J.A.R. – Eskalace dobra (90 %)
Kapela J.A.R. bývá zárukou kvality, ale tolik nadšení, jaké vyvolala na jaře deska Eskalace dobra, přeci jen čekal málokdo. Neskutečně našlápnutá nahrávka s vymazlenými texty jako „niti v řiti u jutovejch pytlů“ či „aby se měli dobře Palestinci i Ewa Farna“ byla odsouzena k mnoha opakovaným poslechům.
Queens of the Stone Age – Villains (90 %)
Deska Villains patří mezi nejlepší rockové nahrávky končícího roku, o tom není pochyb. Queens of the Stone Age se tentokrát obešli bez zástupu hvězdných hostů a oproti albu ...Like Clockwork tu kapela zrychlila a hudebně se také více semkla. Povedla se tak deska, jež dalece přežije jednu sezonu.
Aneta Langerová – Na vlně radosti (90 %)
Zřejmě nebude sporu o tom, že deska Na Radosti, kterou vydala Aneta Langerová v roce 2014, patří mezi nejlepší počiny na tuzemské hudební scéně za několik posledních let. Stejné kvality má i záznam koncertu, který vyšel letos na CD a DVD. Koncertní film je rovněž plný radosti.
Robert Plant – Carry Fire (90 %)
Robert Plant letos na podzim opět dokázal dvě věci. Že zvládne fungovat bez berličky zeppelinovského revivalu. A že mnohdy lehce otravná škatulka world music lze naplnit dost sexy obsahem. Protože deska Carry Fire sice z téhle látky čerpá, ale je samozřejmě žánrově rozmanitější, i díky skvělé kapele The Sensational Space Shifters.
Roger Waters – Is This the Life We Really Want? (90 %)
A na vavřínech neusnul ani další hudební veterán. Roger Waters letos vydal album, v němž dokázal dát angažovanosti podmanivý a nekompromisně provedený hudební kabát takovým způsobem, že by u něj někteří mladší kolegové měli brát hodiny. Protože deska Is This the Life We Really Want? tepe současný svět hodně zostra, ale přitom se skvěle poslouchá.
Kelly Family – We Got Love (30 %)
No a pak jsou tu desky, co se nepovedly. V případě Kelly Family a jejich We Got Love není dosud jisté, zda to byl žert, nebo snaha o podvod. Na albu jsou jen čtyři nové písně zabalené do znovu natočených hitů let devadesátých jako Nanana či An Angel. Takže to není ani klasické „best of“, ani premiérová deska. Prostě úlet roku.
Linkin Park – One More Light (30 %)
S vědomím následného tragického odchodu Chestera Benningtona se to nepíše snadno, ale co naplat – poslední album Linkin Park byl průšvih. Kapela se totiž na desce One More Light vydala cestou nepříliš originálního popu. Ke cti Linkin Park slouží, že jejich koncerty byly i nadále dechberoucí, jak dokazuje i nedávno vydaný živák.
Carla Bruni – French Touch (40 %)
Když se deska jmenuje French Touch, lze očekávat cosi elektrizujícího. Ne tak v případě někdejší francouzské první dámy. Carla Bruni natočila album coververzí, z nichž většinu energie a emocí beznadějně vysála. Třeba její bezkrevnou verzi Miss You od Rolling Stones nezachrání ani fakt, že kdysi měla s Mickem Jaggerem románek.
Benny Andersson – Piano (45 %)
Dá se smířit s tím, že musí existovat nepříliš zajímavá hudba určená pro dlouhé jízdy výtahem, ale není jediný důvod, proč by tak měly sloužit některé z největších hitů kapely ABBA. A už vůbec ne, aby je do téhle podoby dovedl jejich autor. Je to tak. Benny Andersson na své desce Piano znovu interpretuje skladby napříč svou kariérou, ale výsledek nikdy neměl opustit domácí studio.
U2 – Songs of Experience (50 %)
Nahrávek, které se s bídou vyšplhaly na průměrnou známku, bylo za uplynulý rok samozřejmě víc. Ale vybíráme novinku od U2, protože od slavné kapely se prostě čekalo víc. Bono a spol. tu dle očekávání propírají uprchlickou krizi i Donalda Trumpa. Ale dělají to natolik nudným způsobem, že to nelze odpustit. Je tu pár zdařilých songů, ale výsledný dojem nezachrání.
