Kuba k obědu, za odměnu nohejbal. Tak tráví Štědrý den vězni na Borech

  • 23
Tradiční štědrodenní kuba k obědu a večer kuřecí řízek s bramborovým salátem. Takové je sváteční menu pro vězně ve známé plzeňské káznici. Vzorní odsouzenci, kteří ve svém volnu za zdmi věznice sportují, si dopoledne mohli v tělocvičně poměřit síly s hráči nohejbalu z nedaleké Zruče. Vychovatel Vlastimil Tučmandl říká, že o tyto aktivity je mezi vězni obrovský zájem.

„Hodně jich musím odmítat, protože z bezpečnostních důvodů může být v tělocvičně maximálně dvacet vězňů. Mám kontakty na nohejbalisty, příští rok bych sem chtěl dostat špičkové hráče. Snad to vyjde,“ doufá vychovatel.

V některých chodbách plzeňské věznice postavené do hvězdy mají vězni ozdobený umělý vánoční stromeček. Dárek pod ním není ani jeden. Navíc na Štědrý den nejsou ve věznici povoleny ani návštěvy. Zato 23. prosince přišlo za vězněnými blízkými na dvě stě lidí. „Všechny stolky, u kterých se setkání odehrávají, byly neustále obsazené,“ uvedl mluvčí věznice Aleš Bláha.

Tři odsouzení ze specializovaného protitoxikomanického oddělení v plzeňské věznici se byli ochotni podělit o to, jak prožívají Vánoce za mřížemi. Sami se do intenzivního desetiměsíčního programu přihlásili. Aby jím mohli projít, nejprve absolvovali důkladný výběr. Na oddělení je padesát vězňů.

Vánoce venku vzbuzují naději i obavy

Tomášovi je 34 let a třetí Štědrý den za sebou tráví za mřížemi. „Člověk si už zvykl. Dá se říct, že tyhle třetí Vánoce jsou už i šťastné. Je to tu navozené pěkně, mohli jsme si nakoupit v kantýně. Když to srovnám s Vánoci venku… Tam nebyly všechny pěkné, řeknu to popravdě.“

„Byl jsem závislý na drogách, v tom stavu jde všechno stranou, i nějaké Vánoce. Uvědomoval jsem si, že Vánoce jsou, ale měl jsem jiné starosti. Teď ty Vánoce jsou takové normálnější, je to podobně, jak to má být, jen ta rodina mi tu schází. Těším se na Vánoce venku, určitě mi to dneska už problesklo hlavou, jaké budou. Je to motor, který mi pomáhá. Mám už teď strach z drog, až se dostanu na svobodu,“ říká a zalesknou se mu při té představě oči.

Devětatřicetiletý Kolja vzpomíná, že jeho Vánoce na svobodě bývaly hezké. „Měl jsem přítelkyni, drogy jsem se před ní snažil skrývat. Ale jsem tady už trošku déle, poslední Vánoce venku jsem trávil před deseti lety. Představuju si, jaké budou Vánoce venku, proto je člověk v těchto dnech smutnější. Když člověk bral drogy, ubližoval ostatním. Teď, když má člověk důvěru nejbližších, budou Vánoce venku určitě o něčem jiném,“ doufá Kolja.

Třicetiletý Mario se v myšlenkách vrací k Vánocům, kdy se u velkého stolu sešlo čtyřicet příbuzných a ti nejstarší měli ve sváteční atmosféře proslov. „Ve výkonu trestu jsem dva roky a je to pro mě hodně těžké. Minulý rok v listopadu mi umřela maminka, která mi hodně pomáhala. Už vím, že my, co jsme brali drogy, jsme hodně ubližovali okolí. Ale ona byla ta, která mi pořád věřila.“

„Jsem vděčný, že jsem teď ve specializovaném oddílu ve věznici, kde je atmosféra skoro jako v rodině. Stalo se mi, že jsem o Vánocích byl pod vlivem drog, zažil jsem takové, kdy jsem byl sjetý. Nebyly jedny. Stydím se za to. Mám pětiletou dceru a strašně se stydím. To jsem nebyl já, tam byl ostudný nafetovaný člověk. Když jsem bral drogy, člověk hlavně přemýšlí, aby měl peníze na další drogu, nevnímá atmosféru Vánoc. Naštěstí jsem nebyl ve stavu, že by mě kvůli drogám nezajímalo, co bude mít malá pod stromečkem za dárky. Dnes se stydím, strašně se stydím, když to vidím s čistou hlavou,“ popisuje na Štědrý den v poledne odsouzený Mario.