„Začal jsem se stavbou v roce 2008, to jsem postavil klasický betlém, s jeskyní, chlévem, Ježíškem,“ ukazuje Jiří Cobl na prvotinu, která dnes představuje první patro betlému.
Stavba ho však neuspokojila a on se rozhodl betlém rozšířit o další patra. V tom nejvyšším stojí rozhledna Dymník, v níž se po ochozu prochází turista. Je tam též kaplička, jsou tam i podstávkové domy v rumburské Šmilovského ulici, Strážný vrch, stromy, ovce.
Střed stavby tvoří rumburské Lužické náměstí s detailně propracovaným morovým sloupem a sochami na něm. A dále domy s charakteristickým podloubím. „Chtěl jsem, aby ta dvě vrchní patra vyjadřovala, že jsem odsud, že sem patřím,“ vysvětluje řezbář.
Krabice po celém domě
Betlém Cobl vždy „oprašuje“ už počátkem listopadu. Krabice má uložené různě po domě, z nich pak vytahuje jednotlivé části betlému, skládá je dohromady a rozpohybovává. „Všechno musí být na svém místě do prvního adventu, všechno se musí hýbat tak, jak má,“ líčí Cobl.
Ke dřevu má lásku od mladých let, začínal s vyřezáváním vojáků, letadel a zbraní druhé světové války. „To jsem byl mladý, měl plno jiných zájmů, a tak to vyšumělo. K řezbařině jsem se vrátil až kolem padesátky a začal rovnou s betlémy,“ vzpomíná na začátky své řezbářské dráhy.
Titěrná práce ho baví, aby mohl vyřezávat miniaturní částečky betléma, vyrábí si i vlastní nástroje. Vymyslel i mechanismus, jenž jednotlivé části betléma uvádí do pohybu. Pod betlémem je motor, od něhož vedou důmyslné rozvody ke každému pohyblivému segmentu stavby.
Strojní zámečník rozpohyboval figurky
„Jsem původem strojní zámečník, tak tomu trochu rozumím. Vzal jsem si k tomu i odbornou literaturu, ale tu jsem brzy zahodil, byla psaná moc složitě. Moje mechanismy jsou jednoduché, na principu drátků, provázků, převodů. Ale než na to člověk přijde, chvíli to trvá, je to tak trochu metoda pokus omyl,“ usmívá se.
A protože má velkou trpělivost, mohou návštěvníci jeho domku obdivovat nejen řezbářskou práci, ale i pohybující se figurky.
V podloubí domů prochází bába s kozou, řemeslníci, ctihodní občané, v nejnižším patře se pasou ovce, některé se dokonce drbou, sedlák pumpuje vodu, slepice klovou zrní, mládenec štípe dříví. „Ještě chci dát do pohybu i výjev přímo v chlévě, rozkolíbat Ježíška a podobně,“ přemýšlí řezbář.
Jeho pohyblivý betlém nenavštěvují jen lidé z okolí, ale i ze zahraničí. Někdy dokonce stojí před domkem Coblových frontu. „To když přijede autobus z Německa, to by se sem všichni nevešli,“ přibližuje řezbář. Od prosince do konce února přichází na prohlídku Coblova betléma na 300 zájemců.
