Obchodní ředitel Českých drah Jiří Ješeta řekl, že vlak je jediným vozem tohoto typu.
„Po válce byl šedesát let odstaven, nebyl provozován. V roce 2016 se ho po mnohaleté renovaci podařilo uvést do provozuschopného stavu a je možné s ním jezdit jako s vlakem pro mimořádné příležitosti,“ uvedl Ješeta o stroji v červeno-stříbrném provedení.
Historie Stříbrného šípu s označením M260.001 je pohnutá, 17. února 1939 úspěšně vykonal nezbytné technicko-policejní zkoušky na trati mezi Prahou a Kolínem.
Den před obsazením Československa fašistickými vojsky, 14. března 1939, jej tehdejší Československé dráhy oficiálně představily při prezentační jízdě z Prahy do Pardubic.
Stříbrný šíp v Plzni |
„O den později začala okupace. Válka mu nepřála, nebyla nafta, takže se vlak nepoužíval. Od roku 1948 do roku 1953 byl nasazovaný do běžného provozu. Pak byl pro poruchu odstavený v Šumperku, kde sloužil jako čalounická dílna. Až v roce 2011 se podařilo sehnat dostatek peněz, aby mohl být zrenovovaný,“ vysvětlil Jiří Ješeta.
Tehdy při zkušební jízdě vlak dosáhl rychlosti 130 kilometrů v hodině. Dnes má povolení jezdit na běžných tratích pomaleji.
„Vůz má řadu unikátních řešení. Například jiný vůz neměl bubnové brzdy, takže při schvalování k provozu po renovaci bylo zapotřebí získat nějaké výjimky. V současné době má maximální povolenou rychlost 100 kilometrů v hodině, na zkušebním okruhu, kde by nebrzdil, má povoleno až 120 kilometrů v hodině,“ sdělil Ješeta.
Strojvedoucí Jan Konopík si po příjezdu do Plzně pochvaloval výborný výhled z řídicího stanoviště Stříbrného šípu. „Řídí se podobně jako současná vozidla. Je zrestaurovaný, ale také je v něm namontovaný moderní řídicí systém,“ řekl strojvedoucí.
Zatímco v moderních lokomotivách má strojvedoucí před sebou panel s displeji a tlačítky, tady se orientuje podle svítících kontrolek a rafiček na klasických budících. Stroj ovládá pomocí pák a páček.
Prostor pro cestující dělí stěna se zrcadlem
„Strojvedoucí musí zvládnout ovládání celé řady vozidel, takže cvik si vypěstuje poměrně rychle, není to zásadní rozdíl. Konstrukce kabiny nabízí neskutečný výhled na trať před vozidlo, i ten vjem rychlosti je jiný, než u současné lokomotivy,“ vysvětlil Jan Konopík.
Prostor pro cestující je rozdělený na dvě části, které od sebe dělí stěna se dveřmi, v nichž je zrcadlo. Uprostřed vozu je ulička, po jejích obou stranách jsou měkké červené dvojsedačky. Okna se dají zastínit roletami, které se stahují směrem dolů. České dráhy unikátní vozidlo dosud převáděly jen při slavnostních příležitostech.
