Příběh z býčích zápasů totiž patří ve své kategorii k chytrým výjimkám, které před dětmi nic netají, ale zároveň je vychovávají nevtíravě a hravě, bez urputných hesel vegetariánů či ochránců zvířat.
Navíc Ferdinand přináší originální španělské prostředí včetně melodií ve stylu kytar a kastanět, a třebaže se titulní hrdina vzepře svému údělu několikerým útěkem, ve finále se mu postaví čelem: v nabité aréně coby zvířecí obdoba Gándhího. Což je scéna, kdy malí diváci tají dech a jejich rodiče i slzu uroní.
„Buď jsi zápasník, nebo maso.“ Poučka, kterou slýchají už jako telátka, se býkům zdá neměnná, pouze Ferdinand věří v jinou možnost. Jeho tatínek se z arény nevrátí, slabší kusy se odvážejí jiným vozem, na němž místo znaků koridy visí obraz naporcovaného hovězího, a mládě najde úkryt na květinářské farmě: láskyplný, ovšem dočasný. Protože vyroste do rozměrů šampiona, jediného, jenž o slávu v aréně nestojí.
Nicméně v prvé řadě myslí Ferdinand hlavně na kratochvíli dětí, kterým nabízí jednak důvtipné honičky vlakem, autem, autobusem i drezínou, jednak tuctovější výplň „doprovodných“ zvířátek. Včetně potrhlé kozy, lupičské party ježků, omdlévajícího růžového zajíce, robotického „Frankenbejka“ či koňských primadon s německým přízvukem, které se zaslouží leda o milou, ale zbytečnou zvířecí variantu taneční soutěže StarDance.
Rozhodně však nejde o polopatickou pohádku, naopak. Ferdinand ani v krajních situacích nestraší, nýbrž baví, pracuje s čistými symboly, stačí mu květina nebo kapička krve a zručná animace třeba v záchranné akci z drsných jatek připomíná zběsilou chaplinovskou jízdu v Moderní době. Zkrátka ideální vánoční zážitek pro celou rodinu.
