník, který má příští pátek oslavit čtyřicáté narozeniny.
10. února 2015 |
