Tolik kamionů naráz odtahovka ještě neměla, směna se na D1 nezastavila

Kamion s rozbitou kabinou, vedle něj poškozený návěs a hned o kousek dál jiný tahač s poškozeným prostorem pro řidiče. Dvůr odtahové společnosti ve Vystrkově u Humpolce, v těsném sousedství dálnice D1, připomíná po hromadné nehodě na 99. kilometru dálnice hřbitov kamionů.

„Tohle všechno jsme sem navozili během dneška,“ rozpřahuje ruce Petr Endrle, vedoucí úseku odtahů ve firmě Pretol.

Všechny vozy, na které ukazuje, sem pracovníci firmy přivezli, když likvidovali hromadnou nehodu na 99. kilometru D1, která v úterý na téměř celý den zablokovala hlavní dopravní tepnu republiky. „Byla hodně atypická,“ říká k ní Endrle.

Podle něj ve většině řetězových nehod na dálnici uváznou hlavně osobní auta. Kamiony tvoří pouze zlomek z celkového počtu vyproštěných a odtažených vozů. Tentokrát však byl poměr obrácený.

„Skoro všechno to byly kamiony. A navíc hrozně moc poničené. Každému autu jsme se museli věnovat hodně dlouho. Všechno to byla těžká vyproštění, která nejsou hotová za dvacet minut,“ pokračuje v líčení Endrle.

I to byl podle něj hlavní důvod, proč zprůjezdnění hlavního tahu trvalo tak dlouho, téměř devatenáct hodin od prvního střetu. A to i přesto, že během noci bylo ve službě 30 až 40 lidí, kteří s odstraňováním nepojízdných náklaďáků pomáhali. Jen pro představu - při běžném provozu slouží v odtahovce noční službu tři lidé.

Poslední tahač s návěsem odvezou, až se zmenší provoz

Pracovníci odtahové služby se prakticky nezastavili. První nehoda na 99. kilometru byla hlášená v úterý, zhruba 45 minut po poledni. Ještě ve středu odpoledne však neustále těžká auta přivážela na odstavnou plochu další a další poničené návěsy, případně i tahače.

„Ještě tam leží jeden tahač, návěs je opřený o mez. Policie to chce dělat až večer, když bude slabší provoz,“ hlásil ve středu kolem druhé odpoledne Endrle.

Tou dobou už si kroutil praktický druhý den v práci. Bez přestávky. V úterý až do deseti hodin večer zasedal na krizovém štábu. Pak se rozjel na dálnici, kde pomáhal s vyprošťováním havarovaných vozů. Do čtyř hodin ráno se podařilo alespoň částečně otevřít cestu.

„Všechno jsme rozebrali, dalo se to k jedné straně, aby se zprůjezdnil alespoň jeden pruh a dálnice jela. A teprve ráno jsme se k tomu vrátili a začali odtahovat. Je to sice dvojí práce, ale zase o to rychleji se to podařilo uvolnit.“

I když má Endrle za sebou hodně dlouhý pracovní den, není prý rekordní. Zažil prý už delší. „Jen tolik kamionů najednou jsme nikdy ještě neřešili,“ dodává.