Křik a řinčení řetězů přehlušuje dětský smích a sem tam i pláč. „Já chci maminku,“ vzlyká sotva pětiletá holčička, když ji umouněné čertisko maže mourem na tváři.
O něco starší kluk je statečnější a drze zkouší pekelníka zatahat za rohy. „Za to půjdeš do pekla,“ zaskřehotá rarach a mrskne nezbedou do kupky černého uhlí, až saze vyletí do vzduchu. „Jen mu dejte, pane čert. On neposlouchá a nepíše si úkoly,“ přikyvuje otec chlapce, který si celou scénu natáčí na telefon.
Kdyby se tyhle výjevy odehrávaly na Mikuláše, asi by to nebylo nic neobvyklého. Liberec se však jako jediné město pyšní tím, že zdejší dopravní podnik vždy už poslední sobotu před Mikulášem vypravuje speciální čertovskou tramvaj. Jízdné je zdarma, posádku tvoří bytosti pekelné a rohatý čert vůz dokonce kočíruje.
„Často se tvrdí, že tramvaj je městotvorný prvek. Tohle je toho tvrzení důkaz,“ říká k akci s patnáctiletou tradicí ředitel libereckého dopravního podniku Luboš Wejnar.
Účastníci prvních jízd vodí své děti
Zájem o svezení je totiž extrémní a na mnohé lidi se ani nedostane. A to dvě tramvaje T3 brázdí město celý den.
Ostatně akce tak zlidověla, že mnozí dětští účastníci prvních pekelných jízd z roku 2002 na ně dnes přivádějí své malé děti.
Úspěch stojí na ochotě řidičů a zaměstnanců podniku, kteří se rolí pekelníků s chutí ujímají. Ostatně, kdy jindy můžete na cestující hartusit a vyplazovat na ně jazyk?
„Vždycky ještě týden po akci poznám, kdo z chlapů hrál čerta,“ směje se dopravní ředitel podniku Oskar Zappe v narážce na dokonalost líčení, které jde ovšem z obličeje odstranit velmi těžko. Tramvajoví čerti totiž sází na klasiku - černá líčidla a paruky, žádné gumové masky.
