RECENZE: Subnautica je nejlepší podmořská hra všech dob

  • 16
Podmořská Subnautica je na první pohled nenápadná hra, která se od svého vydání drží mezi nejprodávanějšími hrami na Steamu. A rozhodně si to zaslouží.
90

Subnautica

Platforma: PC, XboxOne, PlayStation 4
Výrobce: Unknown Worlds Entertainment

  • Zatím nejlépe zpracovaný podmořský svět, jaký jsme kdy ve hře viděli
  • Narozdíl od ostatních survival her obsahuje příběh
  • Z nabídky herních módu si vybere každý
  • Majitelé starších sestav si příliš nezahrají

Herní karta

Již od prvního Tomb Raidera jsou mezi námi lidé, kteří vyloženě nemají rádi podvodní části úrovní. Nekompromisně se zmenšující ukazatel kyslíku nás nutí k rozhodnutí, jestli pokračovat zatopenou chodbou dál a doufat v kapsu naplněnou vzduchem, nebo vsadit na jistotu - otočit se a plavat zpět. 

Subnautica

Takoví lidé by se Subnautice měli vyhnout širokým obloukem. Hrozí reálné nebezpečí, že by jim, jak se lidově říká, „bouchla hercna“. Pevně věřím, že krabicová verze Subnauticy (pokud nějaká vůbec existuje) má na obalu varování ministerstva zdravotnictví pro jedince, kteří jsou slabí na srdce. Subnautica je totiž špičková survival hra, která vás zcela pohltí. Pojďme se podívat proč to tak je.

Minecraft pod vodou. Tak byste mohli odbýt popis této hry, pokud by se vás kamarád zeptal, co zrovna paříte. Ale není to tak jednoduché. Některé elementy chybí, na jiné je kladen větší důraz. Chybí dolování chodeb, zůstává výroba předmětů a mnohem větší důraz je kladen na příběh. Ten začíná ve chvíli, kdy se vesmírem řítí poškozená intergalaktická vesmírná loď Aurora, která má namířeno přímo na planetu 4564B, jejíž povrch je z naprosté většiny tvořen hladinou oceánu.

Subnautica

Cestující jsou evakuováni v únikových kapslích, jedním z nich jste i vy. Sestup neprobíhá úplně hladce, ale poté co dostanete úder kusem plechu do hlavy, už vás to příliš netrápí. Chvíli po dopadu vás probouzí štiplavý kouř. Kapsle je v plamenech. Chopíte se hasicího přístroje a likvidujete oheň. První nebezpečí je zažehnáno, ale další desítky na vás čekají venku a ven se budete muset podívat, pokud nechcete umřít žízní a hladem.

Příběh je vyprávěn podobným stylem, jaký jsme mohli vidět ve hrách jako System Shock a Doom 3, tedy pomocí PDA, která obsahují audio nahrávky a texty ostatních, méně šťastných humanoidních obyvatel planety. Propracovanost příběhové složky si v ničem nezadá s RPG hrami. Nejde tedy o pouhé „párkrát jděte do Netheru a zabijte draka“, které známe z Minecraftu. Jsou zde hlavní příběhová linie, která se točí kolem vaší záchrany z této životu nebezpečné planety, a vedlejší příběhy, vykreslující osudy lidí z únikových kapslí a kolonizátorů z jiných vesmírných lodí.

Subnautica

Základ hry funguje podobně jako Minecraft. Hledáte a sbíráte přírodní bohatství oceánu – nerosty, rostliny, živočichy a trosky vesmírné lodi, ze kterých vyrábíte ve fabricatoru různé užitečné předměty. Nejprve ovšem musíte vědět, jak je vyrobit. Pomocí ručního skeneru analyzujete a získáváte technické výkresy z haraburdí rozesetého na dně oceánu. Předmět následně už vyrobíte ve fabricatoru jediným kliknutím. Odpadá tedy otravné alt-tabování na všemožné wiki stránky, což v Minecraftu vždy bouralo atmosféru hry. Kromě fabricatoru existuje ještě „habitat builder,“ kterým stavíte vlastní podmořskou základnu a její vybavení, abyste nemuseli celou hru vegetovat v malinkaté únikové kapsli. Uspokojíte tedy i své stavitelské choutky.

