A jsme konečně tady. Z londýnské Baker Street nás sem zavezl autobus, tedy přesněji double-decker, který na speciální trase jezdí několikrát za den. Je polepený filmovými plakáty a uvnitř jsou instalované televize, kde se promítá, co jiného než Harry Potter.
Vystoupíme před ateliéry, které tu vyrostly právě kvůli natáčení slavného filmu. Původně tu stávala továrna firmy Rolls-Royce, kde se za druhé světové války vyráběla letadla. Zařadíme se do fronty a čekáme jen pár minut. Je všední den, tak to jde.
Ochranka nám zkontroluje batohy a pouští nás do velké vstupní haly. Z jejích stěn na nás na obřích fotografiích shlížejí všichni hlavní hrdinové fantastického příběhu.
Lidí je tu opravdu hodně, všech možných národností. A na všechny už zřejmě začínají ta kouzla působit. Poznáte to z jejich lehce omámeného výrazu a nepatrného úsměvu. Jsou to kouzla skvělého marketingového nápadu, který literární a filmový fenomén dokázal naplno využít.
Vyzvedávám si audio průvodce, který jsem si ke vstupence objednala, ignoruji bohatou nabídku zdejšího obchodu, nezláká mě ani otevřená restaurace. Čapnu desetiletého syna za ruku a vmísíme se do další fronty.
Had postupuje celkem rychle, zkontrolují nám vstupenky a pouští nás po skupinách do místnosti plné obrazovek. Na těch běží ukázky z filmů a různé reklamy, kterými se jednotlivé díly prezentovaly po celém světě.
Sympatická průvodkyně nám oznámí, že se máme na co těšit a že je už jen na nás, co si prohlédneme, kam půjdeme a jak dlouho v ateliérech pobudeme. Jen to prý musíme stihnout do zavírací doby. Popřeje nám hezkou cestu kouzelnickým světem a jen to dořekne, jedna stěna mizí a za ní se objevují velké zdobené vstupní dveře. Ano, ty, které všichni známe z Bradavické školy čar a kouzel.
Nejsem hysterická fanynka Harryho Pottera, ale přiznám se, že husí kůže mi z toho očekávání, z celé té atmosféry, naskakuje.
Až do února mají ateliéry vánoční výzdobu.
Vstupní dveře do expozice
Oživlé rekvizity
Jsme ve Velké síni školy. Tady se odehrávala hlavní setkání učitelů s žáky, tady studenty kouzelný klobouk rozřazoval do jednotlivých kolejí – do Nebelvíru, Mrzimoru, Havraspáru a Zmijozelu. Inspiraci našli filmoví architekti v síni jedné z nejslavnějších oxfordských kolejí Christ Church, která pamatuje 16. století, a ve které se točil první díl série. Pro ostatní filmové díly už filmaři vytvořili její kopii se stejnými rozměry 37 x 40 metrů. Je to obdivuhodná práce. Rozhlížíte se kolem a nemáte vůbec pocit, že to všechno jsou jen kulisy.
Podlahu sálu pokrývají dlažební kameny yorkshirského pískovce, které prý vyšly pěkně draho. Vyplatilo se to, vydržely celé desetiletí kroky stovek herců a mnoha štábů. Teď po nich zase kráčejí stovky fanoušků den co den. Stoly jsou v síni prostřeny, v krbu plápolá oheň a my si prohlížíme krásné kostýmy učitelů na figurínách.
Míříme k panelům s fotkami a příběhy hlavních herců a tvůrců filmu. Všichni se v textech shodují v jednom - že jim Harry Potter změnil život. Zajímavé je povídaní producenta Davida Heymana, který si knihu J. K. Rowlingové prý okamžitě zamiloval. Dosud nevydaný rukopis tehdy debutující spisovatelky mu podstrčila asistentka Nisha. Jak knihu, první díl Kámen mudrců, přečetl, věděl, že ji chce zfilmovat. Setkal se s Jo, jak nazývá autorku J. K. Rowlingovou, a ta byla pro.
