S dětmi provozujete worldschooling, což je jakási domácí výuka formou cestování. Kde jste vzala sílu opustit domov a sama cestovat se třemi dětmi?
To nevím a někdy si říkám, že jsem pěkný magor (smích). Ale ne, prostě jsem věděla, že to musím udělat. Následovala jsem sebe. To je celé. Nechci totiž, aby moje děti vyrostly v tak zastaralém vzdělávacím systému. Vždyť my učíme děti, aby následovaly někoho jiného. Jak pak ale vytvoří něco nového, když jim vlastně nedovolíme, aby byly samy sebou?
Takže je teď učíte sama?
Ony se učí samy. Já je jenom provázím jejich potřebami, pomáhám jim následovat jejich zájmy, podporuji v nich zvídavost a snažím se v každém směru posilovat jejich nadání a talenty. Worldschooling je vlastně o tom, že se neučíte z knížek, ale jedete za tím, co skutečně chcete poznat a co vás zajímá. Prostě všechno opravdu prožíváte.
Z čeho na cestách žijete? Z prodeje domu?
Ono to cestování zase tak nákladné není a samozřejmě si vybírám destinace i podle financí. Třeba v Indonésii jsme byli tři měsíce a utratili jsme jen zlomek toho, co za měsíc v New Jersey. A dům teprve prodáváme.
Nechybí vám teď ale to „doma“?
Takové malé „doma“ máme teď v Česku. Máme tady podporu rodiny a můžeme se sem kdykoliv vrátit, ale dětem je to vcelku jedno. Takové to místo, kam by se měly chtít vracet, zatím nepotřebují. Pravděpodobně k tomu jednou dojde, ale teď je naše „doma“ celý svět. Protože když cestujete, zjistíte, že je vám dobře skoro všude.
Nechybí vám na cestách partner?
No jasně že chybí. Ale já to nechávám být. Muži mi do života chodí, a buď v něm zůstanou, nebo ne. Lásky mám dost.
Celý velký rozhovor s Helenou Houdovou najdete v týdeníku Téma.
17. října 2017 |