Jaké módy jsou k dispozici? Je zde Survival, což by zřejmě měl být výchozí mód pro začínající hráče. Na rozdíl od Freedom módu vás zde ohrožují mimo jiné hlad a žízeň. Nesmí chybět kreativní mód, který vyhoví všem megalomanům – nestaráte se o kyslík, jídlo, tlak, příběh. Ani smrt vás ohrožovat nebude.

Subnautica

Jakožto starší pařan potřebuji čím dál větší dávky adrenalinu, aby mě hra nějak zaujala. Vybral jsem si tedy Hardcore mód, což je Survival mód, ve kterém máte pouze jediný život. Ve smyslu života a smrti jde tedy o čistý roguelike. Save je k dispozici pouze při opuštění hry a smrtí přijdete naprosto o všechno. V tomto módu se Subnautica ukázala jako velmi silný zážitek, ze kterého se mi několikrát vyloženě rozklepaly ruce.

Pokus první

Vydal jsem se na sběr surovin. Poprvé do poněkud hlubší vody. Zaujal mě utržený kus trupu lodi, který byl nárazem katapultován kilometr od Aurory. Klesám dolů. Sleduji dno oceánu. Všiml jsem si díry ve dně, která vede kamsi do hlubin a svítí v ní cosi fialového. Vrak už se mi nezdá tak zajímavý, a proto měním směr. Díra mě pohlcuje, paprsky světla jsou lámány na rozhraní teplé a studené vody. Nahlížím do světa fialových hub velkých jako dům, kolem kterých se prohání podobně velcí červi. Z pohledu potravního řetězce zde nejsem o moc výš než plankton. Je čas zmizet dřív než si mě všimnou.

COŽE? V šoku hledím na ukazatel kyslíku, který se už stačil propadnout na hodnotu 20 sekund. Jsem v drtivé hloubce 150 metrů. Vyrážím k hladině, která je tak strašně daleko. Jasné nebe zkreslené hladinou nikdy nevypadalo tak lákavě. Ještě 50 metrů. Kyslík je na nule. Zatmívá se mi před očima. Už nic nevidím a tělo je neovladatelné. Žádné milosrdné odečítání ukazatele zdraví nezačalo. Klesám na dno jako potrava pro ryby. Byl jsem tak blízko, ale tři hodiny postupu hrou jsou nenávratně ztraceny.

Subnautica a politika

Ani Subnautica se nevyhnula dnes tak populárnímu review bombingu. Hra v posledních dnech nasbírala velké množství negativních recenzí z důvodů, které vůbec nesouvisí se samotnou hrou. Důvody jsou totiž politické. Zvukový inženýr firmy Unknown Worlds vyjadřoval na Twitteru své konzervativní názory, za které byl z firmy vyhozen. Podobně smýšlející uživatelé Steamu na tento vyhazov tedy zareagovali negativními recenzemi. Jde tedy o klasický střet levicových „Social Justice Warriorů“ a pravicově smýšlejících „nácků,“ který nemá s obsahem hry nic společného. Výsledkem je zkreslení hodnocení, které se tak propadlo z „Overwhelmingly Positive“ na „Very Positive“.

Subnautica

Pokus druhý

Dominantou horizontu nad vodou je obrovský hořící vrak Aurory. Což takhle zkusit najít vchod a podívat se dovnitř? Jak postupuji vpřed, korálový útes náhle mizí. Nové písčité dno je v hloubce asi 100 metrů a je pusté. Šikmé paprsky světla prorážejí prázdnou nazelenalou vodu. Po několika minutách plavání jsem urazil asi kilometr. Už jsem u vraku a nasazuji protiradiační oblek. Někde určitě bude trhlina, kterou bude možné se dostat dovnitř. Najednou se nemohu hýbat. Něco mě drží. Jsem otočen a zírám do chřtánu chapadlovité potvoře desetkrát větší než já. Jedním úderem mě probodává. Smrt je okamžitá. Moje adresa je trávicí trakt leviathana, kterému moji předchůdci přezdívali Reaper.

Ztráta? Asi pět hodin času. Zážitek ovšem takový, že nelituji ani minuty a začínám znovu. Jako každá dobrá hororová hra i Subnautica obsahuje element nebezpečí, kterému se nemůžete postavit. Jediná možnost je utéct.

