Z polojasného nebe pozvolna klesá na letiště v Kunovicích malý dopravní letoun. Tentokrát ale nejde o běžné přistání. Turbolet L-410 se vrací z cesty kolem světa na místo, odkud 8. října odstartoval na mimořádný let. Přistání je klidné, vrtule se zastavily. Posádka vystupuje a vítá se srdečně s několika lidmi, kteří zde čekají.
„Je příjemné vrátit se zase domů,“ usmívá se kapitán letu a zkušený pilot Petr Jarocký.
Za ním vystupuje druhý pilot Lukáš Novotný a technik Patrik Sandanus.
„Tohle je historická věc. S tímto letadlem svět ještě nikdo neobletěl,“ uvědomuje si Novotný.
S legendárním malým osobním letadlem, které už desítky let vyrábí kunovická firma Aircraft Industries, museli udělat jednadvacet mezipřistání. Cílem jejich cesty byly výstavní veletrhy v Číně a v Las Vegas.
Letěli východní cestou přes Polsko, Bělorusko, Rusko, Čínu, potom zase přes Rusko a Beringovu úžinu na Aljašku. Odtud do Kanady, Spojených států, pak zpátky do Kanady a přes Grónsko, Island, Dánsko do střední Evropy a České republiky.
„Zvolení této trasy se jevilo ekonomicky výhodnější než se vracet zpět z Číny do Kunovic a za několik dní letět do Las Vegas na další výstavu,“ objasnila mluvčí Aircraft Industries Nora Strádalová.
Ze Sibiře do Kanady sedm a půl hodiny
Běžně vydrží stroj ve vzduchu asi čtyři hodiny. S dvěma přídavnými nádržemi, které jsou uvnitř trupu, je to skoro devět.
„Nemůžete ale letět nadoraz. Plánovali jsme lety na 5 až 7 hodin, protože se může zhoršit počasí nebo přijde silný protivítr a spotřeba paliva je větší,“ vysvětluje technik Sandanus.
Posádka létala úseky dlouhé asi 2 500 kilometrů. Nejdelší byl přelet ze Sibiře do Kanady, trval 7,5 hodiny při rychlosti 280 kilometrů za hodinu.
Sandanus ukazuje v trupu na dvě žluté nádrže, každá má objem 915 litrů. Z nich během letu přečerpával pomocí mechanicky ovládaného čerpadla palivo do nádrží v křídlech. Také si vedl deník.
A všichni sledovali krajinu: nekonečné zasněžené hory na Čukotce, vyprahlé čínské pouště, rovné stepi, divokou přírodu Kanady a také slavný americký Grand Canyon.
Všichni tři se ale shodují, že nejúžasnější bylo Grónsko a Island.
„Byl to zážitek. Viděli jsme všechno poměrně dobře, protože letadlo není přetlakové a může vystoupat jen do výšky čtyř kilometrů. Měli jsme kontakt se zemí, z dopravního letadla z výšky deseti kilometrů nevidíte nic,“ vypráví Jarocký, který řídil i dopravní letadla.
V Číně čekali pět dní, přednost měla armáda
Posádka měla i kontakt s lidmi, který byl nejkomplikovanější v Číně. Nejdříve letoun nepustilo na startovací dráhu špatné počasí, potom vojáci.
Kunovičtí přistáli na drsném letišti v Himálaji. Dodají L-410 do Nepálu |
„Pět dní jsme se s nimi handrkovali a zkoušeli jsme různé páky, abychom vůbec mohli odletět. Civilní létání tam není rozvinuté a ve všem mají přednost vojáci,“ vzpomíná Jarocký.
„Při oblétání světa je složitější logistika než samotné řízení letadla,“ dodává.
V jiných zemích šlo všechno hladce. V Las Vegas si posádka také vyzkoušela hazard.
„Ale raději jsme toho brzy nechali, protože jsme se báli, že prohrajeme letadlo,“ směje se kapitán letu.
Extrémní klimatické podmínky na Sibiři a v Grónsku
O odpočinkový výlet ale samozřejmě nešlo. Piloti zažívali adrenalin například při přistáních v nezvyklých podmínkách.
„Třeba v Grónsku jsme museli naletět do průsmyku mezi skály, kde se přistávalo. Naštěstí bylo krásné počasí,“ popisuje Novotný.
Klimatické podmínky byly někde extrémní, na Sibiři a právě v Grónsku. Tam bylo minus 20 stupňů a více a letadlo bylo nutné ráno rozehřát speciálně upraveným nákladním autem s ohřívacími rukávy.
„Nasadily se na motory a jeden se dal dovnitř letadla, aby se rozehřálo a dalo se v něm vůbec letět,“ vysvětluje Jarocký.
„Někde nám zase letadlo přes noc zasypal sníh,“ doplnil.
Dvakrát se probudili do stejného dne
Zatímco vypráví, posádka si vybaluje z letadla kufry. Technik mu podává špičatý klobouček z Číny, který si kapitán nasazuje na hlavu. To mu připomíná, že navštívili i mauzoleum s vzácnou terakotovou armádou.
Jinak moc času na prohlídku měst neměli, pouze při veletrzích v Číně a v USA. Jarocký to vyjádřil lakonicky: 21 mezipřistání, 21 hotelů.
Kromě počasí zápolila posádka i s časovými posuny. Tím, že letěla na východ, prožila při přemístění ze Sibiře na Aljašku nezvyklou, i když zákonitou věc.
„Letěli jsme proti času, takže jsme odstartovali v pátek a přistáli ve čtvrtek,“ říká Sandanus.
„Dvakrát jsem se do stejného dne ještě nikdy předtím neprobudil,“ glosuje druhý pilot Novotný. „Bude to ještě chvíli trvat, než se vrátíme do normálu.“
Posádka se na letišti v Kunovicích zdržela jen krátce. Není se čemu divit, když byla skoro dva měsíce spolu. Z toho 110 hodin v letadle. Letci si asi po hodině od přistání podali ruce a odešli za svými blízkými.
