Ovšem studenti ze seriálu z 90. let byli zralejší než jejich novodobí vrstevníci, kvůli nimž se původně desková hra Jumanji nyní proměnila v počítačovou verzi. Když se dostanou do slibované džungle, mají sice dospělou podobu hráčů, které si zvolili, ale ještě nikdy se nelíbali ani neokusili alkohol.
Že by Rychlé šípy před maturitou? Skoro to tak vypadá, protože nejméně desetkrát si navzájem udělují poučky, že si musí navzájem věřit, že ze všeho nejdůležitější je tým, že dohromady to dokážou. Co v dětské verzi lze přijmout jako výchovný prvek, mezi dospívajícími tahá vyloženě za uši.
Navíc se únavně plýtvá časem, než se na scénu uvede čtveřice poškoláků, kteří i pak ve změněné podobě, při každé pauze mezi útěkem a bojem, probírají hlavně vzájemné vztahy či charaktery.
Akce obsahuje všechno, co už dávno a lépe zpracoval nejen klopotně opisovaný Indiana Jones: šelmy, hady, vodopády, komando na motorkách. Snad pouze vrtulník mezi nosorožci obsahuje nápad.
Od pastičky k pastičce, tedy od levelu k levelu, se hrdinové posouvají nejen přískoky, nýbrž i proslovy, z nichž usilovně dolují humor. Je však paradoxně dětinštější než v původním filmu, takže se nabízí otázka, pro koho vlastně zdánlivě „dospělejší“ film Jumanji: Vítejte v džungli! vznikl.
Podle všeho se natočil proto, že si Dwayne Johnson chtěl zahrát dalšího svalnatého reka. A když se po smrti Robina Williamse, herce původního snímku, zvedla proti zamýšlené předělávce vlna nevole, prohlásil Johnson, že nepůjde o remake, nýbrž o pokračování a hlavně prý poctu Williamsovi.
Při nejlepší vůli se však ve filmu Jumanji: Vítejte v džungli žádný hold najít nedá. To spíše u diváka vyvolá nostalgii spojenou se zážitkem z dětství - jenže proč by vlastně takový pamětník chodil do kina, když sám je dávno dospělý a novinka se věnuje teenagerům? Leda kvůli vánočnímu stromku ve finále.
