Hry roku 2017 a největší zklamání podle redakce Bonuswebu

Zatímco ve čtenářské anketě Hra roku 2017 můžete stále hlasovat, na ty nejlepší a nejhorší letošní herní kousky se mezitím podíváme z pohledu redakce.
Injustice 2

Injustice 2 | foto: Warner Bros.

Ve čtenářské anketě můžete hlasovat zde

Jakub Žežule

NieR: Automata

1) Mojí Hrou roku je bezkonkurenčně NieR: Automata. Nemyslel jsem si, že mě ještě někdy hra dostane tak moc, jako to svého času dokázal třeba první Metal Gear Solid. NieRu se to povedlo. Samozřejmě za to může především ohromně silný příběh nekompromisně nastavující lidské civilizaci zrcadlo, fantastické postavy, které se během hry významně vyvíjí, a v neposlední řadě také překrásná hudba, kterou poslouchám dodnes. Za osmdesátku v hodnocení si nadávám prakticky celý rok, věci, které mi tehdy vadily, beru po šesti dohrání jako nevýznamné prkotiny.

What Remains of Edith Finch

2) What Remains of Edith Finch je po Journey nejlepším indie titulem, který jsem kdy hrál. Spousta kreativity a originálních herních mechanismů pomáhá vyprávět působivý příběh hry tak, jak by to film nebo kniha nikdy nedokázaly.

3) Persona 5 je hrou, kterou jsem bohužel dohrát nestihl, přesto si mě dokázala získat dost na to, aby si u mě urvala bronz. I tady platí, že hra boduje především postavami a způsobem, jakým dokáže zachytit neduhy lidské společnosti s démony ukrytými v jednotlivcích. Ta hra je chvílemi opravdu brutálně upřímná a depresivní. Její struktura simulující středoškolský život je navíc stejně tak originální jako zábavná. O stylové prezentaci ani nemluvím.

Destiny 2: Curse of Osiris

Zklamání: Z toho, co jsem letos hrál, mě toho vyloženě zklamalo jen velmi málo. Nabízí se první DLC do Destiny 2: Curse of Osiris. Doufal jsem, že se Activision a Bungie poučí z minulých chyb, tak jako se Destiny 2 poučila z jedničky. Sliby, chyby. Hráči dostali za pět stovek spoustu recyklace, příběh o ničem a minimum nového obsahu. Do toho na vás byl všemožnými způsoby vyvíjen nátlak, abyste si tento paskvil pořídili. Na klasické následné hlášky ve stylu: „Promiňte, my nevěděli!“ autorům neskočím. Hnus.

Ondřej Zach

Super Mario Odyssey

1) Mojí hrou roku 2017 je hopsačka Super Mario Odyssey, která překypuje nápady od začátku do konce. A pokud nebudete koukat na průvodce na YouTube, což vřele nedoporučuji, je zábava objevovat skryté měsíčky a aktivity i po jejím dokončení. Konečně jsem zase zažil ten pocit, jaký jsem měl poprvé při hraní před nějakými třiceti lety.

The Legend of Zelda: Breath of the Wild

2) Na druhém místě mám hru na hrdiny The Legend of Zelda: Breath of the Wild, která u mě zabodovala pojetím otevřeného světa, měřítkem, bitkami, hádankami i spoustou drobností.

3) Na třetí místo bych měl víc kandidátů, a to ani nepočítám pár her z to-do listu, které jsem si prozatím nestihl pořádně zahrát. Zmíním proto Assassin’s Creed: Origins. Ta hra není v ničem výjimečná, ale má svoje kouzlo. Vzbudila ve mně zájem o starověký Egypt, který mě naposledy zajímal někdy na základní škole, kdy jsem hltal filmy s Indiana Jonesem. A to pro mě není málo.

Zklamání: Největším zklamáním je pro mě sci-fi střílečka Destiny 2 na PC. Čekal jsem víc obsahu (striků), lepší kampaň a určitě ne povinnou placenou „expanzi“ měsíc a půl po vydání. Ta pro mě znamenala konečnou. Gunplay je ovšem parádní.

Andrej Brabec

Quake Champions

Pro mě hra roku byla jedna jediná, a to Quake Champions. Titul je sice ve fázi early access, moje hráčské chutě už ale uspokojil naprosto dokonale. Hrdinové a jejich unikátní pohybové schopnosti hru posouvají zajímavým novým směrem. Jedinou nevýhodou je nižší dovednostní strop, který má hru zpřístupnit nováčkům. Skvělé jsou také menší i větší odkazy na předchozí díly série. Ať už jsou to hlášky hrdinů, nebo třeba v pozadí nenápadně poletující monstra z Quake 1.

Zklamání: Největším zklamáním je, jak moc se moje zájmy rozcházejí se zbytkem herního světa. Quake Champions je z pohledu počtu hráčů na dýchacích přístrojích, excelentní Titanfall 2 pak hraje pár tisíc lidí. V obou případech jsou to perfektně vypilované frenetické akce. Zdá se však, že ani jedno už dnes netáhne.

