Jak byste zhodnotil uplynulý rok?
Byl horší než předchozí, ale to se dalo čekat. Rok 2016 byl výjimečně dobrý, loňský byl „jen“ dobrý, a to jak ekonomickým výsledkem, tak z hlediska investic a záměrů, které jsme měli.
To mě překvapuje. V roce 2016 šly ceny mléčných výrobků ještě dolů…
Ale dělal se velký objem obchodů a tím byl úspěšný. Já jsem tu přes 40 let, takže když to porovnám, rok 2016 byl nejlepší porevoluční rok.
Máslo loni přispělo k růstu tržeb, ne?
To jo, ale byla to nervózní doba. Prodávat kostku másla za 80 až 90 korun byla i podle mě zlotřilost. Reguloval se tím ale trh, nemohli jsme to vykrývat.
Milan Teplý (68)
|
Máslo se stalo hodně ziskové?
I teď stále je, i když méně. Ale je to značka, na kterou se vážou řetězce. Říkají: Dejte nám máslo, nebo nebudeme mít takový zájem o vaše ostatní výrobky. A to je fajn.
V době máselné krize se vyšší ceny Madety – o deset i více korun – a ceny ostatních másel přiblížily. Už jste se báli jít výše?
Kdybychom šli výš, to by se ministr úplně pomátl. Ten už se chtěl věšet i tak.
Ještě děláte cenové předpovědi? Loni jste se proslavil odhadem 70 korun za máslo na Vánoce…
Dělám, ale oni je nechtějí, chtějí mě mlátit… („Letos ne,“ volá tisková mluvčí Marta Faktorová.)
Na podzim jela vaše linka na máslo místo šesti dní jen tři. Dnes už je to v normálu?
To jo. Naopak je teď příliš nízká cena másla. Měla by se pohybovat kolem 40 korun, to je férová cena.
Ale to se pohybuje, máslo běžně stojí přes 40 korun.
Jde i níže, ale ustálilo se to – je to vyrovnaný stav. Letos jen nevíme, co bude, dovozy eidamské cihly rostou, cena letí zčistajasna dolů. To budou zemědělci těžko chápat.
Jak budete reagovat?
Co můžete dělat, když se doveze abnormální množství eidamské cihly z Německa, které odpovídá cenou nakupovanému mléku na úrovni 6,50 až 7 korun? Jak můžete zemědělcům platit za mléko devět korun? Je to ode zdi ke zdi.
Výkupní ceny mléka rostly více než rok až do loňského prosince. Co tedy bude dál?
Je to magořina. Teď už jsme byli na 9,30 za litr mléka, prakticky všichni, bez domluvy. A tlačilo se, aby to přešlo deset korun. A nyní jedeme po měsíci o třicetník, čtyřicetník dolů. Nevím, kde se pokles zastaví, ale i na osmi korunách je to málo.
Zmínil jste, že loni byly tržby nižší než v roce 2016. Pokračovali jste v omezování nákupu mléka, abyste utlumili nerentabilní výrobky?
Ne, to už jsme udělali v roce 2016. Jak je mírná zima, tak vykupujeme o 50 tisíc litrů mléka denně více než loni.
Dokončili jste stěhování tavírny sýrů z Řípce do Plané nad Lužnicí. Co chystáte dál?
Snažíme se, abychom tam příští a přespříští rok udělali supermoderní technologickou linku na výrobu tvrdých přírodních sýrů, hodně tučných. Můj celoživotní sen je dělat něco jako francouzský sýr Comté.
Bude tady dost zákazníků?
To nevím. Samozřejmě je lepší nejprve se začít zajímat, jestli to prodám, než začnu dělat linku. Ale já jsem přesvědčený, že si ten sýr zákazníky najde. Lidé už dnes platí za kvalitu a tohle je sýr, který by byl na úrovni 400 až 450 korun za kilo, možná i více.
Vy se vůbec soustředíte na dražší značky s vyšší marží, že?
Letos budeme podporovat vlajkové lodi, kterých máme šest. Je to Lipánek, Niva, Romadur, Blaťácké zlato, Madeland a Jihočeské máslo.
Jak to, že jsou zákazníci ochotni platit vyšší cenu?
Ukázalo se jako dobré, že jsme do Lipánků nedávali škrob a dusík, že jsme neprodlužovali trvanlivost všude možně, i když nás do toho obchodní řetězce tlačí. Všechny mají svoje centrální sklady a tam to nějakou dobu je, než se to dá na pult. Takže chtějí prodloužit trvanlivost. Mlaďoši, včetně mého syna, vidí nové ekonomické metody, kdy se jogurty dělají se škrobem, tím se konzervují a mají dlouhou trvanlivost. My to neděláme, i když je to na úkor obchodu.