Kostýmy ředitele školy Albuse Brumbála (uprostřed), profesorky McGonagallové a profesora Snapea.
Problém prý bylo sehnat scénáristu. Poslali první výtisky několik autorům, ale všichni odmítli. Knihy si ovšem nechali. „Protože šlo o první vydání, udělal jsem z nich z dnešního pohledu dost bohaté lidi,“ píše David Heyman.
Pak se nakonec jeden autor našel, k týmu se připojil Steve Kloves a přípravy na natáčení začaly. Trvalo celých deset let. Pak byl projekt ukončen a jak producent zmiňuje, pro všechny to bylo velmi těžké. „Na filmech spolupracovalo přes dva tisíce lidí. A většina s nich si uvědomovala, že dostala příležitost stát se součástí něčeho opravdu mimořádného. A že taková zkušenost se nikdy nebude opakovat.“
Míříme k rekvizitám z Nebelvírské koleje. Ale ještě před tím nahlédneme do maskérny, kde objevíme podnosy plné obočí, knírů, vousů a stařeckých vrásek i „chlupatých bradavic“, které pomohly přetvořit herce a herečky na čarodějky, čaroděje, vlkodlaky či skřety.
A už jsme v Nebelvíru. Tedy přesněji u Harryho postele, kterou měl ve společné ložnici s ostatními spolužáky. Postel je malá, takže dospívající představitel hlavního hrdiny Daniel Radcliffe prý musel mít při natáčení v posledních dílech skrčené nohy.
Za společenskou místností je pohyblivé schodiště, které mnoho diváků tak moc obdivuje. Zajímavé je, že obrazy na schodišti malovalo šest výtvarníků, kteří se inspirovali díly od středověku až po viktoriánské umění 19. století. A koho zachytili? Mnohdy samotné filmaře.
Brumbálova fascinace vesmírem a oblohou se odráží v zařízení jeho komnaty.
Setkání smrtijedů, kde zlý lord Voldemord nechá jednu z kouzelnic zavraždit svým hadem.
Brumbálově kanceláři je věnován velký prostor. Aby také ne, když šlo o ředitele kouzelnické školy. Místnost je plná knih vázaných v kůži. Po pravdě jde o telefonní seznamy v krásných obalech.
„Podívej na ten obří teleskop. Ten si vůbec z filmů nevybavuju,“ říkám synovi. Dozvídám se, že jde o jednu z nejdražších rekvizit vytvořených pro film, která ovšem nikdy nesehrála větší roli a je možné ji zahlédnout jen v pozadí.
Létání na koštěti i opuštěná parní lokomotiva
Je mi jasné, že celá tahle obří expozice je velkou podívanou. Najdete tu prostě vše, na co si vzpomenete. Něčemu je věnován větší prostor, něco je součástí „haraburdí“. Ačkoliv jdeme pomalu, mám pocit, že mi uniká spousta věcí, spousta zajímavostí.
V Hagridově srubu se nezdržujeme, míříme ke košťatům. „Hop,“ křičí syn a Nimbus 2000 mu skočí pomocí mechaniky do ruky. Je tady pochopitelně fronta natěšených dětí, které si chtějí vyzkoušet, jaké je to být kouzelníkem.
Vedle se tvoří další fronta. Na létání. Je tu několik kabin, kde se usadíte na koště, to se zvedne, různě s vámi třese a vy letíte. Nad Londýnem s větrem o závod. Vyzkouším si to příště.
Tlačíme se skrz dav, který se tu utvořil, procházíme kolem kuchyně Weasleyových, kde se samo myje nádobí až ke strašlivě růžové kanceláři Dolores Umbridgové, jejímuž zařízení věnovali dekoratéři mimořádnou pozornost. Je tu kýčovitá sbírka ozdobných talířů s mňoukajícími kočičkami.