Petr Zelený

Wolfenstein II: The New Colossus

Přiznám se, že jsem se musel podívat, co všechno vlastně letos vyšlo, abych si dokázal vybrat. Zlato patří druhému Wolfensteinovi za jeho zběsilou akci a zároveň vtahující svět plný svastik, říšských orlic a nacistů. Velmi mě také překvapil sci-fi titul The Surge, protože se téhle hře konečně podařilo ukázat mi celý žánr souls-like her v novém a atraktivnějším světle. Bronzová medaile a zároveň nelichotivá nálepka zklamání roku patří novému Mass Effectu. Hra mě bavila, ale prostě jsem od ní čekal mnohem víc. Hlavně pokud jde o hlavní dějovou linku.

Honza Srp

1) Rok 2017 byl z herního hlediska jeden z nejsilnějších co vůbec pamatuji a to jsem ani příliš nedal titulům z konzole Nintendo Switch. Kdo to má všechno stíhat? Hrou roku je pro mě Wolfenstein II: The New Colossus, což je poctivá střílečka s příběhovou kampaní jako ze starých časů. Je dlouhá, nebere si servítky a přitom není ani trochu hloupá.

Wolfenstein II: New Colossus

2) Na druhém místě pak Horizon Zero Dawn, který považuji za nejlepší hru v otevřeném světě, jakou jsem kdy hrál (a ano, Zaklínače jsem hrál). 

3) Třetí místo pak zcela nezaslouženě dám remaku 18 let starého Outcastu, protože má sice milion chyb a objektivně jsem mu nemohl dát v recenzi více než 80 %, ale takhle příjemný retro zážitek už jsem nezažil opravdu dlouho.

A zklamání? Těch by také bylo, ale moc mě nepotěšil Life is Strange: Before the Storm. Ne že by to bylo úplně špatné, ale původní hra je kvalitou úplně někde jinde.

Martin Zavřel

Resident Evil 7: Biohazard

1) Resident Evil VII (VR) - Sedmý Resident Evil byl první „velkou“ hrou, kterou jsem kompletně odehrál s helmou na virtuální realitu. Navíc jsem ho hrál stejným způsobem jako většinu mých nejočekávanějších titulů - na jedno celonoční posezení. Výsledkem bylo totální ponoření se do parádního survival hororu, kombinujícího nostalgické vzpomínky na nejlepší díly původní série a chvíle plné úžasu, kdy jsem měl pocit, že si na věc před sebou mohu doslova „sáhnout“. Navíc je to opravdu výborná hra sama o sobě. Jen tedy po těch deseti hodinách hraní s helmou jsem měl docela strach ji sundat, protože jsem si byl jistý, že nějaká ta monstra stojí přímo v obýváku vedle mě.

Horizon: Zero Dawn (PS4)

2) Horizon: Zero Dawn - Jedna z nejlepších her roku po všech stránkách - od zajímavého příběhu,  přes pestrou hratelnost až po neuvěřitelnou grafiku (a animaci). Divočinu plnou robotických dinosaurů jen tak nezapomenu, stejně jako příběh o vzpouře strojů, který se může směle porovnávat s Terminátorem nebo Matrixem. A ulovit obřího „chodící pevnost/tyranosaur“ Thunderjawa bylo taky něco.

Destiny 2: Curse of Osiris

3) Destiny 2 - V téhle hře jsem letos nechal nejvíc hodin a mám k ní opravdu nefalšovaný love/hate vztah. Miluji ji za tu neskutečně návykovou gunplay, ovládání a pohyb, nadpozemsky nádhernou hudbu a návykové zvuky zbraní i kouzel, fantastické raidy a týmové aktivity, adrenalinové Trials turnaje o víkendech a skvělou partu lidí, která se kolem hry drží. Nenávidím ji za opakování skoro všech dávno vyřešených chyb z prvního dílu a hlavně za čím dál agresivnější důraz na mikrotransakce a loot boxy.

Call of Duty: WWII

Zklamání: Call of Duty: WW2 - Jsem velký fanoušek série Call of Duty, mám doma všechny díly, většinou ve sběratelské edici. Tuhle jsem ale po pár dnech odnesl do bazaru. Může za to hlavně kampaň, která má neskutečně klišé příběh, tunu zastaralého designu a plno technických chyb nebo spíš očividných nedodělků (synchronní animace, takže tři nepřátelé dělají identický pohyb ve stejnou chvíli a vypadají u toho jak kačeny na střelnici). Multiplayer je solidní, ale nepřinesl nic, co bychom už neviděli.

Jan Kouba

Resident Evil 7: Biohazard Gold Edition

1) Rok 2017 byl pro herní nadšence dost plodný. Spousta zajetých značek dostala nové pokračování a mezi nimi i Resident Evil. Asi se shodneme, že RE už potřeboval nějaké nakopnutí jako sůl a sedmý díl to dokázal. Ne jen kvůli změně do first person pohledu, ale tíživé atmosféře a pocitu, který opět hru vrátil do správných kolejí survival hororu, které po čtvrtém díle tak nestydatě opustila. 

