Místo chmurných vizí se raději těší, až bude sledovat české sportovce na olympiádě v Riu a psát jim povzbudivé SMS. „Budu fandit Jaroslavu Kulhavému, Báře Špotákové i dalším,“ říká někdejší gymnastická královna.
Olympiáda začne už za 239 dní. Jste nedočkavá?
Těším se už od Londýna, jsem přesvědčena, že to bude hezká olympiáda, protože Rio je opravdu půvabné město s tím typickým Ježíšem. A bude taky ohromně srdečná. Ty jižní země jsou takové temperamentní, mají tam tu sambu, ty karnevaly. To bude velkolepé, tam bude veselo. Myslím, že se to bude blížit Mexiku, tam to bylo taky velice živé a spontánní. Všichni tam určitě rádi pojedou – sportovci, novináři, turisté.
Samba, karnevaly, na co se nejvíc těšíte vy sama?
Těším se, až zase budu rozesílat smsky, aby naši vyhráli. Abychom zase trumfli, nebo ne trumfli, ale abychom dopadli alespoň stejně jako v Londýně. Bude to hezká olympiáda, už se moc těším. Teda jestli se dožiju (smích).
Máte i nějaké oblíbené sportovce, kterým budete fandit?
Mám, mám. Dám ještě šanci Jaroslavu Kulhavému, budu sledovat Báru Špotákovou a i další sportovce.
A co motiv pro oblečení českých sportovců na olympijské hry v Riu, kresba Emila Zátopka, líbí se vám?
Moc, moc. Moc se mi líbí, půjde na odbyt. Bude to atraktivní, s tím už máme výhru zaručenou.
Jak by měl vypadat motiv, který by měl připomínat Věru Čáslavskou?
Mně by tam stačila kladina.
S Emilem Zátopkem jste během kariéry ale i po ní strávila spoustu času. Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na něj?
Já mám vzpomínek na Emila... On byl takový neposeda. My jsme vždycky museli jezdit na ty sjezdy ČSTV a já mám doma krásnou sérii pěti fotek, jak mi Emil se zaujetím něco vypráví a já ho poslouchám s otevřenou pusou. Na druhé se děsně řehtám, na třetí si chytám ruku a on se řehtá ještě víc než já, na páté už jsem skončila na lavici. Neposlouchali jsme ty bolševické referáty.
Nebo ta historka z Herzogenaurach, že?
To bylo setkání hvězd, kde nás vyznamenávali. Emil přijel na hlavní nádraží v Praze už opravdu pozdě. Bez batohu, bez ničeho a hrozně se z něj dýmilo. Jsem si říkala: „Ježiš, ten Emil je fakt lokomotiva.“ (smích) Naskočili jsme do vlaku a já mu říkám „Emile, ty jsi tam asi zapomněl zavazadlo, my tam budeme týden. Kde máš pyžamo, spodní prádlo?“ Byli jsme sami v kupé a on říká „Já mám všechno.“ Pak na sobě začal počítat sedm trenýrek, sedm fuseklí, triček. Proto se z něj dýmilo, protože to měl všechno na sobě.
Tak minimálně je to o dost praktičtější, než tahat velký batoh, ne?
To mělo pak ještě dohru. Měli tam pro nás připravené představení – kouzelníka. Ten chtěl nějaké médium, s kterým by mohl pracovat a Emil ho hrozně žral, očima na něm visel. Kouzelník si řekl „Tak pan Zátopek, tak pojďte.“ Vzal si do hlavy, že Emila vysvleče z bot. Nikdo nepochopil, jak to udělal, ale najednou měl jeho botu, pak i druhou. Kouzelník si ale předsevzal, že Emil půjde domů bosky. Vzal mu ponožku, ale on měl další, protože jich měl 7. Tak to své nádobíčko zavřel, utekl z pódia a Emil zvítězil i nad kouzelníkem.
Pojďme zpátky k brazilské olympiádě. Byla jste někdy přímo v Riu?
Ano, dvakrát. Jednou jsem si tam dokonce vykloubila loket. Měli jsme rozcvičování na kladině a přišla za mnou jedna Brazilka, že by potřebovala mou minutu rozcvičování. Já to prý umím a ona by si potřebovala vyzkoušet jeden skok na kladině. Tak jsem jí dala přednost. Nakonec ještě zbyla chvilka, tak jsem na to rychle vyskočila, zkusila jsem si skok, zbrkle skočila vedle a vykloubila si loket. To bylo hodně kruté. Zafixovali mi to papundeklem, jeli jsme dvě hodiny do nemocnice a cestou jsem cítila každý kamínek, protože ruka byla do pravého úhlu. Když jsem se vrátila, tak mi tady lékaři říkali, že už si nezazávodím a vidíte, pak jsem dala Ruskám v Mexiku na frak.
Bylo to jediné vaše vážnější zranění?
Představte si, že jsem dokonce měla i zlomený obratel, ale to bylo z jiné epizody. Na to se přišlo teprve před půl rokem, že jsem možná ty olympiády odkroutila se zlomeným obratlem. To jsou věci, co? Já to vůbec netušila, oni to odhalili jako staré zranění, dokonce definovali z kterého roku.
Spojila jste si ten úraz s odstupem času s nějakou nehodou?
Nespojila, do dneška nevím, kdy se mi to mohlo stát. Mám nad sebou mančaft andělů, že jo, a oni zrovna byli v pohotovosti. Tak to dobře dopadlo.
Český olympijský výbor bude i příští rok stavět olympijský park, tentokrát v Lipně. Už jste viděla jeho návrh, líbí se vám?
Já ho ještě zatím pořádně neznám. Ten minulý se mi líbil moc, byl dobrý. Taky měl veliký úspěch, musíme tady sportovat. Byla jsem v Tokiu na oslavě 50 let od letní olympiády v roce 1964. A tím, že dostali přiklepnutou olympiádu 2020, tak přímo premiér jim říkal, aby začaly sportovat děti ve věku, který bude aktuální na té olympiádě. Takže celý národ bude sportovat a oni se tomu sportu budou houfně věnovat s maximální podporou.
Vánoce jsou za dva týdny, už se taky těšíte?
Těším se, máme takové klasické Vánoce. Žádné že bychom lili olovo, házeli za sebe papuče, to ne.
A jak to máte s cukrovím? Sama něco pečete, nebo jen mlsáte?
Doma nemám troubu, takže to je výhoda. Ale dcera udělá nějaké rohlíčky. Těším se na bramborový salát, ten dělám opravdu dobře, po mamince. Ale recept vám neprozradím.
