Sedláček se narodil 8. ledna 1918 ve Vídni v rodině českého důstojníka rakouské armády jako nejmladší ze čtyř dětí. Po pádu Rakouska-Uherska se rodina přestěhovala zpět do Čech. Vystudoval vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil v roce 1938 jako jeden z nejlepších. Po studiu se dostal do Hradce Králové ke 104. dělostřeleckému pluku.
Po okupaci a rozpuštění československé armády krátce působil na okresním úřadu v Jilemnici a počátkem roku 1940 se rozhodl k odchodu do zahraničí. Takzvanou balkánskou cestou se v květnu téhož roku dostal k československé zahraniční armádě ve Francii, přihlásil se do 1. československé pěší divize, kde byl zařazen opět do dělostřeleckého pluku.
Po porážce Francie nacistickým Německem odešel do Anglie, kde až do léta 1944 sloužil u dělostřeleckých jednotek československé a britské armády. Poté byl převelen do Sovětského svazu. Jako náčelník štábu dělostřelectva druhé československé samostatné paradesantní brigády se zúčastnil bojů na Dukle. V říjnu 1944 odletěl na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Poslední válečnou zimu prožil ve slovenských horách.
V osvobozeném Československu působil Sedláček mimo jiné jako profesor na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. V únoru 1951 byl však zatčen a po roce samovazby a tvrdých výsleších, kdy například nesměl devět dní spát a na samotce musel neustále chodit, byl odsouzen k doživotí za údajnou velezradu. Ve vězení strávil více než devět let. Sedláček prošel Valdicemi, Mírovem, Leopoldovem a skončil v uranovém lágru Bytíz na Příbramsku.
V květnu 1960 byl propuštěn na amnestii a poté pracoval jako dělník a později jako projektant. V roce 1973 odešel do důchodu.
Plně rehabilitován byl až po roce 1989 a postupně povýšen až do hodnosti armádního generála ve výslužbě. Za zásluhy mu byly mimo jiné uděleny státní vyznamenání Řád Milana Rastislava Štefánika a Řád Tomáše Garrigua Masaryka, za statečnost v boji obdržel dvakrát československý válečný kříž a československou medaili Za chrabrost. Mohl se také znovu naplno zapojit do veřejného života. Podílel se na rehabilitaci dalších vojáků, byl prvním předsedou obnovené Československé obce legionářské a posléze i jejím čestným předsedou. Pracoval také jako předseda revizní komise Konfederace politických vězňů.
Koncem 90. let odešel ze zdravotních důvodů ze všech veřejných funkcí, ale veřejného života se i přes ztrátu zraku nadále zúčastňoval. Často například pronášel projevy na setkáních veteránů nebo u příležitosti významných výročí.
„A to mi vadí, že si dnes lidi neuvědomují, že svoboda není zadarmo a že stála obrovské oběti. Považuji za svou povinnost, dokud ještě dýchám, o tom mluvit, pořád to připomínat, aby se za minulostí nedělaly tlusté čáry,“ řekl například Sedláček, který vlastenectví považoval za hrdost na to, „že patřím k tomuto národu, a proto je mojí povinností nejen brát, ale také dávat.“ Tomáš Sedláček zemřel 27. srpna 2012 ve věku 94 let. V září 2014 byl odhalen jeho pomník v Dejvicích.
V seriálu Před 100 lety připomínáme obrazem události z domova i ze světa, které se odehrály na den přesně před sto lety. Vzpomínáme na osobnosti z politiky, kultury i sportu. Popisujeme průběh válek, zrod revolucí i formování států. Zachycujeme úspěchy i nezdary klíčových postav historie, objevy a vynálezy.