U temného ministerstva kouzel nezastavujeme, ani u nehezkého výjevu setkání smrtijedů u stolu, při němž lord Voldemort mučí jednu z čarodějek. O kus dál si syn vyzkouší kurz správného čarování, které mu předvedou mladé průvodkyně. Ty tady k tomu účelu postávají a lákají návštěvníky. „Tak švihnout a mávnout,“ radí mu ke kouzlu „Wingardium Leviosa“, které způsobuje levitaci předmětů.
Na nádraží
Beru za kliku a z téhle temné části potterovského příběhu mizíme. Ocitáme se na nástupišti číslo 9 ¾, ze kterého se Harry a ostatní studenti dostávali do kouzelnického světa. Filmaři, kteří točili na londýnském nádraží King’s Cross, dávali přednost kouzlení pomocí klasických filmových triků před počítačovými efekty. Proto postavili dutou cihlovou stěnu, kterou Harry a ostatní proběhli. Cesta na nástupiště 9 ¾ byla už vytvořena digitálně.
Skutečná parní lokomotiva s několika vagony tu stojí v celé své kráse. Jde o Olton Hall, která byla vyrobena v roce 1937 v anglickém Swindonu a jezdila celých dvacet šest let než skončila na skládce v jižním Walesu. Filmaři ji zachránili v roce 1997.
Procházíme dvěma vagóny a máváme na ostatní návštěvníky, kteří postávají na nástupišti a nakukují do nádražního obchodu s hůlkami, sladkostmi a různými suvenýry.
Oběd si dáváme ve zdejší jídelně. Fish and chips a k nim máslový ležák. Ve filmu obsahuje zázvorové pivo, bourbon a cider, my si dáváme light verzi. Moc nám nechutná...
Parní lokomotiva Olton Hall byla vyrobena v roce 1937 v anglickém Swindonu.
Fialový autobus, který byl zvlášť sestaven z částí skutečného londýnského autobusu Routemaster z roku 1956.
S občerstvením každopádně nabíráme nové síly a vyrážíme ven. Tady totiž stojí fialový autobus, který byl zvlášť sestaven z částí skutečného londýnského autobusu Routemaster z roku 1956. Oddělení zvláštních efektů filmového štábu ovšem tomuto vozu přidalo ještě jedno patro.
Pro kaskadérské záběry byl postaven ještě jeden autobus, který měl podvozek z běžného dálkového autobusu a dostatečně silný motor, aby utáhl dvě tuny přídavné olověné zátěže, která vyvažovala auto před převážením v zatáčkách. Na natáčení do ulic Londýna se tento stroj převážel jeřábem. My si prohlížíme interiér se zasouvacími lůžky, lustry a mluvící scvrklou hlavou.
Na venkovním prostranství je ještě část Zobí ulice, kde Harry jako malý kluk vyrůstal v přístěnku pod schody v domě Dursleyových. A také bradavický most. Nemůže chybět ani létající auto, ve kterém se Harry a Ron dostanou do Bradavic. Je to pravý Ford Anglia 105E z roku 1962. Štáb vyjmul autu motor a veškeré zařízení, aby bylo lehčí a pak je při filmování zavěsil na otočný jeřáb s kulovým kloubem. Ten umožňoval s ním otáčet, kymácet a převracet dopředu a dozadu.
Rodný dům Harryho Pottera v Godrikově dolu
Kolem řady obřích kouzelnických šachových figur míříme ke dveřím do dalšího ateliéru, na poslední část expozice. Filmová série je plná různých zvláštních bytostí, které filmaři vytvářeli za pomocí nových technologií v oblasti protetiky.
S jejich náročnou prací se seznamujeme v hale plné dračích hlav, skřetů, skřítků a jiných podivných tvorů. „Hele, tady je Doby,“ vede mě syn ke skřítkovi, který získá svobodu darovanou ponožkou. Vidíme náčrt, koncepční návrh i maketu, která byla vyrobena ze silikonu s úplnou vnitřní kostrou. Doby je miláček všech diváků. My ho ale opouštíme a ocitáme se v Příčné ulici.
