V pořadí už devátá strážní rota českých vojáků chrání rozlehlou spojeneckou základnu Bagrám i patnáctikilometrový pás kolem ní nepřetržitě čtvrtý měsíc.
Jádro asi stošedesátičlenné jednotky tvoří vojáci ze 44. lehkého motorizovaného praporu z Jindřichova Hradce. Pro jeden z nejmladších praporů české armády, který vznikl v roce 2008, to je první velké bojové nasazení.
Tři čtvrtiny vojáků strážní roty jsou v Afghánistánu úplně poprvé. „Mám tady mnoho zkušených, ale spoustu nováčků. S tím úkolem se poprali velice dobře, rychle nasbírali zkušenosti a odvádějí práci skutečně dobře. Jsem na tuto jednotku hrdý stejně jako spojenci,“ říká její velitel Roman Rostás.
Fotografie    |
Kromě ochrany samotné základny Češi vyjíždějí do okolí na patroly. Americké obrněnce MRAP, které mají k dispozici, působí v porovnání s jinými vozidly jako monstra.
Stroje jsou odolnější proti výbuchům improvizovaných výbušných zařízení. S těmi už strážní jednotka měla co do činění. Od října čelila dvěma takovým útokům. Při incidentech nebyl nikdo z vojáků zraněn.
K napadením došlo podle velitele za snížené viditelnosti během nočních patrol. „V obou případech vojáci situaci zvládli a vyvázli bez zranění,“ konstatoval Rostás.
Povstalci výbušninu odpálili vždy na jedno vozidlo. „Ty nálože nebyly tak velké, aby vojákům ublížily. V jednom případě jsme museli vozidlo odtáhnout, ale nedošlo k trvalému poškození,“ dodal.
Sám má bojové zkušenosti z nasazení v afghánském Lógaru, kde se dostal do kontaktu s nepřítelem asi patnáctkrát. Vojáci, kteří tady zažili něco takového poprvé, se ale podle něj zachovali přesně tak, jak nacvičovali a situaci vyřešili.
Zima povstalcům nesvědčí
Patrolami do okolí se vojáci snaží předcházet útokům na základnu. Zaměřují se také na místa, odkud povstalci v minulosti odpalovali na základnu rakety. Právě dřívější odpaliště jsou pro povstalce cenná, protože vědí, že právě odsud se jim základnu daří zasáhnout.
„Americká“ základna Bagrám leží asi čtyřicet kilometrů severně od Kábulu a je jednou z největších v Afghánistánu. Dominuje jí letiště s dvěma drahami, které umožňují přistání i těch největších letadel. Bagrám byl dlouhé roky naprosto klíčovým střediskem pro celou logistickou podporu alianční mise a sídlí zde i jedno z velitelství. Základna funguje jako samostatné město. S množstvím obrovských hangárů, skladů a příbytky pro vojáky, ale i civilní zaměstnance. Ještě před pár lety jich tu najednou pobývalo až 40 tisíc.
Bezpečnostní situace v provincii Parván, kde základna Bagrám leží, je podle Rostáse trvale zhoršená. Současné zimní počasí, kdy se teploty přes den dostanou k patnácti stupňům nad nulou a večer během mžiku poklesnou pod nulu, ale aktivity povstalců výrazně tlumí.
„Protivník funguje i na základě počasí, protože v létě má lepší podmínky - ať už teploty, ale také delší den,“ dodal Rostás.
Operační tempo je vysoké
„V sandálech se jim ve sněhu a v blátě pohybuje určitě hůře,“ říká jeden z vojáků přezdívaný „Šaly“. (Jména a příjmení kvůli bezpečnosti vojáci neuvádějí)
Ochraně základně a patrolám do okolí je podřízeno všechno ostatní. Češi zabezpečují nepřetržité hlídkování čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. O rutinu ale nejde, přiznávají vojáci. Každý den je jiný.
„Jen ztrácíme přehled o dnech v týdnu a jedeme spíš podle datumu a podle úkolů. Víkendy neexistují,“ připouští Šaly.
Mimo základnu vyjíždějí s americkou „Road Clearence Patrol“, což je jednotka ženistů, kteří kontrolují cesty, jestli na nich nejsou nastražené nějaké výbušné systémy. Disponují speciálními vozidly a pyrotechnickými roboty.
Patrol se účastní celkem pravidelně i afghánská armáda, která by si měla postupně přebírat starost o bezpečnost oblasti.
„Běžný den je příprava na patrolu, patrola, údržba techniky a pravidelný výcvik,“ konstatuje další z vojáků s přezdívkou „D“. Volný čas pak tráví podle svého, sledují filmy, chodí hodně cvičit do posilovny.
Vojákům chybí rodiny a přátelé
Do života na základně před pár týdny zasáhly české prezidentské volby. V druhém kole tady odvolilo přes 61 procent vojáků, nějaký názorový střet, který by jednotku rozdělil, se však nekonal.
„Debaty jsme sledovali prostřednictvím internetu. Bavili jsme se mezi sebou, živě diskutovali, ale bylo to poklidné,“ dodává.
Právě internet a moderní technologie si vojáci chválí. Umožňují jim prakticky každodenní spojení s rodinami v Česku, což by ještě před pár lety bylo nepředstavitelné.
Rodiny a přátelé vojákům chybějí v misi nejvíc. „V prosinci se mi narodil syn a ještě jsem ho neviděl, ale s tím jsem počítal. Vnímám to jako příležitost si zvednout profesní schopnosti a posunout se dál, protože každá reálná operace je velkou školou života,“ řekl velitel Rostás
