Péťovi jsme vánoční sbírkou pomohli k bionické protéze. Děkujeme

  • 48
Na rukou a na levé noze má čtrnáctiletý Petr méně prstů. Pravá noha je nedovyvinutá, takže nosí protézu. Ta současná mu ale moc pohybu neumožňuje. Pomohla by mu bionická noha, jenže ta stojí téměř 800 tisíc korun. Díky naší vánoční sbírce se podařilo peníze získat. Všem dárcům děkujeme.

Když se Lence Frýbové z Rtyně v Podkrkonoší narodil vytoužený syn Petr, radost vzápětí vystřídal šok. Lékaři jí nejprve nechtěli novorozence ukázat, pak se od nemocničního psychologa dozvěděla, že je miminko postižené. Narodilo se s vrozenou vadou všech čtyř končetin. Ještě jako batole musel Péťa podstoupit několik operací.

Vánoční sbírka pro Péťu

Péťa je talentovaný a houževnatý sportovec, který se potýká s vrozenou vadou končetin, kvůli které nosí mechanickou protézu. Jeho největším přání je bionická protéza. Ta ale stojí téměř 800 tisíc korun. „Výrazně by mi usnadnila chození po schodech, protože bych mohl střídat nohy. Chození celkově by bylo o mnoho jednodušší. Také by mi pomohla odlehčit záda, která dostávají každodenním plaváním pořádně zabrat,“ popisuje talentovaný sportovec. Pomozte Péťovi ke kvalitnějšímu pohybu a větší soběstačnosti. „Budeme vděční za každou pomoc,“ říká Petrova maminka.

Rodině můžete přispět na transparentní účet Konta Bariéry.

Číslo účtu je 17111444/5500, variabilní symbol 1717

Transparentní účet Konta Bariéry

„Bylo to moje vytoužené dítě, takže jsem ani na vteřinu nezaváhala, že bych se o něho nepostarala,“ vzpomíná Lenka Frýbová. Její syn má na levé ruce tři prsty, na pravé dva, levá noha má úzké chodidlo se třemi prsty, pravá pak končí pod stehenní kostí. Péťa proto nosí protézu s mechanickým kolenním kloubem.  

Bohužel mu mechanická protéza nedovoluje dělat všechny aktivity, které by rád vyzkoušel. Má moc rád pohyb. Velmi by si přál například jezdit na kole, na snowboardu, ale třeba i normálně chodit po schodech.

Zdravou nohou napřed

„Jediné, co zvládne moje současná protéza, je ohnout se v koleni. Když ale dám nohu do špatného úhlu, tak mě to tlačí. Po schodech chodím tak, že zvednu levou nohu, pak se ní vytáhnu, na stejný schod dám pravou a pak zas jdu levou,“ popisuje Péťa, který se i přes svůj handicap snaží dělat to, co jeho vrstevníci.

Píše, kreslí, hraje na počítači hry. „Já jsem nikdy nevyzkoušel, jaké to je psát všemi pěti prsty, takže mi přijde, že píšu normálně. Nebylo proto pro mě tak těžké naučit se to, co zdravé děti,“ říká Péťa.

Nevyhýbá se dokonce ani výletům se svými spolužáky z gymnázia v nedaleké Úpici. Přestože ujde maximálně čtyři kilometry, snaží se zbytek dohnat alespoň na koloběžce, delší úseky překoná v autě. „Je velký bojovník, vždy jde s námi na výlet a nikdy si nestěžuje. Snaží se všechno zvládnout a někdy jde až za své hranice,“ pochvaluje si Péťu jeho třídní učitelka Petra Dudková.

Příprava na paralympiádu

Navzdory anebo právě kvůli svému handicapu si Péťa zamiloval plavání. A to natolik, že se mu věnuje závodně. Každý den ho maminka vozí do 15 kilometrů vzdáleného plaveckého areálu v Náchodě na trénink. Jeho nejoblíbenější disciplína je kraul na 400 metrů, zvládá ale i stovkové tratě na volný způsob nebo znak. Doma na nástěnce má pověšenou celou řadu medailí, další má vystaveny na poličce.

A jaký je jeho největší úspěch? „To je asi olympiáda dětí a mládeže, která byla teď v roce 2017 v Brně. Tam mám tři stříbra,“ říká sympatický kluk, jehož snem je dostat se na paralympiádu.

Podle jeho trenérů se mu to může podařit. „Myslím si, že na to opravdu má, protože je hrozně ctižádostivý, poctivý v tréninku a v posledním půl roce má maximální zlepšení ve všech disciplínách,“ svěřil se nám Roman Hakl, jeden z Petrových trenérů.

Petr trénuje spolu se zdravými dětmi a říká, že s nimi raději i závodí. A je to pro něho mnohem větší motivace, než startovat ve své kategorii handicapovaných. Momentálně se snaží probojovat na zahraniční závody a zlepšit se natolik, aby splnil kvalifikační limity a dostal se do českého paralympijského týmu.

Nová noha na zkoušku

A při pohledu do bazénu je jasné, že je Péťa talent. Sotva se ocitne ve vodě, okamžitě zmizí pod hladinou, aby se vzápětí vynořil v půlce bazénu. Plave tak rychle, že by mu to leckterý sportovně založený dospělý mohl závidět. Plavat začal už ve čtyřech letech, od osmi závodí.

„Je to vlastně jediný sport, který mohu dělat. Ke všemu ostatnímu jsou třeba nohy,“ říká Péťa.

Výrazně usnadnit život mu může bionická protéza. Tu měl půjčenou zhruba týden, když byl se školou na lyžařském výcviku. Vyzkoušel si poprvé jízdu na snowboardu. A především mohl chodit tak, aby co nejméně zatěžoval kyčle. „Když jsem si ji poprvé zkoušel, přišla mi těžká. Zjistil jsem ale, že díky ní nekulhám a pohyb je o mnoho lehčí. Nemusel jsem ani přemýšlet nad tím, že potřebuji přenášet váhu. Nebylo to třeba,“ popisuje Péťa.

Pohyb nade vše

Dodává, že mu protéza dovolila daleko víc pohybových módů, navíc zabraňuje nevhodným pohybům. Jednoduše se zablokuje v určitém úhlu. Rodiče proto požádali pojišťovnu, aby Péťovi bionickou protézu poskytla natrvalo. Bohužel jejich žádost byla zamítnuta. Vzhledem k tomu, že maminka je kuchařka ve školní jídelně a tatínek se stará o krávy v zemědělském družstvu, nemají dost finančních prostředků, aby na protézu ušetřili.

Rodiče se snaží Péťu i jeho mladší sestru Terezu podporovat v tom, co je baví, takže jim platí jejich sportovní a zájmové aktivity. Kromě nákladů na jídlo a bydlení utratí rodina hodně i za dopravu. Rodiče dojíždí do zaměstnání, děti do školy a Péťa i na tréninky, o víkendu také na závody.

„Pro aktivního a jinak zdravého Péťu by byla tato protéza něco úžasného. Umožnila by mu dělat to, co dosud nemohl,“ říká Lenka Frýbová.