„Musím říct, že trénování ji vždycky hrozně bavilo. Některé děti už skuhraly, že chtějí domů, u ní jsem se nikdy s něčím podobným nesetkal,“ vzpomíná dvaapadesátiletý Jan Lukáš, jenž od roku 1990 učí na špindlerovské základní škole. Zkraje 90. let začal působit také jako trenér lyžování ve sportovním oddílu Ski klub Špindl, kde se potkal právě s dcerou Janka Ledeckého.
Jan Lukáš Ve Špindlerově Mlýně trénoval Ester Ledeckou pět let. Když k němu nastoupila, ještě nechodila ani do školy. Tehdy nikdo netušil, že se na kopcích ve Špindlerově Mlýně rodí budoucí mistryně světa a olympijská šampionka. |
Co jste zrovna dělal, když Ester Ledecká na olympiádě v Pchjongčchangu senzačně vyhrála superobří slalom a šokovala tak celý sportovní svět?
Chystal jsem se na závody do Albrechtic, u snídaně jsem si pustil hokej a komentátoři říkali, že je Ledecká zlatá. Říkal jsem si, že to není možné. Bylo to velké překvapení pro všechny, nejsem žádná výjimka. Na druhou stranu výsledky ve Světovém poháru napovídaly, že klouzavé disciplíny jí jdou.
Jaké jsou vaše první vzpomínky na ni?
Když ji rodiče poprvé přivedli, tak jsem viděl, že na lyžích hezky stojí. Pak se to začalo postupně rozvíjet.
Trenéři Ester Ledecké se shodují na tom, že je mimořádně talentovaná. Měl jste stejný pocit, když jste ji trénoval?
Nemůžu říct, že by nějak vyčnívala, ale průměrná nebyla. Měl jsem tam v té době spoustu talentovaných lyžařů, kteří byli starší než ona a kteří pro ni byli vzorem. Jezdila s námi v družstvu například Andrea Zemanová (reprezentantka v akrobatickém lyžování a dcera slavného závodníka Bohumíra Zemana, pozn. red.). Na malých dětech není možné poznat, že z nich rostou olympijští vítězové. Každý si ale říká, že to u nich jednou přijde (smích). Lyžování je poměrně zkreslující sport. Když bude člověk hodně lyžovat, bude na tom daleko lépe než lidi, kteří pravidelně nelyžují. Akcelerované děti vypadají v dětských kategoriích dobře. Ale talent se u nich většinou projeví až v juniorské kategorii.
Jaká byla Ester jako dítě?
Rozhodně to nebyl žádný extrovert, který by se nějak projevoval. Jezdila, kroužila, když něco potřebovala, tak si řekla. Byla hodně samostatná. Musím říct, že trénování ji vždycky hrozně bavilo. Některé děti už skuhraly, že chtějí domů, u ní jsem se nikdy s něčím podobným nesetkal. Dokud nebyl uklizený celý svah, tak kroužila. Nemluvila a kroužila (rozesměje se).
Setkal jste se od té doby s někým, kdo byl podobně zapálený do tréninku?
(zamyslí se) Myslím si, že v tomhle byla Ester opravdu výjimečná, hltala to na sto procent. U dalších vždycky nějaké výpadky byly.
Jak si jako dítě vedla na závodech?
Vyhrávala toho docela dost. Vždy měla velkou motivaci. Jen pro zajímavost, před deseti lety na Zimní olympiádě dětí a mládeže v Beskydech Ester vyhrála obě snowboardové disciplíny, v alpském lyžování dva ze tří závodů. Už to byla taková předzvěst.
V čem je pro vás z lyžařského pohledu výjimečná?
Vyhrála sice olympijské hry, ale je to jen jeden závod. Až podobné závody bude vyhrávat jako na běžícím pásu jako třeba Mikaela Shiffrinová (americká lyžařka, která je v pouhých 22 letech už několikanásobnou mistryní světa a olympijskou vítězkou, pozn. red.), pak se budeme bavit o výjimečnosti. Výjimečnost Ester Ledecké spočívá spíš v tom, že na vysoké úrovni zvládá dvě disciplíny.
Ledecká šokovala lyžařský svět |
Na této úrovni to vlastně nikdo jiný ze světové špičky nedělá...
Ani mě to u ní nepřekvapilo. Už když jsem ji trénoval, jezdila na lyžích i snowboardu. Ráno měla závod na lyžích, odpoledne na snowboardu. Jsou na to různé názory, někdo tvrdí, že snowboard u lyžaře pěstuje špatné návyky. Já si to nemyslím. Je tam důležitý cit pro skluz a rovnováha, což spoustě lidí chybí. Když chcete na snowboardu udělat zatáčku na frontside (snowboardista je při ní natočený čelem ke středu oblouku, pozn. red.), jakoby padáte po hlavě z kopce. A to je stejný princip jako nasazení oblouku při lyžování. Spousta pohybů je v obou disciplínách podobných.
Nakolik jsou úspěchy sportovců, jako je třeba Ester Ledecká, výsledkem práce trenérů?
Vždycky říkám, že to je v první řadě záležitostí toho sportovce. Trenér ho může pozitivně ovlivnit, ale závodník si na to musí přijít sám. Tlačení na pilu někdy může být kontraproduktivní. Je snazší talent zničit, než ho vypiplat k nějakému výsledku. Za svou zásluhu tedy považuju, že jsem nezničil talent Ester Ledecké (rozesměje se).
20. února 2018 |
Jak děti, které dnes trénujete, vnímají úspěchy Ester Ledecké, Evy Samkové a dalších reprezentantů?
Určitě to sledují, vnímají to jako úžasnou věc, že někdo z našeho státečku, kdo trénoval na krkonošských kopcích, něco takového dokázal.
Vidíte mezi dětmi, které dnes připravujete, následovníky úspěšných reprezentantů?
Talenty jsou, ale jde o to, jaké jsou další možnosti. Lyžování je poměrně komplikovaný sport, v němž pouze talent nestačí. Člověk musí mít závodní povahu, dostatečnou vůli něco dělat a v neposlední řadě také podporu rodičů: morální a hlavně finanční.
Co všechno podle vás může Ester Ledecká ještě dokázat?
Určitého vrcholu už dosáhla, teď se na to nabalí další pozitiva. Například sponzorská podpora, která je v tomto sportu strašně důležitá. V první řadě bych jí přál, aby byla zdravá a nezranila se. Jezdit Světový pohár ve dvou disciplínách a v obou se stabilně pohybovat ve třicítce nejlepších je už samo o sobě obrovským úspěchem. Určitě má na to, aby v alpském lyžování pravidelně jezdila do patnáctky.
