I s cukrovkou se dá žít docela spokojeně. Pracovala jsem, vdala jsem se, otěhotněla a před osmi lety jsem porodila dvě děti. Chlapeček však při porodu zemřel. Ale z dvojčátek nám zůstala úžasná dcera, která mi dává sílu brát své zdraví s nadhledem.
Před šesti lety mě začaly zlobit i ledviny, které postupně přestávaly fungovat. A já jsem musela začít s dialýzou, přesněji řečeno s hemodialýzou. Kvůli dlouhým cestám do nemocnice jsem z práce odešla rovnou na plný invalidní důchod. Na dialýze jsem byla celkem čtyři roky a vyzkoušela všechny dostupné metody: nemocniční dialýzu, tedy hemodialýzu, a pak oba typy peritoneální dialýzy, které se říká také dialýza domácí.
Čištění krve trvalo i pět hodin
Léčba selhání ledvin u mě začala ježděním každý druhý den do dialyzačního centra na hemodialýzu, tzv. umělou ledvinu. Dlouhý čas trávený v nemocnici jsem snášela velmi špatně. Dá se říct, že jsem se cítila jako na horské dráze. Podle lékařů tyto výkyvy způsobovalo hromadění odpadních látek v mém těle.
Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Příběhy posílejte na e-mail: zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Jedno čistění krve trvalo i pět hodin, kdy jsem mohla jen ležet, číst si a přemýšlet. Touto metodou mi funkci ledvin nahrazovali tři měsíce, ale cévní spojka, pomocí které mě napojovali na umělou ledvinu, mi stále dělala problémy.
Naštěstí mi lékaři nabídli jinou možnost dialýzy, mnohem šetrnější a časově méně náročnou – peritoneální dialýzu. Je to metoda očištění krve, kterou jsem si začala provádět sama doma. Do dutiny břišní mi zavedli katétr, s jehož pomocí jsem si začala několikrát denně do břicha napouštět dialyzační roztok. Stačilo dodržovat časový harmonogram a hygienické podmínky. To mi přineslo možnost být s dcerou doma a netrávit tolik času v nemocnici. Převzala jsem odpovědnost za léčbu do vlastních rukou.
Roztoky mi vozili domů a zůstala mi jen jedna kontrola v nemocnici měsíčně. Věděla jsem, že existuje i přístroj, tzv. cycler, který všechnu práci udělá skoro sám během noci, ale v té době moje pojišťovna jeho používání nehradila. To se časem změnilo a pro mě to znamenalo další krok ke svobodnému životu. Přes den jsem byla zase mámou na sto procent. Celkově jsem se začala cítit lépe, a to i proto, že se mi krev od všech odpadních látek čistila denně.
Transplantace se povedla jen částečně
Už rok mám transplantovanou ledvinu od zesnulého dárce. Byla jsem na tzv. kombinované transplantaci, lékaři mi spolu s ledvinou voperovali i slinivku. Ta mi však způsobovala opakované záněty, takže ji časem museli vyoperovat pryč.
Cukrovkářem zůstanu asi navždy. Od té doby žiji s inzulínovou pumpou. To je další skvělý přístroj, který inzulín dávkuje jemně. Cítím se čím dál lépe a i když vím, že transplantované orgány prý nevydrží do smrti, chtěla bych se vrátit alespoň na částečný úvazek do práce. Slyšela jsem o selhání štěpu po dvou letech, ale i o lidech, kterým transplantovaná ledvina vydrží i více než deset let.
Kdybych se měla vrátit zpátky k dialýze, chtěla bych znovu jedině peritoneální dialýzu a metodu APD s cyclerem. Byla jsem s ní maximálně spokojená a šla bych do toho znovu.