Budete to dělat?
Ne. My zkusíme jinou věc. Pamatujete čerstvé smetanové sýry? To bylo kolečko velikosti hermelínu, velmi tučné mléko, sražené, vylisované, pouštělo to syrovátku, strašně dobré. Ale vydrží jen tři dny, takže to budeme dávat do svých prodejen a do malých obchodů. Bude to nákladnější na distribuci.
Svých prodejen máte teď kolik?
Málo, máme mléčný bar v Budějovicích, bistro v nemocnici, pak bude v Českém Krumlově. Prodejnu uděláme v druhé polovině roku v Táboře a Jindřichově Hradci. V Budějovicích se to velmi osvědčilo.
Jak vidíte letošní rok? Máslo dobré, eidam špatný?
Mohl by být velmi dobrý, ale trochu mě zaskočil ten pád u eidamu. Navíc v Evropské unii je asi půl miliardy tun sušeného mléka na zásobách. Když to pustí na trh, srazí ceny, že se budeme divit.
Na dovoz mléčných výrobků do Ruska platí stále embargo. Jak vás to zasáhlo?
Stálo nás to nejméně 100 milionů korun. Jednak tam zboží zůstalo, jednak náklady, co jsme dali do toho, abychom se tam dostali, padly vniveč. Vyváželi jsme tam Nivu, pomazánkové máslo, Blaťácké zlato, sušáky. I kdyby teď otevřeli, tak si myslím, že je trh už obsazený.
A nejde to přes Bělorusko? Některé firmy to tak dělají…
To jsme zkoušeli a nic moc.
Kam se vám tedy daří exportovat a kolik?
Jde o něco málo přes pětinu tržeb. Něco do Itálie, do bývalé Jugoslávie, v arabských zemích jsme tradičně silní.
Co říkáte na poslední iniciativu německých obchodních řetězců, které požadují mléko bez glyfosátu?
Dělám, že to neslyším. Je to blbost. V mléku to nikdy nikdo nenašel, tak proč to chtějí kontrolovat? Ale ty rozbory bude muset někdo zaplatit a zemědělci říkají „my ne“, tak kdo? Mlékárny, protože to řetězce chtějí? A promítnou to do cen? Po nás to zatím nikdo nechce.
Máte nějaké plány, co s Madetou, až odejdete do důchodu?
Samozřejmě v sedmdesáti letech člověk musí přemýšlet, komu firmu předá, jak ji předá a jak to bude fungovat. Nechal jsem tu půlku života, tak bych byl rád, aby se Madeta rozvíjela dále. Myslím, že podnik má našlápnuto, má značku, vlajkové lodi, distribuci, vlastní logistiku. Je technologicky vybavený, stavíme moderní sýrárnu.
Jak to máte vymyšlené? Předáte firmu synovi?
To já zatím nevím. Nechci to říkat – neříkám to ani doma, natož do novin. Slyšel jsem na to dobrou odpověď jednoho renomovaného psychologa, který se zabývá koučinkem. Na základě toho, co jste mně řekl, si neumím představit, že byste to synovi nedal. A na základě toho, co jsem teď poznal, si neumím představit, že byste mu to dal. To mně opravdu poradil.
Takže jak?
Musím nějakým způsobem ještě vypreparovat, co dál. Rozhodně je to neprodejné. Je to česká firma.
Je ve hře nějaká dohoda, spojení s vaším přítelem Oldřichem Gojišem, majitelem společnosti Interlacto, která působí především na Vysočině? Slyšela jsem, že se v tomto směru pohnuly ledy.
Je o tom řeč, víc nemůžu říci. Vycházejte z toho, že já se znám za skoro 69 let dobře a vím, že těžko s někým vycházím. Dva kohouti na jednom smetišti, to je první věc. Druhá, my máme skoro shodný sortiment. Takže proč to dělat na dvou místech? A vynakládat investice kvůli tomu, abyste něco omezovala? Fakt těžko se k tomu vyjadřovat. Nemám to prokoumané. Na druhou stranu je to ale sousední rajon.
Kdysi jste o tom mluvil – a to už je tak šest let – že je to skoro upečená věc, a pak to vyšumělo.
Není to tak, že by to vyšumělo. Různé řeči se vedou, ale konkrétně nemohu říci, že by bylo něco na spadnutí. Olda (Gojiš) patří mezi kamarády. Roli hraje řada faktorů. Tak jako u mě strach o zdravotní stav, u něj taky. Můžeme si kreslit vzdušné zámky, ale když to zdraví nedovolí, budeme se muset na vše vykašlat. A bude to.
Kvůli máslu se v mnoha českých obchodech tvořily fronty (09/2017)
