Vyjížďka automobilem na jaře roku 1989 vypadala zcela jinak než dnes. Vezměme si jako příklad cestu z Prahy do Plzně. Tou dobou tam nebyla kompletně dokončená dálnice D5, která se pro stát stala prioritou až po sametové revoluci. Její dobudování totiž nabízelo do té doby nepotřebné rychlé spojení se západem.
Vozy, které tehdejší řidič po cestě míjel, se jen málo podobaly těm dnešním a hlavně jich ani zdaleka nebylo tolik co dnes. Naopak častěji tehdy na silnici narazil na policejní auto.
Malých rozdílů by člověk napočítal stovky. Pokusíme se alespoň stručně srovnat, jak se zážitek z jízdy za volantem v České republice za posledních 28 let proměnil. A začneme zřejmě tou nejdůležitější změnou: u krajnic ubylo pomníčků, křížků a zapálených svíček.
1. Nejvíce jsme bourali v devadesátých letech
Loni se na českých silnicích odehrálo 98 864 nehod, při kterých zemřelo 545 osob, dalších 2580 se jich zranilo těžce a 24 501 lehce. Když se podíváme na policejní statistiky nehodovosti z porevolučních let, třeba z roku 1993, najdeme mnohem horší čísla - přes 150 tisíc nehod, 1 350 mrtvých, 5 629 těžce zraněných a 26 821 zraněných lehce.
Seriál o řidičích |
Mohlo by se tak zdát, že se 28 let od revoluce situace na českých silnicích uklidnila a že usednutí za volant je dnes mnohem bezpečnější činnost než dřív. A částečně je to pravda. Minimálně úbytek počtu usmrcených a těžce zraněných osob lze jen těžko rozporovat. Na českých silnicích loni skutečně zemřelo nejméně lidí od roku 1989.
U počtu nehod je to však trochu složitější. Faktem je, že v porevolučních letech bylo řízení automobilu pro české řidiče poměrně rizikové. Počet nehod od roku 1989 strmě vzrůstal a vyvrcholil v „černém“ roce 1999, kdy se stalo přes 600 nehod denně, přesně 225 690 za celý rok.
„Důvodem bylo do značné míry uvolnění morálky po změně režimu a i strmější růst intenzity dopravy a zvýšení počtu motorových vozidel dovezených ze zahraničí, často v nevyhovujícím technickém stavu,“ myslí si ředitel dopravní policie Tomáš Lerch.
Stejně tak podle něj legislativa jen pomalu reagovala na změny v silničním provozu, ve společnosti a také ve smýšlení a chování řidičů. Tento trend silněji narušil až rok 2001, kdy vstoupil v účinnost nový zákon o provozu na pozemních komunikacích, a pak ještě výrazněji rok 2006. Tehdy byl totiž v České republice zaveden bodový systém.
Řidiči se věnují mobilům čím dál víc |
Obrovský skok v počtu nehod je vidět mezi lety 2008 a 2009. Jeden rok jich statistiky evidují 160 376 a ten další už jen necelou polovinu, 74 815. Právě zde se skrývá důvod, proč se jen pomocí statistik nehodovost v porevoluční době s dneškem těžko srovnává.
„Razantní snížení počtu dopravních nehod bylo způsobeno přijetím legislativních opatření, kterými došlo k navýšení finančního limitu pro povinnost oznámení dopravní nehody Policii ČR,“ vysvětluje Lerch. Policie od té doby mnoho lehčích nehod vůbec neřeší, takže se do statistik nedostanou.
Naproti tomu se od roku 2009 do dnešních dní zvýšil počet nehod o více než dvacet tisíc. Nehodovost se tak v posledním desetiletí opět zvyšuje, ač se to při srovnání dnešních statistik s těmi z devadesátých let tak nemusí jevit.
