Nejznámější podoba Krampuse vznikla kdysi v rakouských Alpách. Pátého prosince tradičně doprovázejí Mikuláše a anděla. Jejich průvody se konají nejen v zemi vzniku, ale také v Německu, Chorvatsku nebo Itálii. A v posledních letech se zvyk rozšířil i do České republiky.
„Dostal jsem se k tomu před dvěma lety. Chtěl jsem si tehdy vyrobit masku čerta a zaujal mě právě tenhle vzhled. Řekl jsem si, že vypadá pěkně. Zkusil jsem, jestli by o ni někdo neměl zájem. Ozvalo se nečekaně velké množství lidí,“ vypráví Petr Vlček z Hradiště u Domažlic.
Svůj první výtvor tedy prodal a rozhodl se, že se výrobě bude více věnovat. Zalíbilo se mu to. „V loňském roce jsem vyrobil devět masek. Všechny našly snadno svého nového majitele. Každopádně mě baví je vytvářet,“ dodává.
Muž vyrábí masky Krampusů, nejděsivějších čertů
Od masek, které nosí rakouští čerti, se ty z Domažlicka liší v podstatě jen jednou věcí. Tou je materiál korpusu. „Zatímco ty původní bývají ze dřeva, já používám laminát. Masky jsou lehčí a lépe se nosí,“ prozrazuje Petr Vlček.
Na laminátový základ ručně nebo pomocí dlát vymodeluje výsledný tvar. „Na vymalování mám akrylové barvy. Jsou vhodné, protože vydrží delší dobu a nevyblednou,“ doplňuje.
Rohy, které z děsivých hlav trčí, jsou pravé zvířecí. „Mohou být z koz, kamzíků, muflonů nebo jelenů. Na vlasy dávám vypracované kůže islandských koz,“ sděluje Vlček. Základem jsou prý ale oči. „Ty vznikají jako první. Tak, abych věděl, že přes ně bude dobře vidět. Zespodu jsou osvětlené led diodami, aby vypadaly děsivěji. Z velké části určují, jak bude výsledná maska strašidelná,“ vysvětluje výrobce, který zatím v žádném průvodu ve své masce nešel.
Ve školce se Krampus dlouho neohřál, děti se ho strašně bály
„Nemám na to teď bohužel moc času. Nosím je, jen abych vyzkoušel, zda jsou vhodné a dá se v nich dýchat. Ani letos na Mikuláše se nikam nechystám. Mám malého syna a chci být s ním. Ale až odroste, rád bych si založil skupinu, v níž bych měl nějakých dvacet čertů,“ podotýká Petr Vlček.
Jednu masku prý už vytvořil i pro svého potomka. „Byla přesně podle vzoru Krampusů. Potřeboval ji do školky na nějaký čertí rej. Nakonec ji tam ale dal jen na výstavku. Na sobě ji mít nemohl. Když si ji totiž navlékl, všechny děti se strašně bály,“ vypráví.
Syn z otcových masek žádný velký strach nemá. „On si i videa s Krampusy pouští. Ale když pak přijdou čerti k nám domů, tak se bojí a má slzy na krajíčku,“ dodává Vlček.
Důležité jsou detaily, dávají všemu patřičný náboj, tvrdí Vlček
Ten se byl vloni pro inspiraci podívat na jeden průvod v Německu. „Byla tam skvělá atmosféra. V Německu i v Rakousku je to dlouholetá tradice a věnuje se jí tam hodně lidí. Pomalu se to ale začíná prosazovat i u nás,“ myslí si.
Každá jeho maska je originál. „Hledám třeba náměty v těch rakouských, nikdy ale nic nekopíruji. Většina je z mé fantazie. Důležité jsou detaily, ty všemu dodávají patřičný náboj. Výrobu se snažím posouvat. Masky, které dělám teď, jsou propracovanější než ty ze začátků,“ svěřil se Vlček, který vyrábí také hole pro Krampusy. „Na jedné je například upevněný vypreparovaný havran, na další osvětlená mufloní lebka,“ dodává.
