Kalivoda na hřišti chyběl rovnou půlhodinu, stejnou dobu pak ještě po závěrečném hvizdu seděl v kabině, ale dres už podruhé nesvékl. Přišel v něm i mezi novináře. "Mrzí mě to, udělal jsem hloupost, co vám mám říkat jiného," otázal se a pořád se mu ještě třásl hlas.
Kdy vám došlo, že vás čeká vyloučení?
Až když jsem se začal oblékat, předtím jsem si to v euforii vůbec neuvědomil.
Na předchozí žlutou kartu jste zapomněl?
Poté, co jsem ji dostal, jsem na to chvíli myslel, ale pak přišel gól. Viděl fanoušky, všechny hráče kolem a přišla euforie, která byla silnější než to, abych si uvědomil, že si musím dát pozor.
Co vám řekl rozhodčí?
Nic, jen že jsem si svlékl dres a že mi musí dát druhou kartu. Myslím, že při té první jsem nijak vulgární nebyl, jen jsem žádal o rohový kop, který byl podle mého názoru jasný.
Popište ty radostnější chvilky před vaším prohřeškem, jak vypadal gól?
Trenér nám říkal, abychom se pokoušeli dostat před krajní obránce, tak jsem si naběhl na centr, míč prolétl ke mě a já jsem to trefil. To co následovalo už bohužel vrátit nejde, klukům se můžu akorát omluvit. Třicet minut museli odehrát v deseti a mně se teď těžko hledají slova, kterými bych to vysvětlil. Byla to moje blbost.
Mluvil jste o vyloučení se spoluhráči v kabině?
No, tak... řekli, neřekli... já myslím, že k tomuto momentu nikdo nic neříkal. Ale určitě to vím já sám, mám to v sobě a musím se s tím vyrovnat.
Co bude následovat od trenéra?
To těžko můžu vědět, udělal jsem klukovinu, musím se s tím vypořádat sám. Nevím, co bude...
Jak jste prožíval zbytek zápasu?
Bylo to hodně nepříjemné, v kabině ani nešla pořádně televize, tak jsem jen chodil pořád dokolečka. Ale radostný výkřik sparťanů po vyrovnání jsem bohužel slyšel.
