Jeden bok stroje je v barvách, v jakých létal v 60. a 70. letech minulého století u Československých aerolinií. Druhou stranu Karel Tarantík vyvedl v barvách Aeroflotu, protože právě tohle letadlo krátce po vyrobení létalo i v barvách tehdejší sovětské letecké společnosti.
„Všechno dělám podle původních historických fotografií letadla, odpovídá i označení stroje,“ řekl Karel Tarantík. Na konci léta spotřeboval 30 kilogramů bílé barvy, když znovu natíral horní část trupu. Po pěti letech začala původní bílá barva šednout.
Jeho syn Miloš sehnal z letiště i vyřazené schůdky, po kterých cestující do letounu nastupovali. „Nejvíc mě těší, když přijedou lidi z Olomouce a ptají se, kde máme letadlo, které u nich desítky let sloužilo jako bar. Když jim řeknu, že stojí pod ním, diví se. V takhle jasných barvách ho prý nepamatují,“ vyprávěl Karel Tarantík, když po schůdcích stoupal k trupu stroje.
Dopravní letoun TU-104 |
Otevírá dveře. Vstupujeme na palubu pro cestující. Když letadlo v Olomouci fungovalo jako bar, z původního leteckého vybavení v něm nezůstalo téměř nic. Ale to dnes už neplatí.
Po pravé straně je nově vždy stolek mezi dvěma páry sedadel. Vlevo jsou klasicky dvojsedačky upevněné za sebou. „Vpravo jsou boxy tak, jak to bylo vyrobené v tehdejším Sovětském svazu. Bylo to první ruské tryskové letadlo pro lidi. V první části paluby byly dva boxy po každé straně. Když letoun přišel do Československých aerolinií, nařídili salonky zrušit a namontovat sedačky klasicky za sebou. Sedátka jsou původní z tohoto letadla, opěrky jsou z jiných strojů,” objasnil Karel Tarantík.
Za touto částí paluby je schůdek nad prostorem pro křídla, kde Tarantíkovi vystavují modely sovětských dopravních letadel. V zadní části je bar se stolky mezi sedadly. Pak se vrací do přídě letounu a otevírá dveře, které jsou pro cestující zapovězené.
Vstupujeme do letecké kabiny. Desítky budíků, stovky tlačítek a přepínačů jsou na svém místě. „Některé budíky tu zůstaly, část jsme jich museli vyrábět. Vše jsme dělali podle historických fotografií, včetně pracoviště radiotechnika,” ukazuje Tarantík na figurínu hned za dveřmi.
Mezi oběma sedadly pilota vede cesta ještě o patro níž. V prosklené zakulacené špici měl místo navigátor. Z prosklené přídě je vidět ven na druhý, o několik generací mladší dopravní TU-154. Je to vyřazený druhý dopravní stroj z vládní letky České republiky.
Tarantíkovi ho zachránili před sešrotováním. Tahače ho do Zruče přivezli před loňskými Vánocemi. Teď ho kompletují. Je to dvojče stroje, kterým se před skoro 20 lety vraceli z olympiády v Naganu zlatí čeští hokejisté.
