V sedmdesátých letech vyrobilo družstvo Igra něco, co tu ještě nebylo: ladný sportovní vůz Ferrari 275 GTB, ovšem s přívěsem, v němž se vozily cihly a obkladačky na chalupu. Co by na tuhle svéráznou verzi svého coupé řekl slovutný designér Pininfarina, není známo, sběratelé modelů aut však zůstali paf.
„Představa, že by někdo pořídil nákladní přívěs za sportovní ferrari, byla pro cizí sběratele tak šokující, že snímek modelu z Igry oběhl svět,“ píše Milan Polák v knize Království automobilových veteránů.
Autíčko, které v československém maloobchodě stálo 12 Kčs, se časem proměnilo v zajímavý sběratelský artikl, za který zaplatíte klidně stonásobek.
Sporťák obtěžkaný přídavnou károu je však důkazem, čím je svět dětských autíček tak přitažlivý – možné je v něm prakticky všechno. I když... V časech reálného socialismu se výroba plastových a plechových aut mnohdy řídila velmi striktními pravidly.
„Například jihočeská firma Ites chtěla vyrábět tank T54 v autentické khaki zelené barvě, jenže mocipáni se zalekli, že by to prý vyzradilo odstín techniky naší lidové armády. A tak je khaki jen pár kusů a zbytek byl vyráběn v nepřirozené brčálové barvě,“ líčí Robert Švec, sběratel a znalec historie modelů aut vyráběných v Československu, při prohlídce Muzea autíček v Přísece u Jihlavy. Právě tady, v nově zrekonstruovaném barokním zámečku, najdete odhadem deset tisíc autíček a hraček, s nimiž jste si v dětství nejspíš také hráli.
Černá barva je nevýchovná
Ve vitrínách se tu před vámi naparují dějiny československého hračkářského průmyslu: desítky legendárních kulatých autobusů 706 RTO a jejich hranatých bratranců z Karosy, stovky autíček na setrvačník, bowden (ovládání na kabel), baterky, na klíček, vysílačku i bez pohonu, lunochody, tanky, parní válce, nákladní tatrovky, pragovky i liazky a snad všechny dostupné barevné varianty slavné Škody 1203 z náchodské firmy Kaden.
„Pozor, třeba v úpravě pohřebního vozu ji ale nenajdete, protože se nevyráběla. Režim vůbec nechtěl černá auta vyrábět, prý je černá barva nevýchovná,“ vykládá znalec. Samozřejmě byly i výjimky – copak si dovedete představit papalášskou Tatru 613 třeba v zelené nebo červené? No tedy... Ale černý býval třeba i Fiat 2300 z Itesu a některá další autíčka.
13. srpna 2014 |
Autotesty
Sledovat další díly na iDNES.tvDo muzea!
K vidění je tu kolem 10 tisíc autíček převážně československé výroby, ale také modely z bývalého socialistického bloku, USA, Japonska či Kanady.
Výstava představuje produkci výrobního družstva Směr Praha, které se zaměřovalo na hračky z plastických hmot. |
Slušně „vytuněná“ Tatra 148
V dnešním hračkářství až bolí oči, kolik je tu k dostání autíček, to před třiceti pětatřiceti lety byl výběr o dost snazší. Ačkoliv bylo Československo hračkářská velmoc, nabídka ze Směru, Igry, Kadenu a mnoha dalších výrobních družstev se obvykle omezila na domácí modely v pastelových barvách.
Jenže národ kutilů odchovaný Přemkem Podlahou si uměl poradit i v situaci, kdy si byla všechna auta od Ježíška podobná. Vozidla se různě podomácku upravovala, přestavovala a vylepšovala, moderní terminologií se na nich prováděl tuning a individualizace.
Zřejmě nejoblíbenějším terčem pro české tvůrčí duchy se stala Tatra 138 či 148, oblíbený oranžový kolos na šesti kolech, i jejich modernější nástupce 158. I v muzeu v Přísece pár takových „vytuněných“ kousků najdete.
„Lidé si doma dělali různé barevné kreace, vyráběli speciální korby, přívěsy i návěsy,“ ukazuje Robert Švec například doma sestrojený model Tatry kolem světa, o který by se na pískovišti dozajista strhla bitva, pokud by ji zručný autor na hřiště vůbec kdy vypustil.
Jenže je téměř jisté, že pravověrný milovník autíček by své skvosty nikdy nesvěřil do rukou někoho cizího (natož dítěte!). Takže chcete-li prožít trochu nostalgie, musíte se za nimi vypravit do muzea nebo na výstavu... Třeba právě do Příseky u Jihlavy.
Zázrak z MoskvyZa pravé angličáky značky Matchbox od firmy Lesney, autíčka Schuco, Märklin nebo třeba Hot Wheels by před rokem 1989 kluci slíbili Ježíškovi cokoliv. Ovšem ještě větší vánoční trhák býval šlapací moskvič – sovětský těžkotonážní zázrak, který se sice těžko rozhýbal a mizerně ovládal, ovšem na hřišti před domem s ním byl jeho majitel nekorunovaný král. Nebo spíš car. Nejslavnější šlapací káru socialistického bloku, která z výrobních linek sjížděla od roku 1974, přitom vyráběla stejná továrna jako jeho sourozence pro dospělé. Moskvič 412. Za dvě dekády se jich vyrobilo odhadem kolem dvou milionů kusů, přesto se dnes takové autíčko prodává klidně za 10 až 15 tisíc korun. |
