Olga sice zvládla vnoučata vychovat (dokonce jí říkají mami, protože se na maminku už nepamatují), ale na rekonstrukci bytu jí peníze nezbývají, po mateřské se ocitla bez práce, a tak musela do předčasného důchodu. Ve sklárně, kde dříve pracovala jako dělnice, už místo nebylo.
Původní dětský pokoj, kde na palandě spali Ondra a Anička.
Byt je tak zařízený ještě nábytkem a věcmi, které si pořídila před více než dvaceti lety nebo s přispěním svého syna, který s ní a dětmi nějakou dobu bydlel, aby jí vypomohl. Bohužel po pěti letech zahynul v lese, zabil ho spadlý strom.
A tak Olga s dospívajícími vnoučaty žije v bytě 3+1, který představám dětí o soukromí rozhodně neodpovídá, sourozenci se tísní v dětském pokoji na palandě, což hlavně u Ondry, který je už pořádný kus chlapa, vyznívá až komicky. Vztahu mezi sourozenci to také nepomáhá.
Olga se proto přihlásila do televizního pořadu Jak se staví sen (Prima v pondělí 19. února ve 21:30), proměnu si vzali na starost architekti Kamila Douděrová a František Kobližka. Další díly série pokračují vždy v pondělí ve stejnou dobu.
„Chtěla bych jenom kousek štěstí a vlastního prostoru pro svoje děti. Sama jsem skromná a stačí mi jen malé místo, kam bych mohla složit hlavu. Vnoučata jsou jako moje vlastní děti, vždyť mají jenom mne,“ napsala do své přihlášky paní Olga.
Anička studuje střední školu, veřejno-správní obor. Ondra se učí na zedníka.
Co s bytem pro tři
Rodina bydlí v městském bytě, kde je kuchyň, obývací pokoj a dva malé pokoje. V jednom spí babička, ve druhém sourozenci, jenže každý by si už přál své soukromí.
Olga měla představu, že bude spát v obývacím pokoji, aby každé z dětí získalo vlastní místnost. Ondra však nechce mít pokoj vedle kuchyně, protože babička si tam nahlas pouští televizi a jeho to pak ruší, chtěl by mít v pokoji počítač, televizi a boxovací pytel. Pro studentku Aničku je důležité jediné: aby měla pokoj konečně jen pro sebe.
Pokoj pro Aničku, která má ráda metal a černou barvu.
A jak se na proměnu dívají designéři Kamila Douděrová a František Kobližka? „Každému ze členů rodiny jsme chtěli vytvořit na míru jeho svět, aby si v něm mohl žít po svém: Anička v metalovém, Ondra v bojovém, babička s panenkami. Věděli jsme hned, že obětujeme obývací pokoj ve prospěch Aničky tak, aby obě děti měly pokoje stejně velké, a babičce vytvoříme zákoutí u kuchyně namísto miniložnice,“ popisují architekti.
Doposud totiž Ondra „okupoval“ obývací pokoj, babička trávila čas v kuchyni a Anička se učila v malém dětském pokoji přeplněném nábytkem. Architekti proto probourali příčku mezi kuchyní a ložnicí, a vytvořili tak spojitý prostor pro babičku.
Konečně vlastní pokoj
Ondrův pokoj připomíná boxerský ring. Místo postele má vysokou velkou matraci lemovanou lany. Další zajímavý detail představuje stará plechová skříň, která bývala v šatnách.
Dospívající Ondra má rád box.
Anička má zase pokoj ve stylu metalu, který miluje. „Vytvořili jsme dvojsmyslnou paralelu mezi metalem, hudebním stylem a metalem, kovem jako materiálem. Kovová je postel s nebesy, černý kov je na světle, zrcadle, kovové jsou i barevné skříňky. I přesto, že základní barvou byla černá, pokoj nepůsobí tmavě a smutně,“ popisují autoři proměny.
Kuchyň pro babičku navazuje na chodbu, je světlá, v kombinaci s dekorem světlého dřeva na stěně. „Její sbírku panenek jsme umístili na polopříčku mezi kuchyní a jídelním stolem. Spaní se vyřešilo rozkládací sedačkou pro každodenní spaní. Ložná plocha je poměrně vysoko, což babička potřebovala,“ dodávají architekti Kamila Douděrová a František Kobližka.
