Tiny Metal vychází z jednoduchých principů. S vojáky obsazujeme městské budovy, které generují peníze, továrny, které produkují nové pozemní jednotky, letiště, kde si vyrábíme letecké jednotky, a tak dále. Cílem je porazit nepřítele, který dělá to samé.
Mapa, po níž s jednotkami postupujeme, je v podstatě čtvercová síť. Boje probíhají automaticky skrze separátní animace, což ovšem neznamená, že jejich výsledek nelze ovlivnit. Důležitý je samozřejmě typ jednotky (klasicky styl kámen – nůžky – papír), strana, z níž se útočí, a samozřejmě terén. Například les poskytuje dodatečnou obranu + 35 procent, na druhou stranu u tanku sníží pohyblivost a dohled.
Tiny Metal
Tiny Metal
Tiny Metal přitom nejde nijak zvlášť do hloubky. Chybí například vrstvy, takže na místě, kde je dejme tomu helikoptéra, už nemůže stát žádná jiná pozemní jednotka. Není třeba ani doplňovat palivo či munici, chybí transportéry, z čehož celkem jasně vyplývá, že to není hra určená pro náročné stratégy, ale spíše casual záležitost. Tomu odpovídá i spíše nižší množství jednotek, z nichž se některé stanou časem irelevantní.
Co se týče režimů, stěžejní je příběhová kampaň, vyprávěná prostřednictvím povídání postaviček na statických obrazovkách. Nic moc dojem už jen podtrhuje přiblblý příběh a japonský dabing, který mi rval uši. Naštěstí lze tyto části rychle převinout. Pak už tu je jen skirmish na předem daných mapách. Zatím chybí multiplayer, na kterém vývojáři pracují (položka v menu už je).
Hru jsem si pořídil na Switch, kde mě nemile překvapilo, jak se úvodní sekvence trhá. Naštěstí dál už bylo vše v pořádku. Grafika je stylová a v handheldovém režimu vypadá velmi dobře. Na mapu se lze dívat kompletně z ptačí perspektivy, v mírném náklonu a zblízka. Bitevní sekvence vypadají také k světu. V tomto ohledu si nemám nač stěžovat. K ovládání také nemám moc výtek, uvítal bych akorát podrobnější informace jednotkách, metalpedia v menu je nepraktická.
Výborný je mechanismus Focus Fire, kdy vybraná jednotka nepřítele pouze zacílí, zatímco společnou palbu spustí až další. Jedna věc je bonus k útoku, druhá pak fakt, že nepřítel, pokud přežije, palbu vrací pouze tomu, kdo atak vyvolal. Elegantní je i povyšování jednotek pomocí hodností, čímž se zvyšuje jejich síla i obrana. A k zahození nejsou ani o něco silnější hrdinské jednotky.
Tiny Metal
Tiny Metal
Kamenem úrazu je velmi slabá umělá inteligence. Počítač se sice snaží aktivně zabírat továrny a města, aby neustále produkoval jednotky, na bitevním poli se však chová hloupě. Neváhá sebevražedně útočit proti pravidlu kámen – nůžky – papír, výběr cílů podle priority vypadá, jako kdyby si házel kostkou. Kampaň představuje nové jednotky velmi pozvolna, což je s nekompetentní umělou inteligencí neskutečná nuda. Navíc zbytečně, protože strategie se v okamžiku, kdy získáte raketomety a začnete pálit ze zálohy, stejně změní. Nechápu proto to počáteční opatrné našlapování.
Tiny Metal
Tiny Metal není propadák a v některých částech jsem se celkem bavil. Nevadí mi ani to, že to není nový Advance Wars. Na druhou stranu kvůli nic moc umělé inteligenci a vyvážení pohybů / jednotek to není až taková zábava. Tento design mi nesedl. A samotného mě překvapilo, jak rychle mě hra začala nudit. Vzpruhou by mohl být právě připravovaný multiplayer.
