Když o půl jedenácté večer zaznělo „o půl třetí na náměstí ve Valašském Meziříčí“, zaplněný sál i oba balkony se dostaly do varu. Starý hit Made in Valmez uzavřel dvouhodinový set plný písniček, které si s kapelou může zpívat skoro každý.
30 letAutor: Mňága a Žďorp Místo konání: Forum Karlín, Praha 12. prosince 2017 |
Následný první přídavek potom začal nesmírně efektně. Úvodní saxofonové tóny skladby Ne, teď ne! se ozvaly zpoza pódia. Když se kapela vrátila, nechal Petr Fiala první sloku odzpívat jen publikum, což jen potvrdilo propojení mezi scénou a hledištěm a podtrhlo skvělo atmosféru, do níž výroční koncert vygradoval.
Ale nebylo to tak od úplného začátku. První písně vyzněly trochu rozpačitě, střídaly se s příliš dlouhými pauzami, které by šlo prominout ve venkovské sokolovně, ale ve velkém sále byl ten nástup hodně pozvolný. K tomu je potřeba započítat ze začátku nepříliš vyrovnaný zvuk, zvlášť ve chvíli, kdy se na scénu dostavil celý ansámbl hostů z desky Třínohý pes.
Nicméně to vše se povedlo vyladit a výsledný dojem je více než pozitivní. Mňága přehrála několik skladeb z aktuálního alba, které podpořili již zmínění hosté včetně Petra Váši, Nikoly Muchy a producenta Milana Cimfeho, který není na pódiích zas tak často k vidění.
Skladby ze Třínohého psa podpořili dobře, ale nejsilnější je Mňága stejně ve svém klasickém repertoáru. Obzvlášť díky novému bubeníkovi Marcelu Gabrielovi kapela úplně ožila. Toho si museli posluchači všimnout během letních festivalů a mimopražských koncertů. V metropoli letos Mňága hrála poprvé a dokázala, že je se třemi křížky na krku stále, nebo možná spíš opět ve formě.
Mezi vrcholy narozeninové show patřili hudebníci, kteří přišli popřát vlastní interpretací některé z mňágovských klasik. Márdi z Vypsané fixy zazpíval Nagasaki Hirošima, přičiněním Nikoly Muchy opět zazněl ženský vokál v Měsíci a Tomáš Klus přispěl krásně pomalou verzí písně Salám – banán. Vladimír Merta přišel zahrát svou skladbu Chtít chytit vítr, kterou do Mňága do repertoáru přejala v devadesátých letech. Obě poslední písně potom zazněly ještě jednou v tradiční mňágovské úpravě.
Mňága a Žďorp je živoucí legendou, ale také etalonem opravdovosti. Takový byl nakonec i pražský koncert – prostě dobré vystoupení bez nutnosti dalších efektů. Díky za to.
