Rys ostrovid, největší kočkovitá šelma naší přírody, u nás byla zhruba před sto...

Rys ostrovid, největší kočkovitá šelma naší přírody, u nás byla zhruba před sto lety vyhubena. Teď má česká krajina štěstí, že se do ní rys zase vrací. Ohrožují ho ale pytláci. | foto: selmy.cz

Naši největší a nejkrásnější kočku musí dobrovolníci bránit před pytláky

  • 30
Rys ostrovid byl u nás doma jako největší kočkovitá šelma až do přelomu 19. a 20. století, kdy ho člověk vyhubil. Přesto se na naše území vrátil a dnes jich tu žije zhruba stovka. Stále se tedy jedná o kriticky ohrožený druh. Naše krajina přitom rysa potřebuje, napomáhá její přirozené rovnováze.

Rys ostrovid je hned po vlkovi druhá největší šelma žijící u nás. Do Beskyd se tento krasavec s typickými štětičkami na uších přirozeně vrátil ze slovenských Karpat a na Šumavu díky vypuštění několika kusů ze Slovenska. Sledováni jsou mj. díky hlídkám dobrovolníků, které nejvíce operují právě v zimě

„Na našem území se v současnosti vyskytují dvě rozmnožující se populace: česko-bavorsko-rakouská, která z větší části leží na území ČR a odhadem se jedná o 60 až 85 zvířat, a pak beskydská na česko-slovenském pomezí, kde podle odhadů žije asi deset zvířat. Jednotlivá zvířata se ještě vyskytují v Moravském krasu, Krušných horách nebo v Jizerských horách,“ popisuje situaci Miroslav Kutal, koordinátor monitoringu velkých šelem z Hnutí DUHA.

Rys snižuje stavy srn i divočáků

Rys ostrovid je samotář, kterému pro život nejvíce vyhovují lesnaté oblasti s členitým terénem se skalami, padlými kmeny nebo vývraty. Dokáže ale žít i v kulturní krajině, kde se tyto biotopy vyskytují jen mozaikově.

Rysy teď čekají námluvy

Od února do března rysové opouštějí své obvyklé trasy, intenzivně značkují své teritorium a vydávají se hledat partnera. Pokud jsou námluvy úspěšné a partneři se spáří, samice rodí po deseti týdnech březosti jedno až čtyři mláďata. Vychovává je sama, samci žijí samotářsky.

Rysice rodí nejčastěji v květnu, někde v houštině, na skále nebo pod vývratem stromu. Pokud je rysí rodina v úkrytu vyrušena, matka koťata odnese na jiné místo. S matkou zůstávají až do dalšího období páření a během roku se od ní naučí vše, co potřebují k samostatnému životu. Samičky pak dospívají ve dvou letech, samci ve třech letech života.

Klíčový je pro něj dostatek kořisti. Živí se převážně srnci, ale nepohrdne ani divočákem a zvládne ulovit i jelena. Méně pak loví hlodavce, zajíce nebo lišky. V přírodě má každopádně velmi důležitou funkci, protože pomáhá udržovat rovnováhu v krajině. „Rys přispívá především ke snižování počtu srnců, čímž zlepšuje zdravotní stav našich lesů. Stromy lépe odrůstají, pokud je zvěř tolik neokusuje,“ podotýká Kutal.

Rys, jak prozrazuje jeho druhové jméno, vyniká nejen skvělým zrakem, ale i vynikajícím sluchem. Měsíčně nachodí stovky kilometrů, ať už za potravou nebo ke konci zimy při hledání vhodného protějšku. Pro rozmnožování a výchovu mláďat pak samice potřebuje klid, proto rysům škodí velkoplošné kácení v klidových částech lesů.

Podívejte se, jak hravá jsou rysí koťata v Pošumaví, když mají v lese klid:

14. ledna 2018

V Beskydech se zase díky fotopasti podařilo před rokem zachytit s mláďaty rysici Lenku, o které ochránci přírody neměli zprávy rok a půl:

14. ledna 2018

Rys se člověku raději vyhne a za potravu ho nepovažuje

Spatřit rysa ve volné přírodě je těžké, ale ne nemožné. „Stává se to opravdu výjimečně, protože rys žije velmi skrytým životem. Sám jsem měl možnost pozorovat rysa například v Moravském krasu na podzim roku 2016,“ vypráví Miroslav Kutal. Rys, stejně jako ostatní divoká zvířata, se totiž snaží člověku vyhnout.

Rys je plachý a člověku se vyhýbá.

Ani při náhodném setkání s tímto plachým zvířetem není na místě strach. Rys rozhodně nepovažuje člověka za svou potravu a v posledních 100 letech není znám žádný případ smrtelného napadení člověka.

Největší ohrožení pro rysa v současnosti představují střety s dopravními prostředky a pytláctví. Pokud pytláci odchytí nebo postřelí matku nebo ji srazí auto, její potomstvo nepřežije. To se pravděpodobně stalo i v případě rysice Laury. Pitva posléze prokázala, že ji postřelil pytlák.

Rána zhnisala, samice slábla až nebyla schopna ulovit kořist a postarat se o mláďata a uhynula. Podle odborníků navíc muselo umírající zvíře velmi trpět. A okolí beskydské Lysé hory tak nejspíš přišlo i o její dvě mláďata, která neměla šanci bez matky přežít.

Podle zákona o ochraně přírody a krajiny sice hrozí fyzické osobě za usmrcení zvláště chráněného živočicha pokuta až sto tisíc korun a lze to dokonce posoudit jako trestní čin až s tříletou sazbou vězení. Přesto rys jako trofej láká.

Rysí hlídky bojují proti pytlákům už 15 let

S pytláctvím už 15 let bojují takzvané vlčí a rysí hlídky. Pytláky odrazují svou neustálou přítomností v terénu, což se týká především podzimního a zimního období. „Teď v zimě hrozí pytláctví více než v jiných částech roku. Jednak kvůli hlavní lovecké sezoně a pragmaticky také pro kvalitnější zimní srst zvířat,“ konstatuje odborník s tím, že hlavně ilegální lov brání většímu rozšíření rysa u nás.

Rys Olda zachycený u kořisti

Vlčí a rysí hlídky tvoří dobrovolníci, kteří pomáhají s monitoringem a ochranou velkých šelem. „Dokumentují v terénu stopy a další pobytové znaky rysa a ověřují, zda se na území nenachází zakázané masité návnady či jiné znaky ilegální činnosti,“ popisuje hlídky Kutal.

Právě monitoring pobytových znaků zvířat je další z důležitých činností hlídky. Pátrají po stopách nebo trusu a pravidelně monitorují fotopasti. Dobrovolníci každoročně nachodí tisíce kilometrů v přírodě mimo známé turistické stezky.