Filmový architekt Stuart Craig přišel s myšlenkou, že to musí být ulice jak vystřižená z románu Charlese Dickense. Hledal, kde by se v Londýně dalo natáčet, aby to splňovalo jeho představy. „Pokud jsme něco takového našli, bylo poblíž něco moderního. Tak jsme si ulici museli postavit a inspirovali jsme se podobou historického Londýna, kde se objevovaly šikmé a různě se naklánějící budovy,“ vzpomíná architekt na natáčení.
V Příčné ulici dosahují obchody až znepokojujících rozměrů. A také barev. Například obchod bratří Weasleyových, který nese název Kratochvilné kouzelnické kejkle je celý oranžový, protože hoši byli zrzaví.
Zpátky do mudlovského světa
Projdeme kolem banky Gringotových a chodbou plnou skic a náčrtů Bradavic míříme do potemnělého sálu. A v jeho středu se tyčí samotné Bradavice. Při pohledu na obří model hradu, ve kterém se Harry a jeho spolužáci učí, jak být těmi nejlepšími kouzelníky, se nejeden návštěvník neubrání hlasitému „vau“. Model je vytvořen v měřítku 1:24. Jde o klenot filmových architektů, který byl postaven pro první díl série.
Bradavice. Model je vytvořen v měřítku 1:24.
Kupte si kouzelnickou hůlku. Která si vás vybere?
Každé nádvoří, věž i věžičky modelu byly natočeny a díky digitálním efektům vytvořily nezapomenutelně realistické pohledy na magickou školu. Světýlka umístěná v modelu simulují lucerny a pochodně až máte pocit, že rozlehlými chodbami v dálce ještě stále procházejí studenti.
Je to impozantní závěr celé naší procházky po kouzelnickém světě. V hlavní vstupní hale se ocitáme ani nevíme vlastně jak. „Pojďme ještě do toho obchodu,“ prosí mě můj malý společník. Slíbila jsem mu to hned na začátku, tak nemůžu odmítnout. Za chvíli si už odnášíme v tašce krásnou hůlku profesora Severuse Snapea za 29 liber. Ale není to jen tak obyčejná hůlka, je to hůlka jednoho z největších kouzelníků všech dob.
V šatně vyzvedneme kabáty a vyjdeme ven. Autobus už na nás čeká. Zhruba za hodinu jsme zase v centru Londýna. Zpátky v obyčejném, slovy kouzelníků „mudlovském“ světě.
Může se hodit- Vstupné pro dospělého je 41 liber, pro děti do 15 let 33 liber. Rodinné vstupné 2+2 132 liber. - Skoro 51 liber stojí vstupné s digitálním a papírovým průvodcem, dítě za tento set zaplatí necelých 43 liber. - Pokud byste zvolili cestu autobusem se společností GoldenTours, jako my, zaplatíte za cestu do studií 36 liber za dospělou jízdenku a 31 za tu dětskou. Ceny každý rok rostou, loni byla cesta pro dva lacinejší o 12 liber. - Cestu do filmových studií si naplánujte s velkým předstihem, abyste sehnali lístky na potřebný termín. Objednejte si lístky přes internet, přijdou vám poštou. My jsme kupovali lístky dva měsíce před cestou. - Rezervujte si dopolední hodiny, abyste měli hodně času na prohlídku expozice. Když budete do ateliéru puštěni až třeba ve dvě odpoledne, moc toho nestihnete. - Neplánujte návštěvu na sobotu, protože to jsou obvykle vstupenky vykoupené cestovkami a jednotlivci nemají šanci. - Do studií je možné dojet i vlakem, ze zastávky Watford Junction jezdí pendl přímo k ateliérům. Je to o něco levnější než autobus. Můžete si také půjčit auto v půjčovně, a dojet po vlastní ose. Parkování je u ateliérů zdarma. Troufnete si ale na jízdu vlevo? |