Subnautica

Pokus třetí

Přežívám. Přizpůsobil jsem se a snažím se riskovat minimálně. Tak jako v životě. Na kontě mám reálných 19 hodin průběhu hrou. Herní čas: úsvit 53. dne pod hladinou. Smrt může přijít s každým novým dnem a má mnoho podob. Štěstí přeje připraveným a lepší výbava už mi několikrát zachránila život.

Do všech nebezpečných situací se dostávám vlastní lehkovážností. Život mě málem stála výprava do jeskynního systému s téměř vybitou baterkou ve svítilně. Najednou jsem neviděl na krok a začal jsem panikařit. V posledních 30 sekundách kyslíku jsem si vzpomněl na svůj přenosný lodní šroub jménem Seaglide. Jeho mdlá svítilna a 3D mapa okolí mě zachránily ze spárů jisté smrti. Také jsem nerozvážně podnikl výpravu v miniponorce Seamoth na širý oceán v noci. Netušil jsem, že pluji v ústrety chapadlům již zmíněného Reapeara. Chytil mou ponorku a během několika vteřin ji rozdrtil. Už jsem naštvaně praštil pěstí do zdi a rozloučil se s deseti hodinami herní doby, když jsem si uvědomil, že nejsem mrtvý, ale volně se vznáším mimo zničenou ponorku.

Subnautica

Rychle jsem přepnul na Seaglide a v naprosté panice upaloval temnotou co nejdále od toho místa. Výpravy bez dostatečných zásob jídla uvádím už jen na okraj jako další z mnoha způsobů, jak jsem málem přišel o život. Ani po 19 hodinách jsem se ještě neodvážil ke kapsli v hloubce 250 m, která je obsypaná mnoha exempláři něčeho, co vypadá jako elektrický úhoř. Predátoři, se kterými se budete setkávat, jsou zhruba v rozsahu velmi nebezpeční až smrtelně nebezpeční (tzn. chcete je vidět maximálně jako mlžný obrys v dálce). Ryby, které vám jedním kousnutím uberou čtvrtinu zdraví, budete v porovnání s ostatními brát jako neškodné kámoše.

Jak vlastně prostředí oceánu vypadá? Jedním slovem nádherně. Žijeme v době, kdy díky Minecraftu má každé desetileté děcko v aktivním slovníku slovo biom. Podobné rozdělení existuje i v Subnautice. Najdete jich zde poměrně rozmanitý výčet - bezpečné korálové útesy, chaluhové lesy, skalnaté dno, oblasti mrtvého oceánu zamořeného radiací, rozlehlé jeskyně, průrvy s geotermální aktivitou a mnoho dalších. Podíváte se i nad hladinu. Tam už je ovšem grafika o poznání méně detailní.

Hra běží na vlastním enginu firmy Unknown Worlds Entertainment, která stojí za multiplayerovým hitem Natural Selection. Nějakému težaři kryptoměn vytrhněte z motherboardu kvalitní grafiku, budete ji totiž potřebovat. Na mé mainstreamové 3GB 1060 se hra dá provozovat ve vysokých detailech, ale je znát nedostatek paměti. FPS jsou vysoké, grafika dost často swapuje (zejména při vynoření nad hladinu), ale pořád je to celkem snesitelné. Na jiné technické problémy jsem vůbec nenarazil. Hra nespadla ani jednou.

Subnautica

Není zde přítomna žádná forma multiplayeru, takže není zas tolik co zkazit. Krajina je evidentně tvořena pomocí voxelů, které jsou následně převedeny na povrchový model a výsledek je krásně hladký. Nejde tedy o tu typickou, nudnou, zprohýbanou, otexturovanou desku na kterou „napršelo“ pár kamenů, stromů a rostlin, jak to známe ze starších nebo levnějších titulů.

Hry z podmořského prostředí byly až do nástupu indie scény v podstatě neznámá věc. Pak se objevil Depth a jiní. Pro mě je to stále velmi neokoukané prostředí, které ve mně budí zájem.

Zápisky, které mám v herní databance naznačují, že je toho ještě velmi mnoho, co jsem ve hře neviděl. Konec v podobě záchrany je pro mě i po 19 hodinách v nedohlednu. Čím méně toho prozradím, tím lépe. Hlavní zábava totiž spočívá v objevování celého mimozemského světa, který vás obklopuje, takže vzhůru do hlubin. I za 23 eur to rozhodně stojí za to.


Hodnocení hry

Redakce

90 %

Čtenáři

94 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 498 čtenářů