"Nejdříve jsem chodila do houslí, ale pak jsem začala hrát na kytaru, kterou mi koupila mamka. Své první hudební lásky jsem si zažila na lavičkách na Nezvalově náměstí v Ostravě-Porubě, přitom hrály Dajány, hity Pavla Nováka a ty nejjednodušší písničky," spontánně vypráví zpěvačka.
Profil: Věra ŠpinarováMálokdo pochybuje, že by Věra Špinarová nebyla ostravskou rodačkou. Není. "Jsem narozená v Brně. Naši se do Ostravy přestěhovali v roce 1957 nebo o rok později, kdy byl velký nábor do hornictví. Otec byl sice vyučený stolař, ale dostal byt a šel dělat na důl Eduarda Urxe někde na Landeku. Byt byl v Porubě a dodneška tam mamka bydlí. V Porubě pracovala jako vedoucí obuvi a všichni ji znají," vzpomínala zpěvačka. Věra Špinarová se narodila 23. prosince 1951. Dětství strávila v rodných Pohořelicích u Brna. Počátky hudební kariéry spočívaly ve hře na housle a později na vysněnou kytaru u táboráku a s partou kamarádů. Po devítiletce, v šestnácti letech, dostala nabídku na první nahrávku a následné pravidelné vystupování s kapelou Flamingo. Následovaly "čaje" s Royal Beatem a nahrávka Music Box, který se zanedlouho stal hitem. Věra Špinarová je jednou z největších a nejvýraznějších osobností českého popu a rocku. K jejím hitům patří například Meteor lásky, Music box, Bílá Jawa 250, Raketou na Mars nebo Měj mě rád. Největším hitem se však stala píseň Jednoho dne se vrátíš, jejíž melodie je z filmu Tenkrát na západě. |
V Porubě chodila do školy, měla štěstí, že byli velmi dobrou partou. "Mám na školu strašně supr vzpomínky. To už jsem se přihlásila do porubského kulturáku do soutěže, tam si mě všimli," usmívá se.
Uspěla v Májovém křišťálu
"Jak jsem na tu kytaru neuměla hrát, tak jsem se ty čtyři akordy nakonec naučila a radši jsem si vymýšlela melodie a skládala pubertální texty. Podmínkou bylo, aby první píseň byla sovětská. Soutěž se jmenovala Májový křišťál a konala se v rámci česko-sovětského přátelství. A jednu libovolnou skladbu. Líbilo se jim, že hraju na kytaru a že si písně skládám sama. Obyčejná kytara za 120 korun, tehdy dost peněz, mamka se střelila přes kapsu. Přesto moc nehrála, a tak mi dali elektrickou kytaru, snažila jsem se a nakonec z toho bylo druhé místo," popisuje své rané hudební začátky.
Ostrava byla pro Věru Špinarovou ideální místo. Měla rozhlas, televizi, a tak se záhy dostala na natáčení zkušebních snímků. "Tam jsem viděla Flamingo, to jsem ještě chodila do školy, do osmé třídy, zpívala jsem v Zábřehu na NHKG v kulturáku na čajích, Marie Rottrová odešla do Majesticu a já ji vystřídala," vzpomíná Špinarová.
Věra se vyučila chemičkou prádelen a čistíren
Kluci spoluhráči byli amatéři a o nedělích hrávali na čajích. "Žili jsme v kulturáku v Porubě, tam byl Standa Hranický, Karel Šnapek, první lásky, Ivoš Pavlík. Vyučila jsem se chemičkou prádelen a čistíren, ale v osmnácti už začala má profikariéra," říká s rozzářeným úsměvem zpěvačka, která dodnes platí za pěvecké eso.
Malá Věrka s bratrem v roce 1954.
V roce 1982, kdy byla velkým hitem píseň Jawa 250.
Věra Špinarová koncertovala 4. ledna 2012 v pražské Lucerně
"Vždycky se mě ptají, proč jsem zůstala v Ostravě a neodešla do Prahy. Je to právě proto, že jsem tady měla úžasnou kapelu, veškeré zázemí, rodiče. Nebyl důvod do Prahy utíkat. Ostrava pro mne znamenala všechno, prožila jsem v ní svůj vzlet i ten pád. Prošla jsem si všechny ostravské hospody. Platilo, že když vyrazíte do centra, tak vždycky někoho potkáte, i za komunismu, kdy toho moc nebylo. V Ostravě byli vždy dobří muzikanti a dobré kapely. Díky tomu, že jsem zůstala v Ostravě, tak ještě dneska zpívám a jezdím po celé republice a lidi na mě chodí," shrnuje zpěvačka své vyznání k městu.
Ostravské stopyDosud vyšlo: režisér Jiří Krejčík, herečka Tereza Bebarová, spisovatel Jaromír Konečný, herec Svatopluk Matyáš, herec a režisér Jan Kačer, zpěvačka Marie Rottrová, skladatel Jaroslav Wykrent, herec Jan Fišar, herečka Eva Vejmělková, moderátor a textař Petr Šiška, hudebník, písničkář Jiří Dědeček, zpěvák a herec Richard Krajčo, režisérka Věra Chytilová, herec Alexej Pyško |
"Ostrava je super, že máte kousek do hor. Centrum miluju celé, teď to tam sice nějak umřelo, ale pamatuju si na první Stodolní, chodila jsem k Černému pavoukovi, tam byl každý stůl jiný. A pak ještě Krokodýl, takový malý, komorní," vzpomíná zpěvačka na porevoluční desetiletí.
Dětské hry? Halda hlíny a žlutá voda
Ještě s větším nadšením vzpomíná na divadlo. "Jako děti jsme chodívali na předplatné do Divadla Petra Bezruče. Když se všude zavřelo, tak se šlo do divadelního klubu. Pamatuju si Tomáše Töpfera. Divadlo Petra Bezruče je pro mě srdeční záležitost, mám tam hodně kamarádů, když měli divadlo zrušit, tak v 90. letech tam byla v klubu rakev a měsíc jsme to tam oplakávali," nadšeně vypráví Špinarová.
Z dětství si zpěvačka vzpomíná nejvíce na haldy hlíny. "Navezli ji poblíž našeho bytu a pak se na ni vykašlali, asi pět roků jsme si tam chodili hrát. Do Poruby jsem přijela jako sedmiletá. Na Leninově třídě kladli potrubí, tam jsem jednou spadla do žluté vody, málem jsem se utopila, sledovala jsem tam žáby, jak na mě koulejí očima."