Rok | Počet nehod | Úmrtí | Těžkých zranění | Lehkých zranění |
---|---|---|---|---|
1993 | 152 157 | 1 355 | 5 629 | 26 281 |
1994 | 156 242 | 1 473 | 6 232 | 29 590 |
1995 | 175 520 | 1 384 | 6 298 | 30 866 |
1996 | 201 697 | 1 386 | 6 621 | 31 296 |
1997 | 198 431 | 1 411 | 6 632 | 30 155 |
1998 | 210 138 | 1 204 | 6 152 | 39 225 |
1999 | 225 690 | 1 322 | 6 093 | 28 747 |
2000 | 211 516 | 1 336 | 5 525 | 27 063 |
2001 | 185 664 | 1 219 | 5 493 | 28 297 |
2002 | 190 718 | 1 314 | 5 492 | 29 013 |
2003 | 195 851 | 1 319 | 5 253 | 30 312 |
2004 | 196 470 | 1 214 | 4 879 | 29 536 |
2005 | 199 262 | 1 127 | 4 396 | 27 974 |
2006 | 187 965 | 956 | 3 990 | 24 231 |
2007 | 182 736 | 1 123 | 3 960 | 25 382 |
2008 | 160 376 | 992 | 3 809 | 24 776 |
2009 | 74 815 | 832 | 3 536 | 23 777 |
2010 | 75 552 | 753 | 2 823 | 21 610 |
2011 | 75 137 | 707 | 3 092 | 22 519 |
2012 | 81 404 | 681 | 2 986 | 22 590 |
2013 | 84 398 | 583 | 2 782 | 22 577 |
2014 | 85 589 | 629 | 2 762 | 23 655 |
2015 | 93 067 | 660 | 2 540 | 24 427 |
2016 | 98 864 | 545 | 2 580 | 24 501 |
2. Po silnicích jezdí víc než dvakrát tolik osobních aut
Jedním z hlavních „viníků“ vyšší nehodovosti je zcela jistě stále se zvyšující počet aut a řidičů, kteří po českých silnicích jezdí. Těch přibývá zejména proto, že jsou dnešní vozy mnohem dostupnější než dřív.
Když třeba přepočítáme cenu Peugeotu 309 v roce 1989 na úroveň dnešních cen, dostaneme se někam ke dvěma milionům korun. Tak drahého osobního Peugeota dnes zákazník nesežene, ani kdyby se hodně snažil. A například Škoda 105L v roce 1989 stála 57 780 Kčs, přitom průměrná měsíční mzda byla tou dobou 3 170 Kčs. A to byla ještě ta levnější varianta, Favorit 136 L přišel na 84 600 Kčs, tedy na asi sedmadvacet průměrných měsíčních platů.
Dnes má možnost vlastnit alespoň ojetý automobil téměř každý. Z následující tabulky je vidět, jak se díky tomu počet v Česku registrovaných vozidel vyvíjel od šedesátých let minulého století do loňského roku.
Rok | Počet obyvatel | Počet motorových vozidel | Počet osobních automobilů |
---|---|---|---|
1961 | 13,746 milionu | 1 326 801 | 291 680 |
1971 | 14,419 milionu | 2 931 629 | 1 041 137 |
1981 | 10,306 milionu | 3 449 300 | 1 872 694 |
1990 | 10,365 milionu | 4 039 606 | 2 411 297 |
2000 | 10,267 milionu | 5 230 846 | 3 720 316 |
2010 | 10,533 milionu | 6 036 576 | 4 494 425 |
2014 | 10,538 milionu | 6 693 284 | 4 908 462 |
2015 | 10,554 milionu | 6 990 542 | 5 130 266 |
2016 | 10,579 milionu | 7 265 766 | 5 346 182 |
Loni už tak vlastnil automobil v průměru každý druhý obyvatel České republiky. Podobný nárůst je proto možné logicky pozorovat i v počtu kilometrů, který všechna česká auta každý den ujedou.
Rok | milionů vozokilometrů / průměrný pracovní den |
---|---|
1990 | 80,9 |
2000 | 131,2 |
2010 | 140,9 |
2014 | 147,0 |
2015 | 154,9 |
2016 | 159,4 |
Navzdory mnohem hustějšímu provozu je však jisté, že na silnicích dnes v Česku umírá mnohem méně lidí než dřív. Největší zásluhu na tom zřejmě má obměna vozového parku. Nové vozy totiž disponují mnohem pokročilejšími prvky pasivní a aktivní bezpečnosti.
Dnešním standardem jsou vozy jako Škoda Octavia a Škoda Fabia a ty jsou s auty jako Škoda 105 a 120, ale třeba i Škoda Favorit, takřka nesrovnatelné. Zejména pokud jde o bezpečnost, kterou cestujícím nabízejí.