2) Podobně jsem si užil i Outlast 2. Prakticky naservírovalo to, co hráči vychvalovali už v prvním dílu, jen ve větším množství. Nečekal jsem, že mě bude tahle bezkonfrontační zdrhačka bavit od začátku do konce, ale mýlil jsem se. 

Kona

3) U třetího titulu jsem váhal mezi několika a i teď jsem na vážkách, na nezávislé scéně se objevilo mnoho parádních titulů. Nakonec, snad, protože za okny se strhla vánice, jsem vybral Kona. Mysteriózní detektivní příběh z Kanady, kde ne vše je takové, jak se na první pohled zdá být. Hra měla hodně vad, ale atmosféra a podmanivý vizuál vás prostě strhly. 

Zklamání: Největší zklamání pro mě bylo asi Evil Within 2. Stále jde o skvělou a zábavnou hru, ale otevřený svět pohřbil původního ducha hry. V prvním díle jsme se děsili nestálosti prostředí a toho, co zvráceného nám designeři přinesou příště. Evil Within 2 to zcela opustil ve prospěch mainstreamovějšího publika a je to škoda.

Jan Lysý

Nioh

1) Nioh - Hry ze série Dark Souls nebo Nioh svým způsobem miluji, ale také nenávidím. Potím se u nich, rozčiluji se u nich a jsem si jistý, že mi zkracují život, protože mě přivádí na hranici (nebo možná za ni) šílenství, nicméně jim nemůžu upřít, že mě dokážou vyhecovat a onen pocit, když porazíte nějakého velmi obtížného bosse, je k nezaplacení. Nioh k tomu nabídl tematiku asijské mytologie a to mi udělalo velkou radost.

Injustice 2

2) Injustice 2 - Spojení mlátičky a komiksu, to je něco, na co já slyším. A přestože jsem se původně obával toho, že systém vylepšování bijců hře uškodí, naštěstí se tak nestalo. Navíc, konečně je jednou z hratelných postav má platonická láska Black Canary, takže pro mě byla Injustice 2 darem z herního nebe.

WipEout Omega Collection

3) WipeOut: Omega Collection - Jsem hráč ze „staré školy“ a moc dobře si pamatuji, kolik srandy jsem si užil u projektů ze série WipeOut. Když se tak objevila jejich remasterované kolekce, samozřejmě jsem ji musel mít. A investovaných peněz nelituji (což je u mě zázrak). WipeOut mě pobavil stejně dobře, jako před lety.

Největší zklamání: Vím, že je hrozně populární kritizovat Star Wars: Battlefront II a faktem je, že samotná hra zklamáním není. Je zábavná, nabídla kampaň pro jednoho hráče i působivé zpracování. Pozitiv není málo, ale to, co EA zkusilo s loot boxy a mikrotransakcemi, to byl s prominutím hnus. Naštěstí se jedna z nejvíce nenáviděných firem chytila za nos a před vydáním Battlefront II provedla nějaké úpravy, ale pořád to není ono. Na druhou stranu jsem hře vděčný. Díky ní se lidi spojili a ukázali EA, že si nenechají kálet na hlavu věčně.

Autor:
  • Nejčtenější

Nebýt seriálu o Buffy, jsem bezdomovec, přiznala hvězda The Last of Us

Osmačtyřicetiletý herec Pedro Pascal dnes díky seriálům jako The Last of Us, Mandalorian nebo...

Nový trend na Twitchi: Streamerky promítají hry na svá prsa a pozadí

Streamerka Morgpie objevila nový způsob, jak zaujmout své převážně mužské fanoušky na Twitchi, když...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Pozapomenutá hra od mistrů žánru RPG už se dá zase pořídit legálně

Špionážní klasika Alpha Protocol od legendárního studia Obsidian se vrátila do oficiální...

Už hrajeme šestý díl, provokují vývojáři The Elder Scrolls fanoušky

Do vydání dalšího dílu legendární RPG série The Elder Scrolls zbývají ještě dlouhé roky, vývojáři...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Úspěšní vývojáři zepsuli velká vydavatelství. Padla i velmi vulgární slova

V posledním roce obchází herním průmyslem strašidlo masivního propouštění, svou pozicí si nemohou...

Předplatitelé PS Plus dostanou v dubnu nedoceněný herní propadák

Největším tahákem dubnové nabídky pro předplatitele služby PS Plus je loňská fantasy střílečka...

Vývojáři mobilní hříčky utratili za marketing více, než stojí vývoj velké hry

Aktuální mobilní hit Monopoly GO! vydělal během pouhých deseti měsíců od uvedení již dvě miliardy...

Judas nechce být novým Bioshockem, sází na znovuhratelnost

Legendární herní vývojář Ken Levine konečně poodhalil detaily o své dlouhé roky připravované hře...

PRVNÍ DOJMY: Stellar Blade nabízí daleko víc než jen sexy zadek hlavní hrdinky

Po první hodině strávené v nelítostném světě akční hry Stellar Blade můžeme být zatím spokojení....

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...