Sliz není nic nového. V polovině 70. let firma Mattel vyrobila hračku s názvem „Slime“ (sliz). V roce 1980 Nickelodeonova show You Can’t Do That celkem rutinně pokrývala celebrity slizem.
Současná vlna výroby slizu je tedy vlastně retro. Výrobou slizu se zhruba před dvěma lety zabývala i redakce Technetu (návod na výrobu slizu z tehdejšího článku Technetu najdete zde) a prezentovala jej jako návod na dárek na poslední chvíli.
Dnes se vyrábí sliz hlavně proto, aby se mohly děti připojit k davu a pochlubit se, že ony to také dokázaly a nezůstaly opodál. Což souvisí se stádním principem fungování sociálním sítí.
Na rozdíl od propracovaného a poměrně složitého technetího návodu je ten současný opravdu jednoduchoučký. Na výrobu budete potřebovat jen lepidlo Herkules, tekutý gel na praní a třpytky na obarvení. Účinnou látkou je borax (tetraboritan sodný), který se používá například do hnojiv, anebo třeba jako změkčovadlo v pracích prostředcích.
Ačkoliv na obalech gelů nenajdete tento název, může to vysvětlovat, proč některé prostředky nelze na výrobu slizu použít a jiné ano (jak vidíte na videu). Záleží na výrobci, zda a případně kolik ho v daném gelu používá.
Když budeme citovat z článku Technetu, který vznikl ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze: „Tetraboritan sodný vytvoří po rozpuštění ve vodě boritanové anionty [B(OH)4]-. Ty se podobně jako bodláky na vlněném svetru pevně přichytí ke škrobovým vláknům a navzájem je spojí v nerozmotatelnou síť. Původně kapalný roztok se tak promění v hustý nelepivý gel, který je pružný při zmáčknutí a teče jen velmi neochotně.“ Místo škrobu lze použít například lepidlo Herkules použité ve videu.
Sliz je ideální skladovat v uzavřené krabičce, do které kápnete trochu gelu. Jinak má sliz tendenci postupně tvrdnout.