„Počínaje bezpečnostními pásy přes množství airbagů, deformační zóny, lepší stabilitu po účinnější brzdy. Dnes začíná být při nákupu auta i důležitý počet hvězdiček EuroNCAP,“ vysvětluje dopravní expert Jiří Landa.
3. Kvalitu silnic jsme zlepšili, ale zbytek Evropské unie nám utíká
Podle Landy jde samozřejmě o pozitivní trend. „Bohužel ho kalí skutečnost, že v oblasti bezpečnosti komunikací neplníme dané cíle a v porovnání s průměrem Evropské unie se propadáme do nejhorší třetiny z 28 zemí,“ říká. Největším trnem v jeho oku jsou masivní pevné překážky jako stromy, sloupy a pilíře, které stále lemují české silnice a představují pro řidiče obrovské nebezpečí.
„Nejvíce opomíjenou oblastí bezpečnosti silnic je okolí komunikace, které velmi rozhoduje o následcích nehod,“ říká Landa. O hranici mezi životem a smrtí totiž často rozhoduje, jestli řidič poté, co opustí vozovku, narazí na stromy, nebo na rovinu, kde má ještě šanci svou řidičskou chybu napravit. Rozhodně nejde o žádný marginální problém, jen loni se s pevnou překážkou srazilo 21 020 řidičů.
Jedním z nejčastějších současných přestupků je podjíždění odstavným pruhem
Od revoluce se naopak značně zlepšilo dopravní značení, které je obecně kvalitnější, reflexní a pravidelně obnovované. „To ale neznamená, že i na něm nejsou často konkrétní nedostatky,“ říká Landa. Naopak kvituje, že díky nižším rychlostem v obcích končí jen malé procento tamních nehod fatálně a dodává, že mnohem bezpečnější než klasické silnice jsou dálnice a směrově dělené silnice, které část z nich od roku 1989 nahradily.
Díky kvalitnějším přejezdům ubývá také srážek s vlaky. Zatímco ještě v roce 2007 zažilo nehodu s lokomotivou 243 řidičů, loni jich už bylo jen 145.
A nakonec podle Landy počet mrtvých řidičů a pasažérů ovlivňuje ještě jeden faktor, o kterém se příliš často nemluví. „A to sice podstatně lepší úroveň ponehodové péče, o jaké jsme před rokem 1989 slyšeli spíše jen z doslechu ze Západního Německa,“ říká Landa. Například transporty zraněných vrtulníkem a existence traumacenter mají podle jeho názoru velmi významný vliv na počet usmrcených, samozřejmě v případě, že nezemřou přímo na místě na následky nehody.
Pokud však jde o samotné silnice, Česká republika podle Landy dlouhodobě zaostává za plány, které byly formulovány v 80. letech minulého století. A to i přesto, že se kvalita silnic obecně zlepšila. „Dostavba dálniční sítě, výstavba obchvatů, modernizace hlavních tahů a přestavby křižovatek - seznam nenaplněných plánů je velmi dlouhý,“ říká.
4. Uspěchaný životní styl odsouvá úctu k ostatním řidičům
Samostatnou kapitolou je chování českých řidičů na silnicích, o kterém pro iDNES.cz podrobně hovořil šéf českých dopravních psychologů Alois Hudeček (jak jsou řidiči nejnebezpečnější, když chtějí ostatní poučovat, čtěte zde).
Pravdou zůstává, že stále více lidí dojíždí vozem denně do práce a obecně auta používáme častěji. „Mentalita řidičů je dnes zcela jiná. Dnešní doba je extrémně uspěchaná a hlavně si část řidičů myslí, že jim silnice patří,“ říká Petr Vomáčka z Ústředního automotoklubu. Stejně jako Hudeček si také myslí, že by prospělo, kdyby byli policisté na silnicích k vidění častěji, jako tomu bylo dřív.
Podobný názor má na české řidiče i Vladimír Zajíc, který už od roku 1970 pracuje jako instruktor v autoškole a pod jehož rukama prošly tisíce žáků. „Do pozadí byla všeobecně odsunuta úcta jednoho k druhému. To se přenáší i na silnice. Stále častěji je tak vidět bezohlednost, arogance a nerespektování základních pravidel pro provoz na komunikacích," říká. Podrobněji o českých autoškolách a čerstvých řidičích hovořil pan Zajíc v seriálu iDNES.cz Lidé Česka.