Když dojel, nesundal hned lyže a nesnažil se zmizet z cílového prostoru. Místo toho se dlouze vydýchával, zatímco francouzským fanouškům tuhl úsměv na tváři.
Znovu, už potřetí v sezoně, se Fourcade musel sklonit před vyzyvatelem, na kterého čekal sedm let – před Johannesem Thingnesem Bö. A tak se kurzy, které před sprintem byly 2,15 ku jedné na vítězství Fourcada a 2,60 na Böa, možná za chvíli úplně otočí.
Francouzova pevnost se otřásá. A zrovna v malebném francouzském středisku Annecy, kde před čtyřmi lety Nor vyhrál svůj první závod Světového poháru.
Ve dvaceti letech tehdy ovládl sprint i stíhací závod. „A porazit Martina u něj doma je skvělý pocit,“ zubil se.
Tady se zrodila jejich rivalita. Rivalita, která letos možná vrcholí.
Martin Fourcade
Marné hledání vyzyvatele
Mezi Francií a Norskem vlastně nejde o žádné novum. Od roku 1998 do roku 2007 spolu deset let soupeřili norský fenomén Ole Einar Björndalen s Francouzem Raphaëlem Poiréem.
Přetlačovali se o většinu medailí z mistrovství světa i o celková vítězství ve Světovém poháru. Zatímco Poirée kariéru ukončil titulem mistra světa před deseti lety, o sedm měsíců starší nezmar Björndalen dál závodí.
Na ty dva nejlepší ovšem už nestačí.
Nestačí na ně vlastně nikdo.
Je to už šest let, co nad hlavu nezvedl velký křišťálový glóbus pro vítěze Světového poháru nikdo jiný než král Martin. „Nepamatuju si, že by v biatlonu někdo takhle dominoval. Ani Björndalen ne,“ srovnával šéftrenér české reprezentace Ondřej Rybář.
Francouz byl dokonce tak suverénní, že si sem tam odskočil i na závody v klasickém běžeckém lyžování – plánoval dokonce startovat v obou disciplínách na olympiádě v Pchjongčchangu.
Jednoduše hledal nové výzvy, neboť biatlonový svět mu byl příliš malý. „Nechci, aby to znělo neuctivě vůči soupeřům. Ale po čtyřech vyhraných Světových pohárech v řadě potřebujete něco nového,“ citoval ho předloni deník Le Monde.
Před rokem v Novém Městě na Moravě o něm zase reprezentační kolega Quentin Fillon Maillet prohlásil: „Pochází z jiné planety.“
Tehdy měl skvostnou bilanci: z prvních osmi individuálních závodů vyhrál sedm. Dál hledal vyzyvatele a marně čekal, než se nějaký objeví. Až přišel čas Johannese Thingnese Böa.
Johannes Thingnes Bö
Jiný Johannes
Před sezonou se 29letému Francouzi narodila druhá dcera Ines. Vydal autobiografii Můj sen o zlatě a sněhu. A upozorňoval: „Johannes bude letos mým největším soupeřem.“ Možná sám tušil, že období jeho suverenity pomalu končí.
Už v úvodních závodech ve švédském Östersundu byl na trati pomalejší, proto s Böem prohrál. „Letos uvidíte jiného Johannese. Jsem uvolněnější a také tělo funguje líp,“ tvrdil Nor.
I Fourcade uznal: „Dnes ani nemůžu mluvit o souboji s Johannesem. Byl mnohem silnější. Střílel jsem čistě, a stejně jsem neměl šanci vyhrát.“
Stejný obrázek poté nabídly sprinty v Hochfilzenu i ten včerejší v Annecy. Před sezonou přitom Bö hlásil: „Potřebuju ještě rok, abych mohl Fourcada porážet.“
Zdá se, že se mýlil. Už letos může Francouzův trůn ohrozit, aktuálně na něj v pořadí Světového poháru ztrácí jen 20 bodů.
Hraje pro něj fakt, že je o pět let mladší. Navíc je každým rokem lepší na střelnici. Poté, co Norové angažovali Siegfrieda Mazeta – právě bývalého Fourcadova trenéra –, Bö na střelnici válí. Už loni měl úspěšnost střelby 88procentní a stále se zlepšuje.
„V tréninku teď střílím extrémně dobře, připadá mi to jako hračka,“ těší ho a zároveň burcuje: „Lidi už unavuje poslouchat, jak Martina porazíme, a přitom skutek utek. Musíme s tím něco udělat.“
Zatím se mu to daří skvěle.
