Životní úspěch nechával rychlobruslařskou sprinterku lehce na pochybách. „Dvakrát jsem se probudila a první minuty jsem přemýšlela nad tím, jestli se mi to nezdálo,“ vyprávěla. „Ale vždycky mi došlo, že ne. Snažila jsem se sžít s pocitem, že jsem to dokázala.“
Bronzový příběhKarolína Erbanová úchvatně dotvořila svůj nový svět  |
Nyní má její letitá dřina i hmotné vyjádření. A svoji „placku“ hodlá v následujících dnech pořádně opatrovat, mít ji stále na dosah. „Asi jo. Takhle velkou a těžkou ještě nemám,“ zálibně si ji prohlížela.
Emoce byly znát hlavně na pódiu: oproti druhé Korejce a první Japonce se Češka z Vrchlabí radovala nejvíce.
„Ony to asi mají v nátuře. Navíc už těch medailí mají hodně, možná už je to pro ně všední. Já letos na pódiu moc nebyla,“ usmála se. „Ony jsou takové asijské kámošky, moc se mnou nemluvily. Když si pořád povídaly, anglicky jsem jim říkala: Holky, taky na mě nezapomínejte. A ony: Jojo, my víme. Budu si to pamatovat pro příště!“
Olympijský bronz je totiž pro Erbanovou potvrzením víry. Elitu hodlá prohánět zas a znovu. „Velká motivace do budoucna,“ přikývla. „Jela jsem hodně blízko ke svému potenciálu, o němž vím, že ho na sprintech mám.“
Na oslavy ji prý příliš neužije, do vlasti se těší na jiné záležitosti: „Dělat chvíli běžné věci s rodinou, s nejbližšími.“ Přímo se ovšem nabízí společná party s Evou Samkovou a Michalem Krčmářem - všichni prošli stejnou základní školou ve Vrchlabí, nyní všichni vydřeli „placky“ na zimních hrách.
„Bude to těžké, ale musíme to nějak domluvit. Až všude roztaje led a sníh, nějak to po sezoně musí dopadnout,“ věří.
Kámoška Samková jí ostatně fandila přímo v hale tak, že přišla o hlas. „Já do poslední chvíle nevěděla, že je na stadionu. Pak jsem slyšela strašlivý řev a říkám si: To snad není možný, kdo to tady tak huláká? A viděla jsem Evu. Chudák, ta na druhý den dopadla!“
Ale co na tom. Vždyť i díky tomu byl „vrchlabský trojboj“ zkompletován. A Erbanová se může probouzet s nejcennější medailí svojí kariéry.
