Kde chudému sirotkovi pomáhá milý pekelník? Přece v pohádce S čerty nejsou žerty. A kde princezna se služkou dychtí poznat své ženichy? Přece v Hrátkách s čertem. Obojí však nyní platí i pro Nejlepšího přítele - že v novince jde o dceru hraběcí a její kuchařku, je změna sotva kosmetická.
Výraznější a podstatnější rozdíl ovšem tkví v humoru. V pohádce S čerty nejsou žerty se svižně hláškuje od výroku „Já se půjdu obětovat do hospody“ po rebela, který „tři vojáky těžce zranil, dva zhmoždil a jednoho zesměšnil“, Hrátky s čertem zase baví originální naivistickou stylizací.
A Nejlepší přítel? O legraci se musí přičinit pitvořivé hamižné zlo, herecky snaživí Jiří Lábus jako hraběcí strýc a Ondřej Sokol coby zlodějský nápadník komtesky.
Jenže to už jsou natolik provařené figurkářské karikatury, že by se ze scénářů pohádek měly rovnou škrtat; stejně jako Luciferovi poskoci, sedlák vyžírka nebo vlezlý hostinský.
Více úsměvu vyloudí bezelstné čertí dobračisko v podání tmavého Marka Adamczyka, který s plavým Zdeňkem Piškulou napohled ladí, ale že by se rodil jiskřivý tandem typu čerta Uriáše a anděla Petronela, o tom nemůže být ani řeči. A obě dámy trpně čekající, jak to dopadne, mohly čekat mimo záběr.
Peklo pojaté jako kafkovský veleúřad a snaha režiséra Karla Janáka rozhýbat alespoň úvod včetně vydatné bouře připisují Nejlepšímu příteli přece jen body. Jenomže jak se příběh vyvíjí v moralitu bez protivenství, víc a víc se zplošťuje, takže u krojovaného svatebního veselí už má člověk pocit, že ho viděl stokrát.
