ZOH 2018
Sledovat další díly na iDNES.tvS odstupem na tom jen málo sejde. Hnilička vše viděl zblízka, je na seznamu vítězů. A rovných dvacet let poté hodlá využívat naganský mýtus v tom, co dělá nyní.
„Ta událost je nesmrtelná, neopakovatelná,“ povídal v Českém domě v jihokorejském Kangnungu, kde zrovna probíhala slavnostní předpremiéra amerického dokumentu o Turnaji století. „Zároveň však v Naganu spousta lidí vidí i svoji vlastní story. Pro mě to celé ukazuje sílu sportu. To, čeho je sport schopný dosáhnout.“
Pouze on a bek Jaroslav Špaček byli přítomni kulatému výročí přímo na olympiádě, od Nagana odděleni jen blankytnými vodami Japonského moře.
První turnaj v dějinách se všemi hráči NHL je z principu neopakovatelný, ale „princip Nagana“ nikoli. Však Hnilička a spol. jen zírali, jak jedna holka z Česka poráží všechny lyžařské kapacity.
„To, co se tady povedlo Ester Ledecké, připomíná úspěch našeho týmu. Obojí bylo neuvěřitelné,“ vyprávěl bývalý gólman a současný politik o jejím lyžařském úspěchu, k němuž následně přidala rovněž triumf snowboardový. „Šlo o podobný příběh: podceňovaný vyletěl a všem to ukázal. Útočit zezadu je výhodné, pro sportovce ta nejlepší pozice.“
Dokument je pro mě inspirací pro práci, přiznává
A fanouškům to skýtá ještě silnější gejzír emocí než triumfy očekávané. Říkejme tomu třeba naganství: definované jako událost, jež tak pozitivně šokuje, že si lidé i zpětně vybavují, co v danou chvíli dělali.
„Je to důkaz, že podobné pohádky či zázraky nadále existují,“ říká Hnilička. „Překvapení se naštěstí budou dít pořád. Máme je všichni rádi a i překvapení dělají sport sportem. Proto ho milujeme.“
Jako revoluce, vzpomínal Ručinský na Nagano |
Na slavnostní podvečer si s kamarádem Špačkem odskočili z nedalekého olympijského zimáku. Češi v tu chvíli měli před semifinále s Ruskem, Špaček ladil taktiku jakožto asistent kouče a Hnilička právě finišuje kariéru generálního manažera reprezentace. Život ho totiž od hokeje posunul jinam: loni se stal poslancem za ANO a letos nově i vládním zmocněncem pro sport.
„Sport je všechno, co mám. Nic jiného neumím,“ líčí, přičemž mezi všemi jeho úspěchy pochopitelně nejvíc září ten naganský, byť prožívaný z hlediště.
Ano, čas letí kupředu. „My aktivní účastníci už máme jiné příběhy,“ povídá, což u něj platí obzvlášť. „Ale takovýto dokument je fajn inspirace. Dokazuje, co může sport udělat pro společnost: spojit lidi, trochu zlepšit náladu. To je pro mě motivace do práce. Budu bojovat za to, aby se sport jakožto obrovský fenomén v České republice dostal do popředí zájmu.“
Což je úkol naganského formátu.
