Takže zastřelili svrženého jemenského prezidenta, který se dostal k moci, když jeho předchůdce také zastřelili. Ukazuje to, že život státníka v Jemenu je dočasná veličina a že politika v této zemi, kde zbraně jsou šperky mužů, je násilná záležitost.
Zahnutá dýka patří k oblečení jako u nás ponožky. Autor těchto řádků kdysi bydlel v Adenu v hotelu, který měl po jedné vnitropolitické výměně argumentů prostřílené okenice a za skříní byla ve zdi díra od granátometu. Také bývalého prezidenta Alího Abdalláha Sáliha podle dostupných zpráv vyřídili granátometem.
Jemenští povstalci válčí mezi sebou, v bojích zahynul exprezident Sálih |
Faktem je, že tento bývalý tankista se dokázal v zemi s krátkou dobou prezidentské trvanlivosti udržet v sedle třiatřicet let. Problém byl, že čím déle se v něm držel, tím víc si pod sebou nařezával větev.
Když se stal prezidentem, neměl, o koho by se opřel, protože nepocházel z vlivného kmene a jeho rodina byla chudá a bez vlivu. Ale zaimprovizoval a vytvořil si vlastní klan ze svých sedmi bratrů, které povýšil do vysokých funkcí. Pak takhle povyšoval dospívající syny, synovce, dcery, zetě... Spolu vytahali z Jemenu údajně miliardy dolarů.
Usypáváním drobků z kořisti si zavázal řadu kmenových náčelníků, takže politický systém v Jemenu připomínal spíš mafiánskou rodinu. S velkou pracovitostí a nápaditostí tak udržoval Jemen na předním místě v žebříčku nejchudších zemí světa.
Od šíitských Húsiů zběhl k Saúdům. Další jízda však nevyšla
Tento muž se saddámovským knírem byl Saddámovým přítelem i spojencem, podpořil například přepadení Kuvajtu, ale včas přeskočil na druhou stranu: využil k tomu válku s terorismem, takže se náhle stal jedním z největších spojenců USA na Blízkém východě.
Ale čas, který si tím koupil, mu došel během arabského jara. „Vládnout Jemenu je jako tančit na hlavách hadů,“ řekl svého času, což je dnes nejcitovanější výrok jeho života. Při tanci uklouzl v roce 2012. Musel rezignovat, předtím se ho pokusili vyhodit do povětří. Ještě stačil otevřít muzeum věnované jeho vládě, kde například vystavil kalhoty spálené při výše zmíněném atentátu.
V roce 2015 mnohaleté nepokoje, srážky a nevraživost, které začaly za Sálihovy vlády, přerostly v občanskou válku. Sálih si znovu zatančil, když se v prudké piruetě přidal k Húsiům, šíitskému kmenovému hnutí, proti němuž předtím vedl šest válek, protože bylo vždy proti vládě. Přišlo mu to jako dobrý nápad, jak se zase dostat k moci.
Jízda na zádech Húsiů skoro vyšla, ale do věci se vložili Saúdové, kteří chápou Jemen jako kdysi Sověti a Američané Vietnam: nechtějí, aby spadl pod íránský vliv. A slavný citát z vietnamské války – „tato vesnice musela být zničena, aby byla zachráněna“ – platí i pro Jemen.
Občanská válka, saúdské bombardování a blokáda přístavů udělaly z Jemenu, jemuž se kdysi říkalo Arabia felix, šťastná Arábie, peklo. V přímém důsledku bojů tam zahynulo na deset tisíc lidí, mnohem víc jich zabil hlad a nemoci. Kromě jiného je tam obrovská epidemie cholery, běžný je záškrt. Země je na prahu zatím největšího světového hladomoru v tomto století.
Za této situace se pokusil Sálih o další tanec na hlavách hadů. Zběhl od Húsiů na stranu Saúdů. Málem to prý vyšlo, protože jeho síly ovládly kus hlavního města a Saúdové už vítali „revoluci v Jemenu“.
Jenže nakonec i z tohoto tance bylo uklouznutí, o čemž Sáliha brzy přesvědčil výstřel z granátometu. Občanská válka a největší humanitární krize současnosti poběží dál a je teď možná ještě složitější.
