Podle vyjádření cirkusu pro čínský server btime.com kůň údajně útok přežil a samotným zaměstnancům, kteří od něj tygra a lva odháněli bičem, nebezpečí nehrozilo. Prý proto, že šelmy jsou na své cvičitele zvyklé už od narození.
S tímto názorem ovšem úplně nesouhlasí tiskový zástupce organizace Peta v Asii Keith Guo, který se pro MailOnline vyjádřil takto: „Je jen otázkou času, než se zajatci postaví proti svému utlačovateli. Velké kočky trpí v cirkuse fyzicky i psychicky. Když nevystupují, jsou zavřené ve špinavých klecích. Anebo bičované, aby podaly výkon, který se od nich očekává.“
Incident odsoudili i uživatelé čínské sociální sítě Weibo, kam se video dostalo, a vyzvali vládu, ať se konečně začne zabývat týráním zvířat. „Cirkus je příliš krutý, a to jak pro divoká, tak i pro domácí zvířata,“ vyjádřil se například jeden z uživatelů s přezdívkou joyemiao.
„Zajetí je pro zvířata, jako jsou tygři a lvi, živým peklem a prostředí cirkusu absolutně nenaplňuje jejich životní potřeby. Tato zvířata jsou pak celkem pochopitelně frustrovaná, stresovaná a deprimovaná tím, že jim je odepřeno vše, co je pro ně přirozené a důležité. Navíc jsou držena v klecích a přívěsech, vláčena po celé zemi a nucena předvádět cirkusové triky,“ uvedla k události Elisa Allen, ředitelka organizace za práva zvířat Peta.
Má ještě drezura divokých zvířat v cirkusech své místo?
Řada evropských zemí už vystupování zvířat v cirkusech úplně zakázala - například Rakousko, Řecko či Slovinsko - a aktivisté ze spolku Svoboda zvířat by rádi stejného výsledku dosáhli i v Česku, kde se zákaz zatím týká například nově narozených primátů, kytovců a nosorožců. A to zvířata v evropských cirkusech zdaleka nežijí v tak drsných podmínkách jako v těch čínských.
Proti nařčení z týrání zvířat se ohradil například ředitel cirkusu Humberto po listopadové demonstraci aktivistů, kteří chtějí prosadit zákaz využívání divokých zvířat v cirkusech. Označil je za teroristy. „Naše zvířata rozhodně netrpí, splňujeme zákonem dané podmínky. Zvířata, která jsou týraná, vypadají úplně jinak než ta naše. U nás se mají dobře,“ uvedl pro iDNES.cz.
O názor k tomuto sporu iDNES.cz požádala Přemysla Rabase, ředitele dvorské zoo, kde pro divoká zvířata vytvářejí co nejpřirozenější podmínky. A nejen s chovem šelem, dokonce se lvím safari, tu mají bohaté zkušenosti.
Zvířata v cirkusech jsou z jeho pohledu především vystavena značnému stresu a nepřirozeným podmínkám. „Tygři nebo levharti žijící v přírodě často jako samotáři nebo v párech či jen s vlastními mláďaty, jsou nuceni žít v nepřirozených skupinách,“ uvedl Rabas pro iDNES.cz. „Naproti tomu některá velmi sociální zvířata, jako například sloni žijící běžně ve velkých rodinách, jsou často po celý život sami, odděleni od svých druhů,“ dodal.
I v Česku je podle něj potřeba tlačit na legislativní úpravu, která by drezúru v cirkusech zakázala. A v cizině se vyhnout jakékoli finanční podpoře podobných atrakcí. (Nezkrácené vyjádření ředitele dvorské zoo v boxu níže.)
Komentář Přemysla Rabase k chovu zvířat v cirkusech„Historii cirkusů je třeba brát rovněž jako součást historie soužití lidí a zvířat. Musíme připustit, že i cirkus v minulosti byl prostředkem k poznání zvířat a řada lidí si nedokázala představit slona jinak, než jako zvíře v čepečku stavějící se na přední nohy a balancující před nadšeným publikem. Ještě v polovině minulého století nebyly běžné filmy z divoké přírody a už vůbec jsme si nedovedli představit speciální televizní kanály jako Animal planet, National Geografic či Prima Zoom, které nám představují zvířata v jejich přirozeném prostředí, jejich sociální vazby, biologické potřeby, teritoriální chování, rozmnožování a podobně. Naše dnešní znalosti o zvířatech jsou již na hony vzdáleny obrázkům zvířat v cirkusech, které nejsou schopny zajistit základní biologické potřeby zvířat. Zvířata jsou držena v nedostatečném prostoru bez ohledu na jejich biologické a sociální potřeby. Tygři nebo levharti žijící v přírodě často jako samotáři nebo v párech či jen s vlastními mláďaty, jsou nuceni žít v nepřirozených skupinách, často společně se zástupci jiných druhů, kteří jsou v přírodě jejich přirozenými potravními či teritoriálními konkurenty a nepřáteli. Takové soužití je doprovázeno trvalou přítomností stresu. Naproti tomu některá velmi sociální zvířata, jako například sloni, žijící běžně ve velkých rodinách jsou často po celý život sami, odděleni od svých druhů. Zvířata v přírodě vázaná na určité teritorium jsou nucena neustále se stěhovat, což je opět doprovázeno všudypřítomným stresem. Můžeme vypočítat řadu dalších důvodů, které společně mají jediný logický společný závěr: zvířata do cirkusů v 21. století prostě vůbec nepatří. Moderní cirkusy s kvalitní akrobacií přesto mohou existovat, i bez drezůry zvířat. Výjimkou budiž některá domácí plemena psů, koček, nebo i kopytníků, která jsou na soužití s člověkem vyšlechtěna. Tento názor stále více rezonuje v evropské kultuře a řada států přijímá legislativní opatření směřující k omezení držení zvířat pro cirkusové účely. Ve světě však existují i v této oblasti velké kulturní rozdíly. Směrem na východ se velmi silně mění vztah člověka ke zvířatům. Cirkusy v Rusku mající velkou tradici si místní obyvatelé ještě dlouho nebudou moci představit bez účasti zvířat. Dále na východ je situace ještě horší. Zvířata jsou více brána jako spotřební věc než živá bytost. V Číně, Thajsku a dalších státech jsou i velmi vzácná zvířata držena v naprosto nepřijatelných podmínkách jen za účelem generování zisku. Desítky medvědů v malém výběhu slouží jen jako zdroj žluči pro využití v tradiční medicíně, ale výběh s tak ubohými zvířaty je současně pro pobavení zpřístupněn veřejnosti. Velké nepřirozené skupiny tygrů v různých zvěřincích a klášterech jsou předváděny turistům a stávají se tak zdrojem příjmů za podivnou podívanou za života zvířat s tím, že finančně zhodnotit později lze i tělo mrtvého zvířete. Do této kategorie patří i místní cirkusy, ve kterých jsou ještě mnohem horší podmínky pro držená zvířata než v našich krajích. Řešením v našich podmínkách je působit na legislativce a vyžadovat zákaz používání zvířat v cirkusech. V cizině pak můžeme zvířatům pomoci tím, že se budeme důsledně vyhýbat pokušením získat fotografii s utrápeným zvířetem v tamním cirkusu, nebo zvěřinci. Tak nebudeme podporovat příjmy z této činnosti. Omezení poptávky pak přirozeně omezí množství podobných útrpných zařízení.“ |
Patří podle vás drezura zvířat do cirkusu 21. století?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 sobota 27. ledna 2018. Anketa je uzavřena.
