„Nikdy nespíme ve stejný čas. Jedna z nás je vždy vzhůru. Slyšely jsme příliš mnoho příběhů o ženách, které okradli,“ popisuje reportérům televize al-Džazíra denní režim skupiny uprchlic Iráčanka Samaher. Osmatřicetiletá žena je po dlouhé cestě z Bagdádu na hranicích Makedonie a Řecka. Čeká tu na vlak do Srbska, odkud chce pokračovat dál do Evropy. „Jsem tak unavená. Dokonce i když je na mě řada se spánkem, jsem vždycky vyděšená, že se něco stane,“ pokračuje.
I přes oteplení a sluneční svit je v kempu lezavě chladno a stovky uprchlíků se tísní ve velkých zahřívaných stanech. Na jedné z laviček sedí 30letá Manal z Damašku. U sebe má své dvě malé dcerky, které by za jiných okolností byly nyní ve školce. Jejich desetiletý bratr si hraje opodál ve stanu.
Manal je v pokročilém stadiu těhotenství, přesto už je dva týdny na cestě. Přes Egejské moře se dostala v gumovém člunu a na pevnině musela jít dlouhé kilometry. „Když jste těhotná, je tahle cesta velice náročná. Musíte ujít dlouhé úseky,“ povzdechne si.
Celé martyrium cesty do Evropy je podle ní pro ženu mnohem náročnější než pro muže. „Musíme se starat o děti. To je nikdy nekončící úkol. Pro muže je to jednodušší. Starají se jen o sebe,“ říká.
V táboře, který by měl být relativně bezpečný, je i 25letá Namím. Stejně jako Manal i ona odcházela ze Sýrie v pokročilém stadiu těhotenství. V Turecku na ni přišly porodní bolesti. „Naštěstí mě dostali do nemocnice včas. Porod šel dobře,“ vzpomíná Namím, zatímco kojí své dítě.
V nemocnici zůstala dva dny a jen deset odpočívala v Turecku. Poté přejela přes moře v malém člunu s dítětem v náručí. „Jediné, na co jsme mohla myslet, byla moje holčička. Byla jsem tak vyděšená, že se utopí nebo onemocní. Byla strašná zima. Stále se bojím, dnem i nocí,“ vypráví.
Raději nepijí, než aby musely na společnou toaletu
Epicentry problémů jsou pro ženy stany, umývárny a toalety v táborech, které musejí sdílet s muži. Některé přestaly pít a jíst, aby snížily četnost návštěv toalety na minimum, jiné raději spí v otevřené přírodě, aby utekly nástrahám tábora.
Ženy si tím někdy zadělají jen na další problémy. „Máme tu mnoho žen. Hodně jich trpí infekcí močového traktu. Málo pijí, záchody nejsou čisté a ženy nejsou zvyklé na zimu,“ popisuje onemocnění Aleksandr Jonuzoski z místního centra Červeného kříže.
K lékaři nakonec musela i Samaher. Trpí vysokým tlakem, což je pravděpodobně výsledek neustálého stresu. Není jediná, lékaři se s následky stresu potýkají každý den. Nejvíce se podepisuje na těhotných. Během jedné směny jich v centru vyšetří kolem třiceti. Některé krvácí, jiné potratily.
„Jsou vystavené ohromnému stresu, stojí dlouho ve frontách, mačkají se v davu - to je všechno velice špatné, pokud jste těhotná. Děláme co můžeme, abychom tyhle ženy dostali do nemocnice, ale někdy trvají na tom, že budou pokračovat v cestě. Některé se navíc musejí nejdřív zeptat na svolení manžela,“ popisuje Jonuzoski.
Uprchlická krizeSTOCKHOLM: No-go zóna na vlastní kůži ARKTIDA: Běženci přivykají polární noci PAŠERÁK: Zastaví nás jen armáda POBŘEŽNÍ STRÁŽ: Jedeme na 150 procent ŠVÉDŠTÍ DEMOKRATÉ: Počet azylantů by měl být nula KOMENTÁŘ: Toxický Visegrád nenabízí řešení ÖRESUND: Z mostu je pomník uprchlické krize UČITELKA: Česky naučila stovky uprchlíků KODAŇ: Všichni jsme rasisté, říká šéf klubu pro běžence MALMÖ: Reportáž z města, které je branou do Švédska ŘECKO: V Egejském moři roste zeď proti běžnecům VYHOŠTĚNÍ: Deportace z Německa váznou PŘEHLEDNĚ: Jak Evropa zavírá dveře STUDIE: Evropa nerozumí pravidlům migrace |
Neziskové organizace se na problémy žen mezi uprchlíky v poslední době více zaměřily. Amnesty International tento týden varovala, že ženy jsou mezi uprchlíky ve velmi zranitelném postavení. Ze čtyřiceti dotázaných žen všechny potvrdily, že se cítí na cestě ohrožené. Mnoho z nich uvedlo, že téměř ve všech zemích, kterými na cestě do Evropy prošly, zažily fyzické zneužívání, vydírání, osahávání nebo nucený sex.
Problémů přibývá s tím, jak mezi uprchlíky cestujícími do Evropy narůstá procento žen. Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) tvořily ženy a děti loni v létě čtvrtinu uprchlíků, nyní je to kolem 55 procent.
„Vždycky se najde někdo, kdo chce zneužít jejich zranitelného postavení. Ženy však o svých zážitcích nemluví. Zvláště pokud dojde na sexuální napadení. Příliš se stydí, než aby o tom mluvily,“ vysvětluje Vladimir Bislimovski z neziskové organizace La Strada zaměřující se na prevenci obchodu se ženami.
Na mnoho útoků se nikdy nepřijde
Své o tom ví i osmnáctiletá Marwa z Aleppa, která vyrazila na cestu ze Sýrie s rodinou a přítelem. Na hranicích si dívku s dlouhými blond vlasy vyhlédli vojáci, kteří u ní hledali peníze. „Sahali na mě všude. Tolik jsem se bála. Peníze ale nenašli. Schovala jsem si je do spodního prádla,“ usmívá se stydlivě dívka. „Je těžké být ženskou uprchlicí. Na cestě nevíte, co čekat, komu věřit,“ uzavírá.
Na mnoho případů zneužívání se nikdy nepřijde. „Nedávno jsme zjistili, že dvě afghánské dívky znásilnil gang mužů v zemi nikoho mezi Maďarskem a Srbskem,“ uvedla Jelena Hrnjaková ze srbské neziskové organizace Atina, která se na Balkáně zaměřuje na boj proti obchodu s lidmi a genderově motivovanému násilí. „Přišli jsme na to jen díky následné rvačce, během které byl jeden z členů gangu ubodán k smrti. Jinak bychom na to nepřišli,“ dodala Hrnjaková.
Hrnjaková došla k závěru, že veškerá pomoc, která se uprchlíkům dostává, se týká jen jídla, pití a základních potřeb. O bezpečnosti žen se nikdo nestará. Lidé si totiž myslí, že ženy jsou v bezpečí, protože cestují se svými rodinami. „Mezi uprchlíky je však mnoho svobodných žen. Aby se ochránily, často se přidávají k jiným skupinám, takže to vypadá, že jsou rodina. Muži z těch skupin však často nemají nejčistší úmysly,“ popisuje strastiplnou cestu Hrnjaková.
