RECENZE: Mystická Thelma ví, jak lesbickou náklonnost podat jinak

  • 41
Paradoxně Evropa, která tak hrdě mluví o národní rozmanitosti, produkuje filmy navzájem si podobné stejně jako hollywoodské komiksy. Pouze opisují jinou šablonu, pěstování pocitu odcizení.

Norský thriller Thelma natočil dánský rodák Joachim Trier, spřízněný s Larsem von Trierem nejen geneticky, nýbrž i zálibou v temných tónech a spodních proudech. Na rozdíl od něj však místo šoku používá klišé včetně dlouhých účelových záběrů křehké studentky ztracené v davu, ve škole osamělé a rodiči na dálku přísně střežené, než se zamiluje do spolužačky.

Eili Harboe v titulní roli má obličej, který promlouvá beze slov, neuvěřitelně sdělný a vnitřně prozářený. Skvěle zapadá do postupně odhalovaného tajemství z dětství se silnými událostmi kolem malého bratříčka i do okamžiků intimní důvěrnosti dívek, mimochodem ve znázornění erotiky velmi uměřených.

Thelma

65 %

Norsko, 2017, 116 min

Režie: Joachim Trier

Scénář: Joachim Trier, Eskil Vogt

Hrají: Eili Harboe, Kaya Wilkinsová, Ellen Dorrit Petersenová, Henrik Rafaelsen, Marte Magnusdotter Solemová, Anders Mossling, Camilla Belsviková, Sigve Boe, Isabel Christine Andreasenová

Kinobox: 67 %

IMDb: 7.0

Zato hororové prvky včetně nervního dunění už hraničí s manýrou, jako by chtěly přehlušit, co z Thelmy vyloženě křičí: tedy že jde jen o docela důvtipný a vnímavě nasnímaný způsob, jak lesbickou náklonnost prodat trochu jinak, v obalu mystéria, které díky dívčině nebezpečnému daru velmi připomíná slavnou Carrie od Stephena Kinga. 

Výsledkem je působivá, leč nepravděpodobná historka pro nekonečné festivalové turné.